The End of Agent W4C
Režie:
Václav VorlíčekKamera:
František UldrichHudba:
Svatopluk HavelkaHrají:
Jan Kačer, Květa Fialová, Jiří Sovák, Jan Libíček, Jiří Pleskot, Jiří Lír, Jaroslav Kepka, Václav Kotva, Zdeněk Blažek, Zdeněk Braunschläger, Jaroslav Cmíral (více)Obsahy(2)
Agent W4C je muž s ocelovými nervy a neobyčejným postřehem, který naráz myslí a jedná. Setkáváme se s ním v okamžiku, kdy ho rozkaz Velkého šéfa vytrhuje z vysokohorské idyly, ozvláštněné jen tmavovlasou kráskou a krátkou přestřelkou s nepřátelskými špióny. To vše musí W4C opustit a vydat se do neznámého města Prahy, aby tam „bestiálně krásné“ agentce Alici předal tajný plán na vojenské využití Venuše. Na likvidaci největšího agenta světa, velkého svůdce, sympaťáka a hrdiny však nakonec stačí bezelstně pečlivý obyčejný český účetní Foustka se svým psem Pajdou... Režisér Václav Vorlíček natočil tuto parodii na filmy se špionážní tematikou podle scénáře Oldřicha Daňka v roce 1967. V hlavních rolích diváky potěší Jiří Sovák, Jan Kačer, Květa Fialová, Jan Libíček a další. (Česká televize)
(více)Recenze (214)
Lze tam najít lecos zábavného, ale dnes už je film mírně vyčpelý. Asi nejslabší Vorlíčkovina - alespoň pro mne. Ve své době to asi mohlo mít větší grády právě díky tomu, že to parodovalo tehdejší módu špionážních filmů s Bondem v čele a jeho různými klony např. s Jerry Cottonem v Zápaním Německu. U filmu je milé, že je doslova prošpikován tehdejší hereckou elitou, tehdy často na vrcholu sil i krásy (Fialová). Dávám za tři slánky. * * * ()
Nádherně zábavná parodie na špionážní filmy o tom, že když přijede ten nejlepší agent ze všech agentů Cyril Juan s krycím názvem W4C (výborný Jan Kačer) do Prahy, aby dodělal úkol po předchozím agentu a předal mikrofilm s plánem vojenského využití Venuše agentce Alici (svěží Květa Fialová). Je to úkol pro toho nejlepšího z nejlepších, nebo je to jen past, aby ho mohl odstranit agent Resident (výborný Jan Libíček)? Ať tak, či onak, W4C se ze všeho dostane, ale jen do chvíle kdy se mu do cesty postaví pan Foustka (fenomenální Jiří Sovák), účetní české špionážní agentury, který je vyslán vše jen sledovat a je doprovázený velmi chytrým voříškem. Jako jediný nic netuší, ale za příslib místa vrchního účetního, se mu podaří zmocnit se mikrofilmu a odstranit W4C. Samozřejmě vše čirou schodou náhod, neboť světem špiónů prochází jako Alenka říší divů. Nádherně bláznivá, vtipně propracovaná komedie o konci nejlepšího agenta, když narazí na českého účetního. ()
Tenhle Vorlíčkův majstrštyk s přibývajícími léty zraje jako víno... Nemůžu jinak, než přidat jednu hvězdičku a zaokrouhlit celkový dojem na 95 %. Není to jen parodie na bondovky a akční špionážní thrillery, ale především navýsost inteligentní komedie natočená talentovaným režisérem a zahraná hereckou špičkou 60. let. Je to film spadající do nejšťastnějších let české filmové produkce, kdy už se toho hodně mohlo a zároveň pravidla hry nediktovala komerce. Vyzdvihovat jednotlivé herce, hlášky nebo scény nemá smysl, protože jde o zvlášť vyrovnané filmové dílo. Celkový dojem: 95 %. ()
Konec atď nemá takú povesť, ako iné, obľúbenejšie Vorlíčkové komédie, ale je to možno taká perla na dne. Námet a zápletka je možno trochu prekombinovaná a pritiahnutá za vlasy, lenže Vorlíčkové spracovanie a vždy veľký sympaťák Sovák to doháňajú priamo pomocou kamery a pred ňou. Nedá sa to pozerať každý rok ako napríklad Špenát, ale raz za čas táto bláznivá komédia v televízii poteší. ()
Jak se mi Vorlíčkovy filmy povětšinou moc líbí, Konec agenta W4C byl výjimka a moc mi nesedl. Hlavním důvodem je to, že moc nemusím různé komedie a parodie vezoucí se na vlně úspěchu určitého žánru. Vlastní invencí tvůrců je pak už „jenom“ vtip a utahovaní si z vybraných předloh. Navíc nejsou mým oblíbeným žánrem ani bondovky a podobné špionážní filmy. Každopádně Konec agenta C4W byl natočen především s úmyslem pobavit a to se u mě nepovedlo. Pár dobrý replik nezachrání jinak vcelku nudný děj a nevýrazné postavy. Je možné, že dalším z důvodů je i to, že jsem film viděl až jako dospělý a neměl jsem u hodnocení nadhodnocovací sentimentální sklony. Chápu, že se někomu dobrodružství agenta Fouska může líbit, ale já to nejsem. ()
Galerie (11)
Zajímavosti (24)
- Režisér (Václav Vorlíček) spomína: "Když film hráli v Indii, byl sál nabitý lidmi v prostěradlech, jak jsme říkali jejich úborům, u stropu jediná vrtule rozháněla vzduch horký 40 stupňů - a oni se řehtali jako v kině Alfa". (Raccoon.city)
- Jiří Sovák (pan Foustka) vzpomínal, že pes se "podle scénáře jmenoval Pepa. Produkce nemohla dlouho psa sehnat, nakonec ho přivedli z psího cirkusu. Že je prý cvičený, a že tu roli tedy bude hrát. Mé pozornosti ale neušlo, že pořád kouká vytřeštěně po svém pánovi. Povídám: 'K čemu je mi cirkusový pes? Copak bude dělat kotrmelce nebo chodit po zadních? Pro film potřebuju, aby byl u mě, aby zůstal, když je klapka, aby poslouchal mě.' Majitel psa, cirkusák, se bránil, tušil nepříjemnosti. Do kapes mi trvale cpal syrová játra určená psovi, kterému jsem se tím měl zalíbit. Byl jsem krvavěj, smrděl jsem... Záhy jsem zjistil, proč z produkce naléhají: za toho psa už zaplatili nemalou částku. A celý psí cirkus kvůli téhle roli stál. A pak - prý už je podepsaná smlouva. Překvapeně povídám: 'Kdo ji podepsal? Ten pes? Majitel mě nezajímá, dělám film se psem!' Měl jsem pravdu. Po dnu a půl přišla stopka. Dál to prostě nešlo. Pes nebyl - vyjma kotrmelců - ničeho schopen. Vygumovaná osobnost. Konstruktivně jsem navrhl: 'Podívejte, takhle vybírat psa je blbost. Udělejte psí sympozium, přiveďte na něj nějaký adepty a ať si pejsci vyberou mě. Vždyť i psi mají určitý vkus - a tady jde o hodně, měli bychom proto přistupovat k problému vážně. Pes s osobností přece také inklinuje jen k někomu, ať má tedy možnost výběru.' Udělali, jak jsem řekl, a mezi uchazeči se objevila i malá fenka. Jmenovala se Pajda. Drobná, rozverná, s černým monoklem u oka. (...) Během deseti minut z nás byli kamarádi. Pajda uměla moc věcí. Hned v prvních minutách mi její majitel (byl do ní zamilovaný, koupil ji od jednoho člověka, který ji šel právě utratit, za deset korun) povídá: 'Zašeptejte: Čepička.' Zašeptal jsem: 'Čepička.' V tu ránu Pajda přiběhla, bafla, ňafla a už držela klobouk v zubech. Povídám: 'Zůstaň!' Zůstala. Vybrala si mě sama. Točil jsem s ní a štáb nevěřil svým očím, jak nám to krásně vychází. (...) Nechal jsem Pajdinku hrát, přizpůsoboval jsem se. Nejen v akci, také ve slovech. Text jsem si brumlal jen tak pod vousy, vlastně pod krásný velký knír, který tahle postava měla předepsaný. Domluvil jsem vše zřetelně až při postsynchronech, při natáčení jsem vypadal spíš jako břichomluvec. Pajda poslouchala, a tak vznikl dojem, že jsme ohromně secvičení, zatímco to byla čistá improvizace." (NIRO)
- Prvý film legendárneho českého filmového pyrotechnika Jiřího Bergera, ktorý vôbec netušil že scény z filmu sa pri natáčaní opakujú. Pri výbuchu stĺpu, ktorý bol následne stiahnutý lankom, sa mal záber opakovať a on už nemal výbušniny. Našťastie od Ruzyne išla hradba hmly a režisér povedal, že záber natočia na druhý deň. (Raccoon.city)
Reklama