Království koček

Můj první (!) japonský animovaný film, který jsem viděla. Japonská animace se mi líbila: velice barevná, ale velice civilní, nic nepřikrášlující, jak to bývá zvykem v našich končinách. Příběh byl dost prvoplánový a poselství příliš dané na odiv - to předurčuje film spíše pro děti (příp. možná i ty odrostlejší ve věku Haru), pro dospělé spíše oddechovka, která nepřinese nic nového či hlubšího. Ale oddechovka příjemná... Zajímavé komentáře: kinej, T2, mrksik, togaf, Jossie, yenn. (29.04.2013)

Neko no ongaeši mi připomíná korejskou Mari iyagi. Taktéž je zde prostý příběh, dospívající hrdin(k)a a výlet do jiného světa. Oproti Mariině snovosti je však pohádkovější a humornější. Celkově příjemná podívaná, jejímž nejlepším momentem je pro mě výborný nápad s neobvyklým závěrečným schodištěm. 7/10 (24.09.2006)

Film perfektně vystihuje povahu koček, jak si ji představuji, ačkoli jsem nikdy žádnou kočku neměl. Zejména jejich namyšlenost a sebestřednost - myslí si, že když oni mají rádi myši, i všichni ostatní tvorové se po nich mohou utlouct. Nebo že největší dívčino přání je vzít si za manžela kočičího prince. Narozdíl od některých uživatelů si nemyslím, že by se jednalo o film pro děti, neboť Mutovo nazvání havrana "brkošukem" a komentování dílčího neúspěchu v honičce slovy "teď jsem se nasral" mi nepřijde moc vhodná mluva pro dětská ouška. Možná to bylo českým překladem, možná Japonci nejsou tak slušní jak vypadají. Konec mě kapku překvapil, čekal jsem, že dívka zůstane kočkou, když jí Baron nebyl evidentně lhostejný. (13.08.2012)

Příběh o středoškolačce Haru, která jednoho dne zachrání kocourka, co nese v tlamičce dárek a následkem toho se začnou dít zvláštní věci vedoucí až do kočičího království je jasná pětka už jen díky všem těm kočkám, ale příběh to není hloupý a jako pohádka funguje moc pěkně. Kočičí království má sympatické postavy, zvlášť pokud jde o Haru a tlustého bílého kocoura jménem Muto, a všechny svoje postavy využívá velmi svižně k posouvání přímého a zábavného děje, který navíc přináší i spoustu vtipu. Vtípky jsou většinou roztomilé, pár možná trošku laciných, ale hlavně jeden úplná pecka, když se odhalí pravá identita tlustého bílého kocoura :). Na takhle jednoduchou pohádku, která navíc asi ani neměla ambice být nějakým supersnímkem, který by měl vydělat a zapsat se do historie největších animé filmů na světě, je tu ale překvapivě pěkná animace se spoustou plynulého pohybu a hlavně pokud jde o ladné kočičí pohyby. To je vidět i v takových detailech jako kočičí securiťáci nebo různé skákání a pobíhání po kočičím království, protože tahle pohádka je spíš z těch "dobrodružnějších" než dialogových. Nakonec se v tom najde i nějaké ponaučení nebo spíš proměna hlavní postavy Haru, takže překvapivě to není až tak moc pro nejmenší, jak to celou dobu vypadá. Jiná takhle příjemná a milá pohádka o kočkách asi není takže prostě nemůže nedostat pětku, protože je prostě super a se spoustou koček :). (01.01.2011)

Mám japonský anime rád. Ve většině případech mají souvislý, volně plynoucí děj a ucelený příběh. Toto je typický příklad- postavy mají sice „nalajnováno“ kdo, kam a proč. Ale je to zabaleno do příběhu o putování a akce v závěru je odpustitelná (po řadě kouzel se objevuje scéna s rozbuškou a dálkovým odpálením věže). Vytáhnutý králík z klobouku, když všichni žasnou „…to je TEN Muta…“, se dá vrátit anglickým humorem a nadhledem scén třeba u souboje se stráží „….ohnula se Vám hůlka…ano…ale to nevadí, stejně jsem si chtěl koupit novou…“ 75% (31.05.2007)