Noční host

Vynikající psychologické drama. Čtyři lidé, jedna noc a jediný výstřel. Troufám si tvrdit, že původní Aškenazyho divadelní hra, bezprostředně následovaná Vávrovým filmem, musela na přelomu padesátých a šedesátých let způsobit pořádný poprask. Téma je příliš citlivé, než aby se z něj stala jakkoli zploštělá konverzační hra, také částečně díky skvělým hereckým výkonům. Koncert, který zde rozehrává jedinečný Rudolf Hrušínský společně s Jiřím Valou, Martinem Růžkem a mladinkou, teprve třiadvacetiletou Janou Hlaváčovou, rezonuje až v momentě, kdy dochází k závěrečnému zúčtování s minulostí. Hrušínský se v postavě německého podnikatele Hupperta dokázal vyhnout karikatuře a vytvořil sice záporného, avšak plastického a do posledního detailu přesvědčivého hrdinu. Za zmínku stojí jistě i skutečnost, že se Vávra rozhodl snímek pojmout coby širokoúhlý černobílý film, přičemž ozvláštnil vyprávění několikanásobnými expozicemi. Souběžně s přitomným dějem tak mohl zobrazit retrospektivní vzpomínkové výjevy. A i když se celek, díky své kontroverzní náplni, pohybuje na hraně, rozhodně náleží mezi nejlepší filmová díla Otakara Vávry, věčně zápasícího s dobou a lidmi, kteří ji vytvářeli. (05.04.2014)

Z takto slibného námětu mohl vzniknout výtečný psychothriller. Bohužel nevznikl. Postavy nejsou moc dobře napsané, dialogy příliš účelové, děj se pachtí odnikud nikam a závěr tomu nasazuje korunu. Nemyslel jsem, že by mne film na toto téma s výtečnými herci pod vedením Otakara Vávry mohl takhle zklamat. 40%. (12.02.2011)

„Sedni si. Slyšíš? Dědku starej, vopelichanej.“ - „To zní hrdě…“ Upřímně řečeno to nechápu. Opravdu jsem věřil, že mě Noční host ohromí, ale nakonec se dostavilo spíš zklamání (snad z až příliš velkého očekávání). Příběh samotný mě zpočátku velmi bavil, ale cesta, kterou se postupně udával, mi moc nevoněla (samotný konec, nepříliš povedený, to vše jen podtrhuje). Svou vinu na tom nese i jistá poplatnost době, i když na druhou stranu nic, co bych nerozdýchal. Co jen to…aha, už vím, postavy. Přesněji řečeno neživotné karikatury. Jediný Hrušínský z toho vyšel ještě se ctí (jeho Huppert byl „správně“ slizký), ale se zbytkem osazenstva to už žádná sláva nebyla (na druhém konci pak stojí Hlaváčová, jejíž kreace Jany byla totálně mimo). V těsném závěsu jsou pak dialogy, které místy také nebyly z nejvydařenějších. Celkový dojem mě tak mrzí, protože dané téma si zasloužilo zpracovat lépe. Proto hodnotím pouze slabým průměrem. Nicméně, Vítkovi alespoň poděkuju za tip na My, zázračné děti, ten film vypadá zajímavě. (26.03.2018)

Poctivě jsem se snažila, ale dívat se na to nedalo! - Mimochodem - moje krátké proběhnutí po všech dostupných pořadech televizních stanic v této chvíli poskytlo naprosto vyvážený a smutný výsledek: Veškeré všechno - NEPOUŽITELNÉ!!! Závislost na tv mi asi nehrozí! - - - No, abych byla poctivá, čas od času nějaký ten dokument nebo přírodopisný film na dvojce docela potěší. (14.11.2014)

Hrušínský boduje jako vždy a strhává na sebe veškerou pozornost kdykoliv je na scéně. Hlavně za něj dám tu čtvrtou hvězdu, protože postava Valy mi přišla až moc afektovaná a byť se Hrušínský choval arogantně, tak zas takový peklo jim tam nedělal aby ho přiměl k takový reakci. Šlo to víc vygradovat, ale i tak kvalitní záležitost.70% (02.03.2021)