Pověst o stříbrné jedli

Z Vláčilových filmů, natočených po roce 1970, hodnotím Pověst o stříbrné jedli nejvýše. Velmi hutné, syrové, koncentrované vyprávění, ovšem zároveň naplněné jakýmsi nedefinovatelným metafyzickým přesahem. Poměrně přesně jej ovšem vystihuje slovo "pověst" v názvu. Ačkoli je to příběh téměř ze současnosti, vyznívá skutečně jako novodobý mýtus, jedna z řady beskydských balad, v nichž příroda není pouze romanticky krásná, ale taky dravá, drsná a jde v ní o život... Celkový dojem: 90% Zajímavé komentáře: sportovec, Mishelen (06.03.2011)

Parada, pro mne absolutni bomba. Neuveritelne zdarily vyber vsech hercu.Fantasticka hudba.Velice chytry zaber kamery, ktery zachycuje otce a syna na bezeckych lyzich pri vystupu na kopec,pri kterem spolu hovori.Kamera se vubec nehybe a ceka na vrsku , pomalu se nam v zaberu stridaji oba herci podle toho kdy ktery z nich mluvi,presne v tom okamziku nam vstoupi do zaberu ze strany, do kopce vystupuji ze strany na stranu, moc pekne udelano.Jak dlouho mame cekat na Frantiska Vlacila druheho? Muzeme jeste vubec mit nekoho jako byl on? (05.08.2006)

Skvělé vánoční ozvěžení. Příběh lídí živící se jako sběrači smrkových šišek. Solidní kaskaderské kousky v korunách stromů (viz skok z jednoho vrcholku na druhý: "Synku, zkracuju si cestu!"). V hlavních rolích Marián Kramár, Jůlius Vašek (Romance pro křídlovku), Lubomír Kostelka, J. Hliňáková, Jíří Hálek. (26.12.2004)

Malá velká poezie. Vláčil znovu poeticky smýšlí o nepopsatelném kouzlu české přírody a stylizuje jej skrze romantické Beskydy. Netřeba dodávat, že toto kouzlo vyniká zejména díky režisérovu citu pro abstrakci a obdivuhodné schopnosti vytvářet z prostého dění ojedinělý zážitek. Pověst o stříbrné jedli tak není jen umělecky založeným filmem, ale je rovněž velmi funkční z hlediska běžné filmové zábavy. 80% (20.12.2013)

Už první tóny nádherné Liškovy hudby, které prakticky s jistotou okamžitě prozradí svého autora, navozují specifický nádech tohoto snímku. Ano, mluvím o té zcela čarovné atmosféře, která za pomocí již zmiňované hudby a k tomu krásné, nezaměnitelné přírody výborně zprostředkované Uldrichovou kamerou vytváří velmi silný filmový zážitek. K tomu film nabízí dávné, lákavé tajemství, zvláštní depresivní nádech, tušení někdejší nešťastné události a v neposlední řadě „naivní“ a nechápavý pohled hlavního hrdiny. Jakože Pověst o stříbrné jedli je velmi zdařilý dětský film (no, pravda, snímek bych doporučil spíše o něco odrostlejším jedincům) a právě vnímání reality skrze malého Ondřeje vše umocňuje, protože nabízí v rámci žánru dobrodružnou podívanou, která umí zaujmout. I tím, jak se odbourává počáteční nedůvěra chlapce k neznámému muži, stejně jako postupně vzniknuvší vášeň a zájem o novou „aktivitu“. Povedl se i ten konec, který korunuje už tak moc pěkný příběh. Film v mých očích zaslouží solidní 4*. (24.03.2017)