Evropa

Mám problém s hodnocením filmů Larse, myslím, že jsou nadhodnocenné. Lars je někdy více módní záležitostí a značkou, než zárukou skutečné kvality. Zmíním se o mých oblíbenějších filmech od Triera. Antikrist je bezesporu nadprůměrně nápaditý a jen průměrně šokující, nejlepší scény jsou podobné těm, které zopakoval později v Melancholii - statická kamera zaměřená na zpomalený výjev - takové velmi dobré obrazy vložené do filmu. Pak jsou tu filmy, které jsem viděl jen ze zvědavosti, protože jsem je vlastně ani nechtěl dokoukat. ještě zmíním Dogville, IMHO to je příšerný film. Evropa je v úplně jiné kategorii. Evropa se mi jeví po prvním zhlédnutí jako dokonalý film, který mě DOSLOVA zhypnotizoval. Dokonale jsem se do filmu pohroužil a emočně mu propadl. To, že to má dynamiku a strhující děj podpořenými skvělými dialogy, je asi nezbytné, aby byl výsledek takto brilantní. RESPEKT Larsi. (30.11.2012)

SPOILER: "Až řeknu deset, zemřeš." Nevím proč, ale k filmům od Larse von Triera prostě komentáře psát nedokážu, tentorkát se však pokusím. Evropa je geniální film, a to po všech stránkách, pokaždý když jej sleduji jsem neúprosně vtažen do samotného jádra příběhu a naslouchám hypnotickému hlasu vypravěče, jenž mi napomáhá stát se jeho hlavní postavou. Ačkoli se může na první pohled zdát, že Lars von Trier natočil vzhledem ke svým ostatním dílům v mnohém jiný film, není to pravda. Opět si pohrává jak s hrdiny, tak s divákem a tentokrát má obojí v moci ještě pevněji než jindy. Zentropa je vizualně propracovaná podívaná s dechberoucími hereckými výkony (opět úžasný Ernst-Hugo Järegård) a (překvapivě) naprosto úchvatným hudebním doprovodem. Trier má vše promyšleno do posledního detailu a ani na jediný okamžik nenudí... (18.01.2007)

Úplně se třepu hrůzou, když si představím všechny velké filmové odborníky a všechny ty filmové laiky nabité filmovým intelektem, tady z databáze, jak čtou po řadě mé komentáře a právě porovnávají tři hvězdičky, které jsem dal Evropě, s tím, co ode mne dostal předchozí film (Jay a mlčenlivý Bob vrací úder). A tak to řeším podobně zoufale a spontánně jako Leo, v téhle zmatené, mne cizí csfdEvropě hodnotící vlastně samu sebe, a dávám v rozporu se svým svědomím hvězdičky čtyři filmu, který mne přesvědčil svou obrazovou výtvarností, velkou spoustou scénáristických, režisérských, střihových a nevím jakých nápadů, (jen) některými hereckými výkony, občas tolik vychvalovanou hudbou (oč mě ale víc vzala třeba hudba v nedávno uvedeném Pokání) a vynikajícím, úžasným on-line komentářem Maxe von Sydowa, ale který mne současně nechal (téměř) zcela chladným a vůbec nevzal za srdce. (18.03.2008)

Místo explicitního pohledu na válku jako takovou zvolil Lars von Trier spíše společensko-psychologický film, ve kterém velmi dobře vystihl bezvýchodnost poválečné situace v Německu. I když je hlavní příběh bezesporu napínavý a v některých momentech dokonce strhující, je zároveň zajímavé sledovat, jak válku a její důsledky (především v oblasti mezilidských vztahů) hodnotí vedlejší postavy. Určitě nejde o nejlepší Larsovo dílo, ale kvůli výborné práci s obrazem, několika silnějším momentům a pohlcujícímu účinku ve vypravěčských vsuvkách má své nesmazatelné místo v Trierově filmografii. (16.01.2011)

Zdá se mi, že obsah sdělení je mnohem méně hluboký a hlubokomyslný, než se mi snaží namluvit režisér svými vycizelovanými uměleckými prostředky. Pořád si myslím, že umělec, který má co říct, by se měl snažit říct to tak, aby mu ti, ke kterým mluví, rozuměli, a nikoliv naopak, aby svými kreacemi obsah sdělovaného zastíral. Je to možná v případě tohoto filmu můj osamocený názor, nicméně. nedovolí mi dát víc než 60%. (29.10.2010)