Režie:
František VláčilKamera:
Rudolf MiličHudba:
Zdeněk LiškaHrají:
Miroslav Macháček, Vítězslav Vejražka, Čestmír Řanda st., Karla Chadimová, Vít Olmer, Vlastimil Hašek, Bedřich Karen, František Kovářík, Zdeněk Kutil (více)VOD (1)
Obsahy(1)
Filmová balada režiséra Františka Vláčila je volným přepisem románu Alfréda Technika "Mlýn na ponorné řece". Má všechny rysy Vláčilova výrazného režijního rukopisu. Děj se odehrává v první polovině 18. století, v období, kdy katolická církev vynakládala mimořádné úsilí na postupnou rekatolizaci a na zvýšení svého vlivu, kdy vyhledávala „kacíře“, aby na jejich negativním příkladu mohla upevňovat svou moc nad nevědomým lidem. Děj je zasazen do krasového území kdesi na Moravě, do krajiny plné kouzel, o níž se od pradávna vyprávěly podivné zvěsti. I o mlynáři Spáleném šíří jeho nepřátelé pomluvy, že je ve spolku s peklem. Mlynář však pouze rozumí řeči přírody a zná tajemství ponorné řeky, která pohání jeho mlýn. Dostane se do konfliktu s knězem, fanatickým, ale racionálním poslem božím, který hodlá udělat všechno pro to, aby mlynáře zničil… Diváka upoutají znamenité herecké výkony, zejména Miroslava Macháčka v roli kněze a Vítězslava Vejražky jako mlynáře, ale i atmosféra snímku, o kterou se zasloužil kameraman Rudolf Milič. (Česká televize)
(více)Recenze (149)
Zase Vláčil, zase Liška... Zase skvost. Tentokráte velmi povedená barokní záležitost o svobodném mlýnu a nepoddajném mlynáři, na kterého si hodlají došlápnout regent s jezuitou. Tohle je jak správně píše Radyo s Markétou Lazarovou a Údolím včel zkrátka rodinné stříbro, podobně jako Švédové mají Bergmana s Pramenem panny a Sedmou pečetí. ()
Tak tohle opravdu ne. Sice nemůžu filmu upřít zdatnou dobovou atmosféru, postavenou na velmi minimalistických základech (tj. žádná opulentnost, zato výborně zvolená prostředí, komorní pojetí a stísňující hudba Zdeňka Lišky), a typově celkem dobře obsazené herce (Macháček má sakra charisma), ale to, že jsem pořádně vlastně ani nepochopil, o co tam šlo (ještě v půlce jsem se cítil zcela nezúčastněný) a že jsem u toho navzdory krátké stopáži v druhé půli neustále usínal (a to určitě nejen proto, že to v TV běželo tak pozdě), je pro mě jasná známka toho, že někde musí být chyba (s největší pravděpodobností bude u mě, ale já se za svoje názory a filmové vnímání stydět nehodlám). Vláčil je jistě režisérská extra třída, ale jeho Ďáblova past mi tedy hrubě nesedla. Mám rád syrová historická dramata (viz Kladivo na čarodějnice), ale tady jsem se zkrátka neměl o co pořádně opřít. Baladická nuda. 40 - 50 % ()
Od filmu jsem očekával, že to bude "něco jako Kladivo na čarodějnice". A svým způsobemu tomu tak opravdu bylo.....Do Kladiva schází ona údernost a temnota, místo toho se film zaměřuje na téma, které bude žít vždycky - střet výjimečnosti a odlišnosti s průměrností, stádovostí a předsudky. V mnoho momentech snímek doslova mrazí a jen můžeme kroutit hlavou a radovat se, že alespoň co se církevní zaslepenosti týče, udělal civilizovaný svět obrovský pokrok. Naprosto dechberoucí jsou také záběry - jen takové záběry na sečící kosu nebo pro film typický pohled ze sedla koně musí zaujmout. Do plného hodnocení schází jen trochu silnější závěr. ()
Ďáblova past možná není geniálním dílem, jako Markéta Lazarová nebo Údolí včel, jenže to paradoxně může být pozitivem tohoto filmu. Je totiž podstatně přístupnější, než oby výše uvedené filmy, které dokáží docenit jen ryzí fajnšmekři. Je to dáno zejména jednoduchou narativní linií, jinak se ale ve všem jedná o „plnohodnotného Vláčila“. Jeho rukopis, tj. práce z kamerou, kompozice nebo se zvuky je totiž nezaměnitelný a velice usnadňuje vnímání syrové doby, do které je film situován, kdy lidé pykali za svoji chytrost a úspěch slavili ti podlí a tupí. Až se divím, že film mohl vůbec vzniknout, protože tak paralalela s komunismem, ať už zamýšlená či nikoliv, je evidentní. Ale nejvyýraznějším prvkem, je režisérova genialita, například to jak dokázal na černobílí film zachytit úporné vedro, které je témět hmatatelné, je fascinující. A i zde nelze nezmínit naprosto famózní hudební Kulisu Zdeňka Lišky. Nemám co bych vytknul. ()
Chce to plný počet, nelze jinak. Před 100 lety se ve vesnici, ve které se děj odehrává, stalo něco, co ovlivnilo pohledy a chování většiny obyvatel na další generace. Mlynář a jeho syn, jsou právě tou generací, která podědila záhadnou a tajemnou minulost svých předků. I když by v dnešní době byl starý mlynář uznávaným geologem a speleologem, který umí číst v krajině jak v knize, tehdy byl jasný spolupracovník ďáblův. Nejen kvůli starým záhadám, ale také hlavně kvůli osobním zájmům je do vesnice povolán biskup, který zpočátku vypadá mírumilovně a přátelsky. Nakonec se z něj ovšem vyklube ubohý a vychytralí pomocník vrchnosti, kterému se ovšem nepodaří svést obyvatelé na svou stranu. Záhada je nakonec odhalena pro ty, kteří o to nejvíce stáli a také u nich zůstala nadále utajena. Jediný mlynářův syn, se kterým záhadu odtajňuje i divák a jeho vyvolená Martina, znají a také si ponechají pravdu o starém mlýně. Výborná atmosféra filmu, která pokračuje v atmosféře podobných filmů, ze stejných let. Perfektní průběh a narůstání děje. Hlavně stačí jen pár jmen Vláčil, Liška, Macháček.... ()
Galerie (6)
Photo © CS Film
Zajímavosti (9)
- Aby kůň nesoucí herce Miroslava Macháčka (kaplan Probus) vypadal dostatečně vyčerpaně a unaveně, musel ho štáb opít lahví koňaku. (alonsanfan)
- Film je natočen podle románu „Mlýn na ponorné řece“ (1958) spisovatele Alfréda Technika (1913-1986). (Kulihrášek)
Reklama