Kamenný most

Hodně osobní záležitost režiséra Tomáše Vorla, která mi učarovala jak po formální stránce, tak i obsahové. Temné a depresivní, skvělá kamera a hudba pana Franze. Citlivý divák si v tom něco svýho najde. Ale beru i výčitky těch, kterým se to nelíbilo. Výčitky ve smyslu "Co nás Vorel otravuje se svojí zpovědí. AŤ si raději zajde k psychoterapeutovi." Nebo výtky směrem k přílišne depresívnosti. Uznávám je a chápu, že pokud někdo není naladěn na stejnou notu a nemá potřebu se sžít s hlavní postavou, film se mu líbit nebude. Ale to není můj případ. (11.05.2003)

Tomáš Vorel mě už nejednou překvapil některými filmy o kterých jsem občas ani neměl tušení, že existují... A podobně jako Cesta z města je i tenhle počin trošičku podhodnocený. Autor natočil netradičně depresivní zpověď z prostředí Karlova mostu. To prostředí umělců a "umělců" se mi dost líbilo. Vorel se zajímavě vypořádává s FAMU, Věrou Chytilouvou (opravdu zajímavý pohled), ziskuchtivým producentem, cenzurou, komercí, reklamou, popularitou, zodpovědností, libidem, kapitalismem a komunismem... A ano, někdy to vyznívá jako trapné kopání kolem sebe na intelektuální úrovni studenta páté třídy, jindy Vorlovská poetika přehrávání a přehánění funguje dokonale. Každopádně nikdo nemůže tvrdit, že kamera (a mizanscéna) není chvílemi totálně geniální, a že příběhy zneuznaných umělců a jejich děl nejsou úžasné. Jó a viděl jsem to v DVD verzi, jestli tomu rozumím správně, tak nejhorší na tom je, že to bylo doplněno o ten Hanákův vnitřní hlas, což mě dost mrzí, protože jednak působil mnohdy trapně a byl jsem ochuzený o možnost tápat, uvažovat sám a v tichosti si interpretovat vyobrazení... To je něco, co se mi asi už nikdy nepoštěstí (již jsem všechny ty komentáře jednou slyšel a to nelze vzít zpět). Ale třeba je to jenom logický následek střetu Tomáše a producenta Roberta... :) (18.10.2009)

Vorel byl při psaní scénáře evidentně na pokraji psychického zhroucení, takže není velkým překvapením, že jde o naprostý zmar plný deprese. Něco se však přeci jen povedlo. Nemám problém přiznat, že jsem v první chvíli uvěřil, že vidím Chytilovou. Většina hereckých výkonů je k pláči, ale Synková si za svou proměnu zaslouží uznání. (21.10.2021)

Marnost nad marnost. Tak neodbytně kvílí bezútěšný pražský umělec. Rozerván, rozčarován. Rozevlátý chodec bez cíle, tápavým krokem našlapuje vlastním životem. Seslanými múzami nezachycen. Přijal roli zdejší bohémy. Rozložené srdce duší i dušiček na místě, které stejně tak jako ráno i večer, oslňuje mystickou vyhlídkou, láká kejklířskou přehlídkou. Zbourat tíži zemské gravitace, stíhat lehkost bytí. Se zavázanýma očima magicky se toulat samospádem myšlenek. (12.02.2016)

Drama, drama, pře-drama-tizováno. Ale jinak na Jaroslava Duška docela dobrý scénář. V roce 1967 (?) jsem v Mladém světě viděl fotku, na které na Karlově mostě hraje Hutka s Kalandrou. Od té doby je mi (a též oni) sympatický, a když jsem v Praze (stále méně), tak se po něm rád projdu. A také jsem si vzpomněl na Kamenného hosta (Tirso de Molina) z Kamenného mosta - samozřejmě Tomáš Hanák není ani v nejmenším Don Juan. Ale tak to má být, film by měl pohled rozšiřovat a ne ho zúžovat. Zde byl však široký možná příliš, a snad proto se Duch nezjevil: "My žijeme v Praze to je tam kde se jednou zjeví Duch sám" (jak dost nejapně říká Egon Bondy v docela pěkné písni Hlavsy a Vozaryho). (09.07.2019)