Němá barikáda

Klasická propaganda, dávkovaná s inteligencí tvůrce formátu a talentu, jenž nesporně Vávra měl.Využil dobu která byla nakloněná poněkud doleva...a zbarvená rudě.Nejen krví našich lidí, což tu jistě nikdo nehodlá znesvěcovat, ale hlavně rudou barvou věčných a stále přežívajících komunistů, kteří o pár let jasně dokázali jak si váží skutečných hrdinů, kteří za tuto zemi prolévali krev na všech frontách...Čekalo je ponížení, kriminál a uranové doly...Bohužel není a s ohledem na čas který uplynul už nebude dostatečné množství objektivních filmů, které nám ukáží jak to všechno skutečně bylo .. musíme se smířit, že čas pod rudou nadvládou poznamenal, nejen myšlení jednotlivců ( viz mnoho komentářů zde ), ale i tvůrců té doby. Mnohdy velmi zručných filmařů, což je dle mého názoru i tento případ. Paradoxem zde je , že historii píší vítězové, což bohužel rok po vítězství pracujícího lidu nebylo to pravé ořechové období, na které dnes někteří vzpomínáme radostně...Byla to prohra, za kterou jsme platili i mnohem hůře, než jen hloupým filmem, který ve skutečnosti vůbec nemusel hloupým být... (11.11.2014)

Parádní válečný film, kterému nechybí napětí, akce ani dobré herecké výkony. Do paměti se hodně vryje Polka Barbara Drapińska, která se po svém osvobození z transportu s vervou pustí do likvidace nacistů. Zdatně ji sekundují rada Vacátko a Boblig z Edelstadtu. Co se týče komunistické propagandy, je tu dle mého názoru v celkem omezené míře. Hlavním problémem filmu je konec, ve kterém se namísto vyvrcholení osudů jednotlivých postav dost násilně přeskočí na záběry vítání Rudé armády. (16.10.2017)

Po stránce režie a napětí velice slušně provedeno. Že je to agitka, netřeba poznamenávat, každý to ví a bylo to školní povinné kino. Vyznění celého filmu je: Parta dezorganizovaných idiotů brání Prahu. Dělají neskutečné vojenské blbiny a pak jsou z nich hrdinové ale povětšině mrtví. Takže babo raď , jak tenhle film hodnotit. (25.02.2010)

Hned v roce 1946 se objevilo několik filmů, které reagovaly na válečnou zkušenost. Drtivou většinu produkce s touto tematikou tvořily příběhy o nezdolnosti a hrdinství českého národa, občas zůstalo u patetických hymnů, jindy se podařilo realisticky vykreslit lidský příběh. Po dvou válečných komediích (Nikdo nic neví, Velký případ) se objevilo i výjimečné svědectví o době, ve které jsme žili, a z níž cosi stále trvá, příběh židovského transportu Daleká cesta. Ve stejném roce se Otakar Vávra rozhodl natočit svůj první historicko umělecký dokument. Němá barikáda Jana Drdy představovala opravdový literární bestseller a tudíž i vhodnou předlohu pro film. Vávra spojil své zkušenosti, opět se podařilo docílit přiměřených hereckých výkonů a viditelně se učil na škole anglického civilního dokumentarismu. Film je historicky pokřivený stejně jako byla pokřivená doba, ve které vznikal. Zachycuje pouze jednu stranu pražského povstání. Vlasovci se zde pochopitelně neobjevují, stejně jako fakt, že Rudá armáda zachytila v Praze už jen zbytky německých posádek. Přesto Vávra natočil film, který na mě dodnes působí silně emotivním dojmem, a to už vůbec nemluvím o tom, když jsem ho viděl v dětství poprvé. Vznikl příběh o pražském povstání a o lidech, kteří se jej zúčastnili. Jinak vzniknout ani nemohl, pokud se nechtěl střetnout s režimem. Byl logickým vyústěním doby. Z řady angažovaných filmů s hrdinskou tematikou je umělecky nejzdařilejší. Výrazné výkony Barbary Drapińské, Jaroslava Marvana a Vítězslava Bočka. Pan Vávra vystupuje v televizi jako pamětník a režisér filmů s Adinou, Lídou a Natašou. Ale měl by občas mluvit i o letech následujících. PS: Někteří recenzenti si tento film viditelně pletou s Vyšším principem Jiřího Krejčíka (1960). V tomto filmu má slovo dělnická třída, zastřelení studenti se tu nevyskytují. (08.02.2004)

Režisér Vávra si herce vybírat uměl a uměl je většinou i dobře vést. Nutno však přiznat, že před koncem války natočil filmy lepší. Z povídky Jana Drdy se stala částečně propaganda, ale díky režisérovi a autorovi předlohy vznikl film, na který se i po letech dá dívat. Vynikl především Hošek Jaroslava Průchy, který předčil všechny ostatní herce. Ukázal, že s trochou ironie lze do dramatu vnést i humor, který neuráží. Marie Vášová se opět předvedla v tragické roli a Marvan byl standartně dobrý. Z menších rolí bych vyzdvihl především Ostravačku Marii Rýdlovou v roli stařeny, ukrývající nacistu. (27.10.2006)