Anička jde do školy

Ačkoliv zde hraje spousta slavných herců (Bohdalová, Hrušínský, Štěpánková, Menšík, Zázvorková, Fiala...), tak tento film televize vůbec nevysílají, a proto je absolutně neznámý. Ten důvod je prostý. Jedná se o vyloženě dětský film, který dnešnímu divákovi kromě pár nostalgických výjimek (staré autobusy ČSAD, pasoucí se kráva u cesty a především rozestavěná pražská sídliště s obrovskými jeřáby) nemá co dát. Středem filmu je Anička, která jde poprvé do školy a s partou dětí si především hraje na rozestavěném sídlišti. Film končí prvním vysvědčením. Roku 1962 to mohlo na dětské publikum zabrat, dneska už to nezapůsobí. [227. hodnocení, 16. komentář, 60%] (08.10.2019)

"Odtud můžeš volat kam chceš. Do Ameriky nebo na Smíchov." Většina zdejších recenzentů zapomíná, že jedním ze spolutvůrců této optimistické sondy byl scénárista Ota Hofman, který patří mezi nekorunované krále žánru filmů pro děti a mládež. Samozřejmě, jaká doba, takoví lidé. Poetiku idylického venkova kolchoznického rozkvětu stále mladé gottwaldovské republiky z tematicky příbuzné Honzíkovy cesty vystřídal možná až příliš oddětštěný svět panelového sídliště, kde vládnou úplně jiná pravidla. Ale zaměříme-li se na linii setkání nastávajících žáků první třídy se školním prostředím a s novým řádem, nemůže nám uniknout nezpochybnitelná nadčasová kvalita, reprezentovaná zejména různorodým kolektivem, v němž se vyskytují upovídaná děvčata i zlomyslní chlapci. Špílce o bolševické revoluci a vyhnaných pánech nebo básničky o pionýrech a jiskrách zůstávají spíše hořkoúsměvným dokumentem doby, ve které film vznikal (po uskutečněném banskobystrickém kongresu a v předjaří tzv. nové vlny) a zredukované na absolutní minimum. Jako přínosný vklad bych viděl hravý Havelkův hudební doprovod i civilně pojatou roli starostlivého otce, hraného Rudolfem Hrušínským. Vnímat nástup nových generací v rámci bezmála čtyřicetileté epochy totalitního systému je určitě nesnadné, ale minimálně naši rodičové a prarodičové jsou s to schopni dodatečně zhodnotit takto prožitá dětská léta. A zdá se, že to byla šťastná léta. (06.09.2010)

Vošmikovo setkání s předlohou, která cílí na socialistickou výchovu. Co se týče režijní stránky, těžko co namítat - vedení dětských herců nesklouzává do křečovitosti a často pobaví něčím dobře odkoukaným z projevů ratolestí, atmosféra také není špatná - předvánoční atmosféra, tiché zasněžené ulice, malebný lampionový průvod i byt spolužáka s nemocnou matkou. Scénář a předloha však tyto kvalitní stranky velmi schazují - dětská hrdinka nemůže být svým vrstevníkům vůbec sympatická (i když v tomto věku děti rádi mentorují a mají v sobě všechnu moudrost světa), ale když se tohle zakotví ještě do různých socialistických pouček a moralitních scén a k tomu se přidá kladná postava soudružky učitelky, z níž mi spíše běhal mráz po zádech, film si jednoduše užít nelze a divák spíše jen kroutí hlavou, co se dětem tenkrát vtloukalo do hlavy a jak byly ve škole demotivované. Bohdalová však učitelskou průpravu nezapře a Hrušínský se zajímavě zhostil role tatínka. I díky nim se nakonec žádná velká katastrofa nekoná, ale ve Vošmikově tvorbě zahrnuje tento film její nižší polohy. (06.09.2010)

První půlrok v životě malých prvňáčků mě dostal. Ani ne tak poněkud ukřičenou ústřední herečkou nebo agitující "Bohdalkou", ale zejména kouzlem doby, která z filmu sálá. Všechno to kolem dětských přání, obav, Vánoc a dalších maličkostí se mi líbí. A děti jsou kouzelné. Kluk, na kterého se u umyvadla už nedostane, je mamčin spolužák ze školky. A přesně tak tenhle film vnímám - jako drobnou sondu do života dětí na počátku 60. let. (25.09.2012)

Košíčky od pionýrů a červená křída na revoluci. Jo, to baštím. "Já bych nemusela být žákyní, já už skoro včecko umím. Počítat do desíti a umím napsat E a A." "Tak co, děti, zatleskáme Lidce? Je vidět, že si doma čte. A Olda ne." "Anička dostane hvězdičku za to, že napsala krásně úkol a že se smířila s Lidkou. Pavel se konečně dočkal košíčku, zatleskáme mu." Na tomhle filmu se dá ujet na tripu. A kromě brilantních výkonů dětských jsou tu i za srdce beroucí výkony Hrušínského, Slunéčkové a Fialy. Bohdalové učitelka je pak variací na její učitelku předešlou ve Škole otců, ovšem tuto si zahrála s extrémním gustem. Inu první třída. V Ať žije kocour už ta kantorština bude zase o něčem jiném. (23.02.2009)