Tanec v temnotách

K látce se absolutně nehodící ruční kamera. Cokoliv týkající se Československa (jména, přízvuky, příchod Oldřicha Nového) = trapnost nad trapnost. Zbytek fajn, ale výše uvedené ruší a pošlapává jak skvělé herce, tak i několik neskutečně dobrých scén (vražda, vězení, tokání na železničním mostě), které ale ve výsledku zapadnou a vyšumí. (02.10.2007)

Vadila mi ta roztřesená kamera "z ruky", protože tenhle druh snímání v některých pasážích prostě postrádal smysl, ale zvykl jsem si. Vadily mi nelogičnosti ve scénáři, ale i ty bych překousl. Ale to, jak se pan režisér pokusil "zacvičit" s divákem nakonci, to už jsem nepřekousl. U většiny (včetně kritiků) to zřejmě vyvolalo slzy, u mě pouze útrpný úměv. Když už nedokážu dostatečně dojmout diváka "důvodem", pak se nemůžu snažit napravit to detailním snímáním "výsledku". To je dost laciný na tak opěvovaný film.____ Bjork špatná nebyla, ale u společných výstupů s C. Denevue bylo hned patrné kdo JE herečka a kdo se o to hraní všemi síly snaží. (24.09.2004)

Björk je neobyčejně talentovaná umělkyně a tady to jen potvrdila. Zahrála výtečně a byla neodolatelná. Nejvíc se mi na Tanci v temnotách líbilo, že taždou sebevíc drastickou a sebevíc city drásájící scénu strhlo a zparodizovalo muzikálové číslo. Film se tak stal spíše hodně černou komedií. HUDBA: Björk - parádní, jak se dalo čekat... (01.06.2007)

Spoilery! Nechci znít jako nelida, ale tento von Trier se do mého vkusu teda rozhodně netrefil. Osud hlavní hrdinky mi byl po celou dobu tak nějak ukradený. Nesmírně mě její postava iritovala, a to z hlediska toho, jak byla napsaná i jak byla zahraná. Po drtivou většinu stopáže jsem enormně trpěl. Z celého snímku na mě zapůsobily maximálně dvě pasáže - vražda, ke které byla hlavní hrdinka přinucena a následně její závěrečná poprava. Zbytek pro mě byla pouze jakási nezáživná vyplňovací vata. Co se týče hudebních a tanečních kreací, tak tam stojí za zmínku snad jen ta první v kovotlačitelské dílně. Nikdy by mě nenapadlo, jak hezky mohou takové stroje znít. Při veškeré úctě, kterou k von Trierovi chovám, nedovedu označit tento snímek za nic jiného, než za obrovské zklamání. Nespatřuji v tomto díle absolutně žádnou hloubku. Myšlenkou a poselstvím mi snímek nejvíce připomínal Dogville, který tímto doporučuji před tímto filmem upřednostnit. (22.04.2019)

(1001) 2008: Inu, mám dilema. Před sledováním tohoto filmu jsem už nějaké to rande s panem Trierem absolvovala a dosud jsem z každého byla, byť i takřka proti své vůli, naprosto odvařena. A jelikož jsem občasný skeptik, tak jsem si řekla, že přece není možné, aby na světě existoval takový génius, kterému sežeru úplně všechno (protože tohle by byl už druhý, jelikož jednoho takového už znám, ale to sem nepatří), no a abych se dostala ke své pointě, tak jsem si řekla, že se milému Larsovi podívám více na zoubek a nebudu ho šetřit, i kdyby trakače padaly. Tanec v temnotách začíná pomalu a pozvolna, až si člověk (já) říká, jak to může dospět k tomu závěru, o jakém už kdesi slyšel, že to k němu dospěje. Potom přestane nad takovými blbostmi přemýšlet, jak ho síla neobyčejně viděné obyčejné reality vtahuje do děje. Píseň "I've seen it all" zabije emocionálně zjitřenou a psychicky labilní dívku do sedačky a vyvolá v ní pocit naprosté identifikace se s hlavní hrdinkou. Náhlý zvrat v ději křičí z plátna: "Jsem nelogický, jsem násilně naroubovaný, jsem vyhnaný do extrému!" Chvíli si na to opět sledovatel zvyká, mozeček mu usilovně pracuje, hysterický konec opět nahlodá podvědomí... A teď přecházím zpět do první osoby. Zkrátka, i když film má rozhodně své mouchy a nezdá se mi dokonalý jako třeba Dogville, za přesné vykreslení vnitřního světa jednoho rezignovaného snílka opět uděluji nejvyšší hodnocení. -"You've never been to Niagara Falls?" -"I have seen water, its water, that's all..." 2017: Jak stárnu, tak moje výtky k filmu zůstávají, ale moje láska k němu se dál prohlubuje. Formální přístup kombinující pohyblivou dokumentární kameru v "normálním" životě a sestřih mnoha statických záběrů v muzikálových číslech tak geniálně nenápadně manipuluje divákův úhel pohledu, že už to samotné si vyslouží nehynoucí obdiv. Naprosto přesně přesní herci pracují tak, že se každá scéna zdá jako nejlépe zahraná scéna, co kdy byla nejlépe zahraná. V imaginárním světě bych neměla problém vytrhnout si srdce z hrudi a dát jednu polovinu Peteru Stormarovi a tu druhou polovinu věnovat Siobhan Fallon Hogan. -"What is there to see?" ♥♥♥ (24.11.2008)