Dogville

-kapitola první- správně pojmenovat atmosféru filmu se mi nějak nedaří. ze začátku jsem to považoval za jeden z největších kulturních omylů svého života. vše co vidím je divný, zvláštní.... . nejpodivnější město s podivnými lidmi. a když píšu nejpodivnější, tak to je doslova. prostě Dogville a Lars von Trier. hledám, co mohlo všechny na tomto snímku ,,uchvátit". přemýšlím, kolik dám hvězdiček. jestli 5 za nápad, originální ztvárnění, herecké výkony, dialogy, nebo 2, protože je to v podstatě nuda, stojící na hlasu vypravěče. to byly první dojmy, které mě přepadali při první a počátku druhé kapitoly. jenže! -kapitola druhá- pomali se začíná rozehrávat hra (jak je nám předkládáno) za záchranu života Grace. začínám zjišťovat, že tady vlastně vůbec nejde o prostředí! nemuselo by tu být ani to málo co má simulovat atmosféru města. jde tu o nás. o lidi! -kapitola osmá- ,,TADY UŽ NIKDO SPÁT NEBUDE". vyřčení této věty je jen vygradování toho, co se vlastně může stát nejen v Dogville, ale kdekoli a účastnit se toho může kdokoli, třeba i my (JÁ). kde je hranice, za kterou nemůžeme zajít? a vše spěje ke kapitole devět, kde řešíme otázku, jestli by měl někdo, kdo má tu moc, toto město napravit. a bude svět bez takovéhoto města lepší? a co my? jak se chováme? máme strach? ublížil nám někdo? ublížili jsme někomu? zamysleme se! fantasticky jednoduché, působivé, pravdivé. co napsat závěrem. podařilo se vám dnes něco velkého? máte pocit, že jste nejšťastnější na celém světě? vidíte kolem sebe samé milé lidi? JE ČAS PUSTIT SI DOGVILLE!! (24.03.2006)

Len pár poznámok na okraj: podľa mňa film napĺňa obsah starého čínskeho príslovia: "Ak sa k tebe správa niekto dobre, správaj sa k nemu ešte lepšie. Ak sa niekto k tebe správa zle, správaj s k nemu ešte horšie." Citovo nevydierajúci Trier je pre mňa prijateľnejší. Taktiež tlmené kulisy a výber hereckých predstaviteľov potešili. Mnoho námetov k rozmýšľaniu v nenudiacom opuse, napr. prečo aj minoritná dedinka si potrebuje vytvárať minority, na ktorých môže odreagovať svoje frustrácie. Prečo často po predkoch preberáme len to agresívne? Ako spoločenstvo kryté hromadnou ideológiiou alebo náboženstvom prostredníctvom myšlienok v nich ukrytých aj tie najelementárnejšie krivdy vydáva za spravodlivé. Alebo aj iné: nie je demokracia len uplatnením príncipu priemernosti ako poistky voči inováciám, nestráca sa v jej hlasovacej mašinérii konkrétny človek, uväznený stále novými a novými pravidlami slúžiacimi "všetkým", ale neobšťastňujúcimi nikoho. A: sú radikálne riešenia prínosom ? (15.10.2004)

Ako natočiť "kontroverzný intelektuálsky film inovatívnym postupom" ? To vezmete výborný scenár, výborných hercov a necháte ich to hrať na prerastenom javisku s divadelnými kulisami. Potom to natočíte tak, aby to vyzeralo ako (veľmi podarená) generálka nafilmovaná štýlom televízneho spravodajstva, podivne to nastriháte a máte film nad ktorým budú kritici a pseudointelektuáli debatovať dlhé hodiny. Môže to však mať malý problém, a síce nebude to fungovať ako film, ale ako generálka nafilmovaná štýlom televízneho spravodajstva, podivne nastrihaná, nad ktorou budú kritici a pseudointelektuáli debatovať dlhé hodiny. Jednak si nie som istý, či toto je podstatou filmového umenia a jednak som presvedčený, že so stopážou cca dve hodiny a s normálnou výpravou pre žáner dráma by to odo mňa dostalo plný počet a možno pár Oscarov k tomu. Pretože jediná scéna v Dogville, ktorá si IMHO také hodnotenie zaslúži sa celá odohráva v aute, teda pôsobí ako film, nie ako divadlo. Za tú si tiež Dogville odo mňa vyslúžilo tretiu hviezdičku. 6/10 (21.11.2005)

Do zapadnutého mestečka Dogville s 15-timi obyvateľmi prichádza Grace (Nicole Kidman), ktorá tu hľadá útočisko pred jej prenasledovateľmi. Chce, aby ju miestni prijali medzi seba, a preto im začne pomáhať. Spočiatku nikto nič nepotrebuje, ale keď zistia, že sa im môže hodiť, začnú ju využívať. Bohužiaľ, v takýchto situáciách sa prejaví typické pokrytectvo a sebeckosť ľudí. Najhoršie je, že všetci majú pocit, akoby jej robili obrovskú láskavosť, tým že jej dovolia ostať v meste, a tak považujú za úplne prirodzené požadovať od nej stále viac. Celé sa to stupňuje až po samotný záver, ktorý ma šokoval – veď uvidíte sami. Hneď na začiatku ma film prekvapil svojou divadelnou formou s minimálnymi kulisami a popravde, nevedel som si predstaviť, že celý čas to bude tak vyzerať. Neskôr ma však pohltil dej a všetky situácie natoľko, že som prestal vnímať netradičnú formu a zamýšľať sa nad nejakými logickými súvislosťami. Videl som 178-minútovú Director's cut verziu a keďže podnetov na zamyslenie bolo dostatok, ani som sa nenudil. Veľmi zvláštny, ale výstižný obraz zlých ľudských vlastností a úpadku morálky. (28.05.2012)

Dogville je výborný filmo-divadelní zážitek, protože perfektně potírá některé jinak neodstranitelné nedostatky divadla a to 1) Že herci nemohou hrát mimikou, ale jen hlasem a rozmáchlými gesty 2) Že divák si sám vybírá perspektivu, má až přílišný nadhled a nelze u něj vytvořit atmosféru ztísnění, či strachu. Dogville je právě na atmosféře úzkosti, bezmoci a tyranie vystavěno, graduje pečlivě a neochvějně, slouží jako sonda do temného kouta lidské duše (postavám lze uvěřit). I pouhé rozbíjení porcelánových sošek je zde útrpnější než litry cákající krve jinde. Líbila se mi také práce se zvuky (člověk obrazně otevře dveře, ale zvuk je reálný), technicky považuji Dogville za mimořádně vyvedený experiment s excelentními hereckými výkony, ovšem dokonalé to taky není... 8/10 (25.05.2009)