Evropa

Hmmm, musím uznat, že na mě tenhle dánksý enfant terrible udělal dojem. Pokud nebudu počítat muzikálový Tanec v temnotách, je to jeho první film, který jsem měl tu ČEST vidět. Evropa je navýsost originální snímek, Lars přímo přetéká režisérskými nápady, které dští do narativní i formální linie, úžasně využívá přední projekce, čímž dodává mnoha scénám velice zvláštní, velice podmanivý "look", hraje si s významovými kontrasty barvy a černobílé, v naraci alegorií zavánějícího příběhu z čerstvě poválečného Německa skáče kam se mu zachce a nad tím vším se vznáší hypnotizující komentář Maxe von Sydowa... "On the mental count of ten, you will be in Europa. Be there at ten. I say: ten." P.S.: Úvodní záběr ve mě silně evokoval Lynchovu Lost Highway a celý příběh zase v čemsi připomínal Jarmushova Dead mana... náhoda? :) Boduješ, Larsi! 90% (11.06.2007)

Sugestivní pohled do duše poválečného Německa z pohledu idealistického amerického mladíka s německými kořeny, jenž přijíždí do otčiny ukázat vlídnější tvář americké okupace. Jenže ideály většinou nejsou určené k naplňování, ale k borcení. Dílo mistra von Triera se špatně komentuje. Musí se vidět. Ale v Europě ukázal, že je geniální. 100% (02.01.2010)

Během filmu jsem si říkal - je možné, aby někdo vůbec natočil něco působivějšího? Výtvarná stránka je dokonalá. I příběhová je dost dobrá, motiv zrádné femme fatale je sice ohraný už od dob filmu noir, ale přesto jsem ho nečekal a docela mi vyrazil dech. Nebudu to protahovat, Evropa je maximálně působivý portrét snad nejpodivnějšího a nejzvrácenějšího z kontinentů. A já si pěti hvězdičkami už dlouho nebyl tak jistý. (09.06.2008)

Zdá se mi, že obsah sdělení je mnohem méně hluboký a hlubokomyslný, než se mi snaží namluvit režisér svými vycizelovanými uměleckými prostředky. Pořád si myslím, že umělec, který má co říct, by se měl snažit říct to tak, aby mu ti, ke kterým mluví, rozuměli, a nikoliv naopak, aby svými kreacemi obsah sdělovaného zastíral. Je to možná v případě tohoto filmu můj osamocený názor, nicméně. nedovolí mi dát víc než 60%. (29.10.2010)

Tak trochu jako realita, tak trochu jako sen působí poválečná Evropa v podání Larse von Triera. Příběh zasazený do Německa roku 0 (těsně po 2. sv. válce) v sobě spojuje jakési tajemno spolu s nezvratnou osudovostí, která je odpočítávána hlasem vypravěče. Je to až kavkovská atmosféra, která dělá z filmu výjimečný zážitek. Umělecko-výtvarná stránka filmu tak zapadá do celkového příběhového konceptu až je to neuvěřitelné: černobílý obraz, z kterého se barva prodere jen v místech největšího emocionálního napětí, výjevy, které se místy objevují na pozadí za hlavními hrdiny a hudba, která je prostě dokonalá. (25.06.2008)