Režie:
Otakar VávraKamera:
Jaroslav TuzarHudba:
Jiří SrnkaHrají:
Jiří Vala, Martin Růžek, Rudolf Hrušínský, Jana Hlaváčová, Světla Amortová, Vladimír Brabec, Jiří Štíbr, Marie Poslušná, Jaroslav Moučka, Antonín Šůra (více)Obsahy(1)
Jednoho dubnového večera roku 1961 zastaví u motelu na benešovské silnici mercedes západoněmeckého podnikatele Hupperta. Sebevědomý obchodník, který kdesi po cestě "sbalil" naivní studentku Janu, si před hosty zdejšího bufetu nebere servítky a okatě dává najevo svou nadřazenost. Netuší, že svým arogantním chováním probouzí v jednom z přítomných lidí nesnesitelné vzpomínky. Vedoucí motelu Kalous totiž strávil část svého mládí v koncentračním táboře. Jedním z jeho trýznitelů byl právě takový člověk, jako Huppert... (oficiální text distributora)
(více)Recenze (79)
V čase, kdy na scéně nebobtná jedinácek „pan Grundig“ z Gablonz, ztrácí tohle psychologické drama o oživení traumat a nepopsaných listech rychle na své hustotě. Vinen je samozřejmě Rudolf Hrušínský.. Dobré je, že když už to i kvůli podivným dvojexpozicím nehodlá jet na plno na poli dramatu, najde se prostor na nuance odlehčení. „Více píce!“ ()
"Jak dlouho to máme držet v hlavě???" Tenhle Vávrův film rozhodně není jen jakýmsi prvoplánovým vypořádáním se zlými západoněmeckými "fašisty". I když je fakt, že když postava slizkého a cynického německého podnikatele Hupperta, jehož s grácií sobě vlastní hraje Rudolf Hrušínský, říká, že "koncentrační lágr ještě nikoho nepřipravil o nervy" a že "pro silného jedince byl lágr sanatorium," otvírá se člověku kudla v kapse. Vůbec se proto nedivím postavě vedoucího motelu Kalouse v podání Jiřího Valy, že nakonec reaguje tak, jak reaguje. Zvláště když je vlastně možné, že se s dotyčným již v minulosti (za ne moc příjemných okolností) setkal. Chvíle, když Kalous vypráví své osobní zážitky z koncentračního tábora a na půli obrazovky člověk sleduje jakési zhmotnění jeho vzpomínek, byly pro mě jedněmi z nejsilnějších momentů filmu. Zajímavá na snímku ale je (jen na první pohled) vedlejší linka filmu spojená s postavou dívenky s kouzelnýma očima a neopakovatelným úsměvem v podání Jany Hlaváčové. Zejména její rozhovor s Kalousem o životě ("koukej, aby z tebe bylo v životě něco pořádnýho") a "maminkovských slovech" je moc pěkný. A samotný závěr pak vysloveně dojemný: "Ty moje skleničko skleněná, ty můj květináči za oknem, ty moje rybičko chycená, ty moje kachničko střelená." ()
Vynikající psychologické drama. Čtyři lidé, jedna noc a jediný výstřel. Troufám si tvrdit, že původní Aškenazyho divadelní hra, bezprostředně následovaná Vávrovým filmem, musela na přelomu padesátých a šedesátých let způsobit pořádný poprask. Téma je příliš citlivé, než aby se z něj stala jakkoli zploštělá konverzační hra, také částečně díky skvělým hereckým výkonům. Koncert, který zde rozehrává jedinečný Rudolf Hrušínský společně s Jiřím Valou, Martinem Růžkem a mladinkou, teprve třiadvacetiletou Janou Hlaváčovou, rezonuje až v momentě, kdy dochází k závěrečnému zúčtování s minulostí. Hrušínský se v postavě německého podnikatele Hupperta dokázal vyhnout karikatuře a vytvořil sice záporného, avšak plastického a do posledního detailu přesvědčivého hrdinu. Za zmínku stojí jistě i skutečnost, že se Vávra rozhodl snímek pojmout coby širokoúhlý černobílý film, přičemž ozvláštnil vyprávění několikanásobnými expozicemi. Souběžně s přitomným dějem tak mohl zobrazit retrospektivní vzpomínkové výjevy. A i když se celek, díky své kontroverzní náplni, pohybuje na hraně, rozhodně náleží mezi nejlepší filmová díla Otakara Vávry, věčně zápasícího s dobou a lidmi, kteří ji vytvářeli. ()
Hrušínský boduje jako vždy a strhává na sebe veškerou pozornost kdykoliv je na scéně. Hlavně za něj dám tu čtvrtou hvězdu, protože postava Valy mi přišla až moc afektovaná a byť se Hrušínský choval arogantně, tak zas takový peklo jim tam nedělal aby ho přiměl k takový reakci. Šlo to víc vygradovat, ale i tak kvalitní záležitost.70% ()
Vyborny scenar. Vavra a jeho rezie je vynikajici snad v kazdem filmu. Skvele nastinena temna atmosfera pocas celeho filmu, dialogy, ktere davaji smysl. Herecky koncert tria Hrusinsky - Vala - Ruzek cely film jeste podtrhuje. Vysokou latku herectvi drzi i Hlavacova v roli potrhle pubertacky. Skoda jen slabsi casti mezi vystrelem a vyslechem ke konci filmu. I tak nechavam plny pocet hvezdicek, tento film s klidnym svedomim doporucuji. ()
Galerie (3)
Photo © Československý státní film
Zajímavosti (6)
- Restaurace, kde se děj odehrává, stále stojí na adrese Benešovská 42, Nespeky. Není jasné, zda se interiér točil v ateliéru, ale exteriéry jsou právě u tohoto objektu, který je dnes již k nepoznání. Na pravé straně domu jsou vidět ještě zbytky obložení z keramiky, které je ve filmu. (maxim77)
- Poručík Vítek se chystal do kina na německou komedii Kurta Hoffmana My, zázračné děti (1958). Plakát na stěně je skutečným oficiálním plakátem k filmu. (troufalka)
- Předlohou filmu je divadelní hra od Ludvíka Aškenazyho "Host" z roku 1960. (Kulihrášek)
Reklama