Nezbedný bakalář

Sarkastický bakalář dává pánům konšelům najevo svoji morální převahu, kudy chodí. Dva majitelé nezaměnitelných hlasů spolu svedou souboj o Vlastu Matulovou. Musím říci, že na místě šenkýřky bych měla minimálně velké bolení hlavy, kterého z relevantních nápadníků si vybrat. Zda přitažlivějšího řezníka, nebo výmluvnějšího bakaláře. Po zralé úvaze bych šla do bakaláře, ten nikdy neohnul hřbet, řezník se oženil s penězovodem a tupým konšelům se nedokázal postavit. Nejsmutnější na celém černohumorném filmu je, že se od středověku příliš nezměnilo, konšelé jsou stále zpovykaní, hloupí a učitelský post je na společenském žebříčku mizerně nízko. (29.01.2023)

V porovnání s Rozinou jsem byl maličko zklamán. Zdeněk Štěpánek i zde hraje famózně, ale přeci jen mi více sedel v té důstojnější poloze, než zde v té poloze (minimálně částečně) komediální. Filmu podle mě trošku škodí právě ta jakási rozpolcenost. Na jednu stranu zde Vávra (podobně jako v Rozině) ukazuje složité sociální poměry (zde tedy především žactva a studenstva), na druhou stranu jsou zde některé dosti rozverné scény (včetně té závěrečné písničky žáků darebáků na odchodnou). Co mi taky trošku nesedlo, bylo příliš karikaturního pojetí pánů konšelů a jejich dam, kde mi to trošku připomínalo atmosféru Vávrovy husitské trilogie. Ty čtyři hvězdičky jsou dnes tak spíše tři a půl. Zaokrouhluji nahoru hlavně kvůli skvělé hudbě Jiřího Srnky (viz třeba ta vánoční koleda v podání studentů). (18.11.2023)

V dobách, kdy dalo se radovat z otevření českých vysokých škol po druhé světové válce, snad bych nadšeně výskal nad tím, jak byli ti, kteří hází vzdělání klacky pod nohy, zostuzeni. Nyní je však doba "nezbedných bakalářů" opisujících disertační práce a "profesores" omlouvajích toto bizarními výmluvami. Dnešek tak vrhl nemilosrdně jasné světlo na poněkud jednostranný pohled, ve kterém příslušnost ke stavu plně determinuje charakter člověka. Připočtu-li ubranou hodnotu redundantní milostné zápletky, vychází mi slabé ***. (12.10.2009)

Obsadit do filmu s kvalitním scénářem ta nejzvučnější herecká esa té doby, vesměs z Národního divadla, to byla záruka úspěchu a Otakar Vávra to věděl. Vznikla tak velmi jemná komedie, u které se nebudete smát od začátku do konce. Chvílemi se budete usmívat, chvílemi budete dojati a rozhodně se budete cítit dobře. (02.03.2007)

Štěpánek obviněn z kolaborace se v době po r.1945 bál i jít ven, protože jak sám píše, by jej lidé lynčovali (za rozhlasový projev po atentátu na Heydricha).Jakoby to nestačilo, ještě v době natáčení komedie mu umíral na záškrt 5 měsíční chlapeček.To že v tomto filmu vůbec hrál byla obrovská zásluha Vávry který na Štěpánkovi trval a protože měl snímek obrovskou odezvu, skončilo tím i Štěpánkvo pronásledování. (06.03.2017)