Stíny horkého léta

Má první osobní konfrontace s dílem slavného českého režiséra Františka Vláčila dopadla převelice dobře a už teď se těším až budu mít možnost shlédnout i jiné jeho filmy. Stíny horkého léta je mistrně natočené drama s dobrými hereckými výkony a napětím, které režisér dokázal udržet po celou dobu snímku. Výrazná hudba je jen ku prospěchu věci a místy vytváří téměř až hororovou atmosféru. Suma sumárum to stoprocentní není, ale já těch 5* dám, protože jsem byl navýsost spokojený. (28.12.2004)

Vláčil prostě byl pan Režisér, takže skvělý byl i jeho film, který točit nechtěl. Banderovci sice za celou dobu neřeknou ani slovo, což vypadá hodně divně, ale v opačném případě by se film nedostal do kin. Další ukázka socialistické absurdity v praxi. Trochu mě rušil pouze blonďatý Bartoška, který prostě vypadal divně. Baladickou atmosféru dramatu výborně dotváří hudba Zdeňka Lišky. (21.02.2013)

Baladický příběh, jehož atmosféra se postupně stupňuje. Zpočátku jsem měl trochu problémy pochopit jednání postav, hlavně Baranovu poddajnost okolí. Ale od chvíle, kdy posadil syna mezi stádo ovcí, a učil ho dojit, jsem očekával předpokládaný konec. Kukurův výkon gradoval přímoúměrně vývoji jeho postavy. Herecky mě nejvíc překvapil Gustáv Valach. Naopak jsem nevěřil Martě Vančurové, nebo spíš její postavě, která mi přišla nedotažená. Pasekářské memento zachycující nadčasové poselství mě ale stejně dostalo. (17.02.2013)

Baladický thriller založený na principu postupně se stahující smyčky kolem krku hlavních hrdinů. Vláčil buduje atmosféru po krůčcích, plně využívá Kukury a jeho mixu Delonova šarmu a Eastwoodovy neústupné bohorovnosti i tajemna kolem až na jednu výjimku zcela němých banderovců a zásobuje diváka opravdu hutnými scénami (holohlavý A.Kubáň otevírá s nejasnými úmysly zvenčí okno nad postýlkou malé Petrušky, načež nad ní zvedne jako dětskou hračku Železný kříž, či závěrečný showdown). Za to, co provedli s tím demižonem slivovice, si zasloužili zemřít do jednoho.. (30.06.2010)

Jak rok vzniku, tak téma může a mohlo na první pohled vyvolat - a vyvolávat - dojem, že se jedná o režisérovo pokání a pouť po kolenou. Takto vzniklý pocit je však scestný a pomine v okamžiku, kdy se podíváme do titulků a dostaneme se ke jménu scénáristy. Jiří Křižan téma, které do té doby vonělo - či spíše páchlo - plakátovostí a frází, uchopil jak básnicky, tak žánrově. Vznikl snímek, který sice velmi vzdáleně, ale přece připomíná SEDM STATEČNÝCH. Ondrej Baran, drsný muž kopanic a ještě drsnějšího kopaničářského zemědělství, je náhle, v okamžiku, konfrontován s mikrosvětem pěti banditů, kteří si po válce zoufale probíjejí cestu na kýžený západ. Psychologie vydírání, tichého vzdoru i vůle po akci je v strhující Vláčilově režii stejně jedinečná jako obraz limit slušného člověka v přímé konfrontaci s bezohledným zabijákem. Vítězný zemědělec hyne po vybojované při, do níž je vtažen proti své vůli, kulkou vpálenou do zad. Režimní postavy okresního vsetínského mikrosvěta působí jako kulisy buď z povzdálí, nebo naopak jako mlžné stíny, které se plně zhmotňují až v samotném závěru STÍNŮ. Mimo Kukury září i úsporně hrající krásná Marta Vančurová a pominout nelze ani dialogy, do nichž vstupuje Gustáv Valach. Polohu pro sebe tak neobvyklou zvládl génius českého fiomu s bravurou a mistrovstvím, které tvoří důležitý kámen jedinečné mozaiky vláčilovské filmografie. (28.05.2011)