Jan Hus

Černobílou historii komouši a jejich rudý mor uměli dokonale. A teď otázka, jak tohle rudé lejno hodnotit. Z hlediska obsahu je to nablblá agitace. Z hlediska formy? Jasně, Vávra byl dobrej rejža. Jenže to byla taková Leni Riefenstahlová taky. Smutné je, že víc jak 20 let žijeme v tzv. demokracii, ale pořád jsme se nenaučili vnímat své dějiny. Protože vnímat je skrz růžové brýle jakékoli ideologie je strašně nebezpečný. A strašně hloupý. (08.12.2013)

Otakar Vávra byl zkušený a spolehlivý režisér, původním povoláním architekt a měl smysl pro kompozici, což je na tomhle filmu vidět. Davové scény mu šly od ruky a měl taky podporu vedení Československého filmu, takže na výpravě se nešetřilo a měl k dispozici ty nejlepší herce. Však taky film svým národovectvím dokonale odpovídá tehdejší oficiální ideové doktríně. Ten protiněmecký osten je jasně patrný. Ve stejné době se třeba v Itálii natáčely výborné neorealistické filmy a moderní kinematografie směřovala jednoznačně jinam. Samozřejmě, že se středověkou českou historií tenhle film zas tak společného nemá. Nicméně pokoukání je to slušné. Celkový dojem: 60 %. (16.06.2006)

Není snad už třeba opakovat, že je tento film historicky nepřesný a podává zkreslený pohled na celou husitskou revoluci. To je samozřejmě největší zápor. Avšak po stránce řemeslné se jedná o na české poměry nevídaně výpravný historický epos, jaký už dneska asi nikdy nikdo nenatočí. Velkolepá podívaná s brilantní kamerou a stejně kvalitními hereckými výkony. Ať už si o Vávrovi myslíme cokoli, filmy natáčet uměl jako málokdo. (13.03.2011)

Ne, to co nám zanechal O.Vávra, není bohužel Mistr Jan Hus, ale představa komunistické propagandy, jak by mohl vypadat kazatel v Betlémské kapli, kdyby to byl asketický sociální revolucionář, a ne obtloustlý, růžovolící katolický kněz, který káral církevní praktiky a vesele zemřel za pravdu Ježíše Krista. (13.03.2007)

Pár rokov po tom ako sa naplnila Stalinova predstava o nárazníkovom pásme okolo ZSSR bolo v súlade s Orwellom potrebné prepísať dejiny podľa prianí a potrieb rodnej strany. Zohnala sa slušná kôpka peňazí, známi herci sa neodvážili odmietnuť úlohu v takomto diele. maskéri a kostyméri ich upravili tak, aby pracujúci ľud poznal, kto je dobrý a kto zlý, napísali sa aké-také dialógy, hrala k tomu hudba a vznikol produkt, ktorý chcel byť povinným dejepisom, ale bol tým, čo sa na vojne nazývalo politické školenie mužstva. (03.03.2021)