Evropa

Lars von Trier je prostě skvělý filmař. O tom se nedá moc pochybovat. Má skvělé nápady, které se ukazují i ve snímku "Evropa". Jeho poválečné pojetí Německa je nesmírně zajímavé a originální. Skvělý je hlas vypravěče, pokud o něm tak můžeme mluvit, který jasně určuje to, jak se bude příběh vyvíjet. To odpočítávání je prostě geniální. A stejně mě film nedokázal strhnout, abych si řekl, že celkově to je velké dílo. (20.12.2014)

V USA tento film bežal pod názvom Zentropa, u nás pod názvom Európa, ale nesmie sa zamieňať s filmom Európa, Európa z roku 1990. Film nás nenecháva na pochybnostiach, že nacizmus bol extrémny prejav nemeckého národa. Odohráva sa tesne po 2. svetovej vojne v roku 0, v krajine ťažko traumatizujúcej svojou prehrou, beznádeje a kontrolovanej Spojencami. Väčšina obyvateľstva však skryto sympatizuje s nacistickými myšlienkami a niektorí sa dokonca aktívne zapájajú do deštruktívnych akcii. Tí sa združujú v tajnej organizácii „Werewolf" (Vlkodlak), ktorá si kládla za cieľ vyhnať Sovietov z východného Nemecka. Nakoniec aktérom nimi naplánovanej akcie sa stane aj mladý Americký pacifista nemeckého pôvodu, ktorý prišiel znovu budovať vojnou zničené Nemecko. (23.02.2016)

„Nyní budeš naslouchat mému hlasu. Pomůže ti hlouběji proniknout do Evropy. Pokaždé, když uslyšíš můj hlas, s každým slovem, s každým číslem, poodkryješ další vrstvu, otevřeš se vůči jejím vjemům. Budu počítat od jedné do deseti. Až řeknu deset, budeš v Evropě. Říkám tedy jedna.“ Poválečné Německo viděné očima mladého idealisty, který se ocitnul ve světě, kterému nemůže rozumět. Dívá se, ale nevidí. Naslouchá, ale nechápe. Je uprostřed hry, ale nezná pravidla. Stává se loutkou. „Chtěl jsem svou prací trochu zlepšit svět. Německo potřebuje přátelství.“ Jako obvykle natočil Lars von Trier velmi zvláštní a působivý film ( „Tanec v temnotách“ je jediná výjimka, kdy jeho magie na mě nefungovala). Černo-bílé záběry, které dostávají barvu pouze, když se odehrává něco opravdu zásadního, ale především hypnotizující hlas vypravěče doplněný monotónním rytmem ubíhajících kolejí. To se nedá popsat, to se musí vidět. Evropu považuji prozatím ( spousta jeho děl na mě ještě čeká) za Larsův nejlepší film. (13.04.2006)

Režijně výborné, do morku kostí mrazivé veledílo od prvních sekund. Způsob, jakým si Trier hraje se světlem, kamerou, vypravěčem, hudbou, oslovuje diváka, motiv ubíhajících kolejí, barvy, kontrast, rutina, láska, nespravedlnost, nedoceněnost, netolerance, využívání, bolest, smysl života. Pro mě první Trierovina, nicméně po tomto zážitku rozhodně ne na dlouhou dobu poslední. You want to wake up to free yourself of the image of Europa but it is not possible. (28.09.2008)

Trier až magicky vtahuje diváka do vykolejené, zvrácené doby a doslova ho vymáchá v temné až halucinační atmosféře, tak, že závěrečné titulky působí dojmem šoku, násilného vržení zpět do skutečné reality. Příběh je poměrně jednoduchý, pracuje se schematy nepříliš vzdálenými filmu noir, vizuální stránka však rozhodně není pouhou nápodobou dobových postupů - už jen přiznaná ateliérovost natáčení, obsese zadními projekcemi, trikové postupy a snaha o opulentní efekty, barevné náznaky a další nepřeberné podněty dělají z filmu jeden z nejopojnějších vizuálních zážitků, co kdy plátna spatřila. Navíc využití vypravěče - hypnotizéra, který jako by celou vizi ovládá se dá rovnou označit za geniální a výborně uvádějící diváka do děje a horečnatého světa. Metafora dějin jako cesty vlakem, která nutně končí katastrofou, jakkoli se člověk tomuto vývoji událostí vzpírá a má je domněle ve svých rukou, nabízí již třetí vrstvu - Evropa je opusem jak pro milovníky napínavých a enigmatických příběhů (a žánrové hry), vizuální požitkáře a formalisty, tak pro ty, co film berou jako silný podnět k přemýšlení. V každém tomto aspektu film funguje na pět hvězd, takže je výsledné hodnocení více než jasné. (20.04.2012)