Reklama

Reklama

VOD (1)

Obsahy(1)

Notář Karas je nesmělý starý mládenec, který úspěšně uniká vdavekchtivým ženám a večery občas tráví ve společnosti doktora Pacovského a Ing. Čádka. Netuší, že právě oni dva ho chtějí vlákat do podivné hry, která by ho ochránila před nástrahami žen, jež by se rády staly paní Karasovou. Například před veselou vdovou Růženkou Smutnou, která si dokonce našla pro svůj záměr spojence v panu Houžvičkovi. Karas má však oči jen pro svůj idol ženské krásy - pro obraz Dívky v modrém. Jednou večer se nechá tak unést, že vtiskne dívce na obraze polibek, a ta k jeho překvapení z obrazu vystoupí. Tím se však ubohý notář ocitne v poněkud prekérní situaci a rozhodne se vydávat ji za svou neteř, komtesu Blanku z Blankenburgu. Den ode dne pak ve stále zamilovanějším doktorovi roste žárlivost na Blančiny ctitele, kteří si v jeho domě podávají dveře. A pak se jednoho dne dívka v modrém vrátí do obrazu, i když ne nadlouho. Vyjde totiž najevo, že Blanka se ve skutečnosti jmenuje Vlasta, není komtesa, ale studentka filozofie, a komedii sehrála na přání Karasových kamarádů Čádka a Pacovského. Znamená to konec lásky? (TV Nova)

(více)

Recenze (161)

elizabeth_ba 

všechny recenze uživatele

Jistě jsou i lepší filmy, ale pro tenhle já mám slabost. Snad proto, že chápu, jak se člověk dokáže zamilovat do obrazu nebo představy o něm :-)), a oceňuji, jak dokáže poučit o tom, že podobný člověk může žít a být docela blízko a člověk si toho, dokud si z něj někdo (přátelé nejvěrnější) neztropí šašky, ani nevšimne. A snad i proto, že jsem taky taková "dívka v modrém", ač teda Lídě Baarové se (ničím) nevyrovnám... ()

kaylin 

všechny recenze uživatele

Je mi celkem jedno, jestli Baarová sympatizovala s nacisty, dělali to bohužel i další. Její herecké představení v téhle romantické komedii je prostě skvělé a s Oldřichem novým mají skvělé momenty, tedy dokument je ona skutečně komtesou. Výborné, vtipné momenty se na sebe vrší jeden za druhým a ta konfrontace starého s moderním je místy až neuvěřitelně nápaditá. ()

Reklama

tomtomtoma 

všechny recenze uživatele

Komedie o starém mládenci, notáři Janu Karasovi (dobrý Oldřich Nový), který je neustále loven vdavkychtivými ženštinami až je nakonec uloven svoji "zhmotnělou" představou, ke které mu pomohl jeho přítel, doktor Pacovský (Bedřich Veverka). Jednoduchá, ale přesto celkem příjemná komedie se Slavkovským zámkem. Zajímavé role: vdavekchtivá Růžena Smutná (Nataša Gollová), neodbytná paní Smčínská (Růžena Šlemrová), která chce provdat svoji dcerku Slávinku (půvabná Sylva Langová), Karasovo sloužící Otýlie (Antonie Nedošínská) a Houžvička (Jindřich Láznička). A pak je tu filozofka Vlasta, která se úplně položí do role komtesy Blanky z Blankenburgu (Lída Baarová, kterou jako symbol krásy tehdejší doby nepříliš dobře rozumím). Oddychová komedie o starém mládenci, který dlouze odolává vábení žen, ale nakonec propadne touze po ženě. ()

pipapa 

všechny recenze uživatele

Vizážisti a kostyméři se opravdu činili = Baarová je vskutku krásná a zářivá a hraje velmi nenuceně a profesionálně. Její "staročeština" je k popukání a celou komedii skvěle okořenila. Baarovou příliš nemusím/nevyhledávám, ale v tomto filmu ji mám velmi ráda. Oldřich Nový samozřejmě excelentní, stejně jako můj oblíbený František Kreuzmann st. ...Dílko, které má také svoje pevné místo v mojí filmotéce. ()

Slarque 

všechny recenze uživatele

Dodnes zábavná komedie Otakara Vávry podle námětu brakového spisovatele a přesvědčeného fašisty – to jsou ale paradoxy. Lída Baarová je ve stylizované postavě výborná, Oldřich Nový se podílel i na scénáři, takže to měl přesně na tělo. Ve výrazných rolích to jistí ještě Antonie Nedošinská, Nataša Gollová a další, takže pro mne mezi pamětnickými filmy hodně vysoko (90%). ()

Galerie (59)

Zajímavosti (7)

  • Film patril medzi "trezorové" kvôli účasti údajného kolaboranta, herca Vladimíra Majera, ktorý stvárnil postavu kastelána. (Raccoon.city)
  • Hospodyně Otylka (Antonie Nedošinská) ke konci filmu, kdy se nabyvatel zámku přišel podívat se na obraz a oživlou dívku, říká Janu Karasovi (Oldřich Nový): „...šel nahoru", myšleno do knihovny. Dopustila se tím faux paux, protože svému zaměstnavateli tzv. onkala, co je v tomto vztahu nanejvýš nevhodné (oslovení leda pro služku či obecně podřízeného). Jedině správné bylo užít uctivějšího tvaru totiž „...šli nahoru". Nyní bychom to chápali jako rozdíl mezi tykáním a vykáním. (Brtniik)

Reklama

Reklama