Marketa Lazarová

Nejpřeceňovanější film v dějinách české kinematografie. Nevytýkám nudnost, protože má divák při sledování pocítit délku samotného díla a dosáhnout transcendence, ani vyprázdněnost vyprávění, protože k té Vláčil tíhnul vždycky a soustřeďoval se na styl, jenž má výpovědní hodnotu sám o sobě. Problém mám s tím, že dle mnohých "nejlepší český film vůbec" mění optiku nahlížení, aniž by se proměnil styl či byl přechod k hlediskovému záběru motivovaný, že není myšlenka pouze v obrazech jako u Tarkovského děl, ale musí být nahlas vyřčena, přičemž doslovností a křečovitou vznešeností trpí celé to martyrium pěkně podávaných nepěkných věcí. Nemyslím si, že by zhlédnutí v kině či snaha o třetí šanci na mém zhodnocení něco změnilo, a tak raději komentář zakončím citátem úvodního mezititulku (já se nezmínil, jak je to hrozně archaické - a to nejen z dnešního pohledu, že?), který je "zábavné" brát jako lakonickou glosu díla, nikoliv jako alibismus: "Toť příběh sestavený zbůhdarma a stěží zaslouží si chválu. Což naplat." (06.04.2007)

Filmové utrpení, které je ale nutné vidět - umělecký kýč, co se dokáže zarýt do paměti a snímek vzbuzující dosti ambivalentní pocity. Na jedné straně je každý záběr naprosto bezchybnou momentkou, která by si zasloužila zarámovat a pověsit na zeď, práce s herci a zvěří vzbuzuje dojem, že by klidně za nějakými částmi filmu mohl stát i Lars von Trier, ale na druhou stranu 162 minutová cesta do středověku místy nudí a vleče se takovým způsobem, že je divák nucen protrpět se druhou polovinou až do konce. [MFFKV 2011] (03.07.2011)

Tento epos mě překvapil svou monumentálností vzhledem k roku, ve kterém byl natočen. I když..není se čemu divit..František Vláčil je jméno, které je synonymem pro takové filmy. Celá plejáda hvězd, počínaje Josefem Kemrem nebo Vladimírem Menšíkem a konče Magdou Vašáryovou (už v té době toho měla světu hodně co ukázat:) jenom dokazuje, že Vláčil rozhodně nebyl minimalista. (17.08.2005)

[Cinematik 2014] (Pozn.: Videná digitálne zremasterovaná verzia k 90. výročiu narodenia a 15. výročiu úmrtia Františka Vláčila) V Markéte je toho veľa a ešte oveľa viac, keď vie človek čítať medzi riadkami. Ale je to film tak ťaživý, úmorný a silný, že pri každom pokuse formulovať to cítim, ako sa mi okolo krku sťahuje oprátka. Je v tom silne cítiť poetiku a zemitosť Tarkovského, Tarra, kronikárstvo na spôsob Germanovho životného opusu Trudno byt' bogom a dokonca naratívne epické obrazové rozprávanie Kurosawových Shichinin no samurai či Kagemusha, kde poetika japonského pomalého záberu vrcholí v krvavom masakre, ktorého nevyhnutnosť je absolútna. Prešpikovanosť náboženskou symbolikou, nádherou striedajúcou trýznenie, nejednotnosť hlavnej postavy a abmivalentnosť v počínaní jej i iných, vplyv rôznych kameramanských škôl a etablovaných strihačov, Liškov zhudobnený podkres... Nádhera. Len veľmi stručne a povrchne sa tu snažím o zachytenie niečoho, čo nie som schopný dostatočne a zrozumiteľne vyjadriť. Bolo by potrebné skúmať minimálne každú kapitolu oddelene. Ignorujte preto tento komentár, čítať to po sebe nebudem ani ja. Len podotýkam, že narozdiel od iných historických fresiek plných monumentálnych obrazov ma táto ani chvíľu nenudila. Dalo by sa povedať, že je Bibliou československého biografického filmu. Až sa mi nechce veriť, že sa niečo takéto skutočne zrodilo v našej zemepisnej šírke. Tie poznámky o pátose sú snáď zlý vtip. 100% (17.09.2014)

Velmi slabé tři hvězdy, které dávám vesměs za krásnou hudbu Zdeňka Lišky, vlasy Magdy Vášáryové a za to, že se na to hezky dívalo a přežil jsem to bez újmy na zdraví. Co měl ale být ten zbytek?! Teda přesněji řečeno – co měla znamenat ta úvodní hodina? Při sledování filmů a seriálů se mi stalo už ledacos, ale že bych se na něco koukal přes hodinu a stále neměl vůbec ponětí, na co že se to vlastně dívám – to se mi donedávna fakt ještě nepodařilo. Co to sakra bylo?! Dopředu se omlouvám za mé zmatené výkřiky do prázdna, ale tenhle film mě při psaní komentáře k tomu přímo vybízí. Film má sice zajímavou vizuální stránkou, ale to, co se z mých reproduktorů linulo, bylo něco šílenýho – proboha, tak šílený postsynchrony jsem ještě nikdy předtím neslyšel! Nevím, jestli to byl čistě jen můj problém, ale film, kde pomalu není poznat, která postava mluví a co vlastně mluví a kde si tyhle hlasy neustále skákají do řeči – jako pardon, ale jestli tohle bylo uděláno záměrně, tak na mě to nezafungovalo ani náhodou, ba naopak, zapůsobilo to na mě naprosto opačným účinkem. Zaplaťpánbůh, že druhá část už je podstatně lepší a už mi i dávala smysl, jinak bych vážně přemýšlel o mnohem nižším hodnocení. Zatraceně, tohle byl teda pořádně divnej film. Je pravda, že já divné filmy vyhledávám záměrně, ale tohle bylo i na mě až příliš divné. Tohle snad snese srovnání jedině s Antikristem, protože obojí je takové psycho, že u mě asi na hodně dlouho zůstanou některé momenty vryty hluboko do paměti. U Antikrista je to samozřejmě Chaos reigns a nůžky kontra poštěvák, zatímco tady bych to viděl na Markétin pohled à la Samara a tak vůbec to všudypřítomné skákání do řeči, z něhož mi místy fakt silně hrabalo. Pokud tedy hledáte film, který by ve vás zanechal nějaký opravdu hluboký otisk, jděte do Markéty. A nedívejte se na to s očekáváním normálního snímku, protože takovou chybu jsem udělal já a taky na to tvrdě doplatil. (19.05.2012)