Království koček

No, asi vďaka tomu, že nepozerávam toľko japonských anime a aj kvôli pomerne dosť krátkej stopáži, čo robí film svižným a nenudiacim, sa mi tento fantasy príbeh celkom páčil. Jednoducho za tých pár minút sa toho ani nedalo veľa pokaziť. Miestami je to vtipné, postavy sú príjemné a graficky to všetko pekne ladí. 70%. (20.11.2007)

Méně povedené pokračování filmu Whisper of the Heart. Jeden z mála filmů studia Ghibli, který nenatočil ani Miyazaki, ani Takahata. - Dva hlavní kočičí hrdinové z Šeptání srdce se opět objevují. Tentokrát v ryze fantastickém příběhu holčičky Haru, která zachrání kočíčího prince a za odměnu si ho musí vzít a sama se stát kočkou. - Šepot srdce mě přes svůj jednoduchý a nevinný příběh zcela okouzlil a proto jsem se na tento film dost těšila. Nakonec byl pro mě bohužel zklamáním. Kočičí baron a jeho tlustý pomocník jsou sice stále moc roztomilí. Dokud však vystupovali v Šepotu srdce, zůstával jejich životní příběh zajímavým tajemstvím a bylo tak asi lépe. Přesto však není ztrátou času se na tento film podívat. Hlavně v jeho první třetině jsem se dost bavila. Scéna, v níž se kočičí princ poprvé postaví na dvě zadní a začne mluvit je skutečně povedená a řádně fantaskní. Roztomilá jsou také první nedorozumnění plynoucí z jiného pohledu koček a lidí na to, jak projevit někomu vděčnost. (25.01.2004)

Můj první (!) japonský animovaný film, který jsem viděla. Japonská animace se mi líbila: velice barevná, ale velice civilní, nic nepřikrášlující, jak to bývá zvykem v našich končinách. Příběh byl dost prvoplánový a poselství příliš dané na odiv - to předurčuje film spíše pro děti (příp. možná i ty odrostlejší ve věku Haru), pro dospělé spíše oddechovka, která nepřinese nic nového či hlubšího. Ale oddechovka příjemná... Zajímavé komentáře: kinej, T2, mrksik, togaf, Jossie, yenn. (29.04.2013)

Mám japonský anime rád. Ve většině případech mají souvislý, volně plynoucí děj a ucelený příběh. Toto je typický příklad- postavy mají sice „nalajnováno“ kdo, kam a proč. Ale je to zabaleno do příběhu o putování a akce v závěru je odpustitelná (po řadě kouzel se objevuje scéna s rozbuškou a dálkovým odpálením věže). Vytáhnutý králík z klobouku, když všichni žasnou „…to je TEN Muta…“, se dá vrátit anglickým humorem a nadhledem scén třeba u souboje se stráží „….ohnula se Vám hůlka…ano…ale to nevadí, stejně jsem si chtěl koupit novou…“ 75% (31.05.2007)

Sedmého dne pak Miyazaki spočinul a řekl svým učedníkům: "Tak, chlapci a děvčata, já teď odjedu na dovolenou a vy mezitím ukažte, co jste se naučili. Morito, ručíš mi za to, že tu z toho nezbude kůlnička na dříví." Poté, co se Mistr navrátil ze svého kráčejícího hradu, se k němu učedníci seběhli a nadšeně mu ukazovali, co vytvořili. Byl to příběh pěkný, vcelku poučný, i když trochu zbytečně, a byl zabydlený sympatickými postavičkami, které jako by Mistrovým vlastním z oka vypadly. Měl i nápady prodchnuté originalitou a fantazií, a hudbu, která ucho těšila. Ale scházela mu lehkost, samozřejmost toho jeho zvláštního světa, a Miyazaki viděl, že se tentokrát dospělí nebudou moci vydat na výpravu spolu s chytrými hrdiny, jejichž osud bude pro ně překvapením... zabolelo jej z toho u srdce, ale radost v očích "jeho dětí", všech těch, kteří se tak snažili, mu zabránila změnit se opět v Mistra a ukazovat učedníkům nedostatky jejich výtvoru. I řekl Miyazaki: "Pracovali jste usilovně, moji milí, a děti budou vaším dílem potěšeny." A oddaná srdce učedníků naplnila se radostí, neboť laskavá Mistrova slova jim dala nevnímat to, že nebylo řečeno ani slovo o rodičích a jejich čase, který je v Království koček stěží víc nežli ztracený. Však takový je Mistr Pohádkář, ten, jehož by si všichni přáli mít v dětství večer co večer vedle své postele, aby jim vyprávěl... Tak a to stačí, šup spát. Jinými slovy - ano, je to Studio Ghibli, a v jeho parametrech jsme skutečně dost daleko od špičky, ale na druhou stranu - zkuste oponovat tomu, že bychom si mohli gratulovat, kdyby všechny animované filmy byly alespoň takovéhle. Sedmdesátku si to zkrátka zaslouží, zvlášť proto, že bych se klidně podíval ještě jednou... i když určitý osten vzpomínky na Miyazakiho vlastní práce mě při tom určitě bodat bude. Rozpory, rozpory, ale takové už sedmdesátkové filmy jsou;) (31.07.2011)