Režie:
Otakar VávraKamera:
Václav HanušHudba:
Jiří SrnkaHrají:
Zdeněk Štěpánek, František Horák, Karel Höger, Vlasta Matulová, Ladislav Pešek, Jan Pivec, Václav Voska, Vítězslav Vejražka, Gustav Hilmar, Miloš Kopecký (více)Obsahy(1)
Odehrává se v letech 1419 - 1420 a zachycuje stupňování napětí a nenávisti lidu proti teroru všemocné katolické církve a panstva, které přeroste v revoluci a první velké vítězství "božích bojovníků" nad křižáckými vojsky v bitvě u Sudoměře (Sudoměřic). V epickém vyprávění podlehne král Václav IV. hrozbám Říma a dá rozkaz odzbrojit Pražany. Žižka vybojuje velký vnitřní zápas, aby se nakonec postavil na stranu lidu. Neuposlechne králův rozkaz a nechá otevřít královské zbrojnice a rozdat zbraně lidem. Pražskou defenestrací, kdy jsou konšelé vyhozeni z oken radnice, začíná husitská revoluce, proti níž vyhlásí Zikmund křížovou výpravu. Toho už se ovšem král Václav IV. nedožije. (oficiální text distributora)
(více)Videa (1)
Recenze (186)
Takové Vítěství je pro náš národ nepředstavitelné, poprvé a asi naposledy jsme porazily světovou armádu, díky geniálnímu generálovy Janu Žiškovy. Husitství je moje oblíbená historická epocha a tento film husitství oslavuje. Co mi na něm vadí je ruka Josefa Macka, marxistického historika, jehož Husitské revoluční hnutí, je vlastně jakousi předlohou, národní komunistického revolučního obrození. Je vtom cítit vliv padesátých let, to samozřejmě škoda. ()
I přes výraznou ideologii a asi ne některé zcela přesné historické události musím film hodnotit jako výpravnou podívanou s obrovským a kvalitním hereckým obsazením a dobovými kostýmy na kterých se opět podílel Jiří Trnka. V dnešní době není šance, aby to někdo zpracoval a natočil tak, že film působí, jakoby se opravdu v 15. století odehrával. ()
Pořád je to výborná podívaná a hlavně bitva u Sudoměře natáčená přesně na tomtéž místě patří k nejlepším pasážím druhého dílu husitské revoluční trilogie. Ano, Žižka je tam skoro chodící plakát jako od Mikoláše Alše, což je samozřejmě odraz doby vzniku filmu, ale jinak vlastně není moc co vytknout v souvislosti s mým komentářem k předchozímu Janu Husovi. ()
Musela jsem se na tento film podívat znovu, neb jsem nechtěla hodnotit něco, co jsem viděla před dvaceti lety.. Moje dnešní hodnocení je shovívavé, dolehla na mne nostalgie.. Už jen vidět pohromadě Zdeňka Štěpánka, Karla Högera, Ladislava Peška, Jana Pivce, Václava Vosku mi málem přivodilo zástavu.. K tomu tedy to čisté, krásné, upřímné vlastenectví z toho dýchá na kilometry.. Takže za mne ano, tohle se povedlo.. A to, co se nepovedlo dokonale, jsem úspěšně vytěsnila.. ()
V minulém týdnu jsem cítil k Žižkovi takovou úžasnou blízkost, stala se mi totiž podobná nehoda jako tady v tom videu. Proto jsem se díval na tenhle film, abych si oživil, co mě mohlo čekat a musím tedy říct, že přestávám bejt vděčnej těm drahým brýlím, co jsem měl na nose a které obětovaly svoje jedno sklíčko, aby mě uchránily od stejného osudu. Neboť co si budeme nalhávat, Žižka vděčí své výjimečnosti právě díky své jednookosti: 1. Nemohl po žádné dívce házet očkem, páč by se stal slepým. Neztrácel tedy zbůhdarma čas v nesmyslných radovánkách a věnoval se radši studiu vojevůdcovského umění. 2. Díky jeho pásce přes oko byl naprosto nepřehlédnutelný a jedinečný, každý husita hned viděl, kdo je jeho velitel, a nestalo se tak, že by omylem poslechl nějakého troubu, co by byl Žižkovi jen podoben. 3. Byl neohrožený a nepřátel se nelekal jen díky tomu, že jich vždy viděl jen polovinu. ()
Galerie (51)
Photo © Československý státní film
Reklama