Srpnová neděle

Jestlipak víte, kde se natáčela Srpnová neděle? V Chlumu u Třeboně, mojem městě rodném. Jestli si všimnete v orchestru toho chlápka, co hraje na klarinet, tak to je můj děda. Tak nevím... nebyla by vlastizrada dát míň hvězdiček? --- "Kdo to kdy viděl: tady má každej hned hodinky a motorku. A to se rozumí hned ženskou." - "A řezat!" (21.05.2003)

Filmová adaptace Hrubínovy divadelní hry, jejíž scénář napsal sám František Hrubín. Zabývá se opět pro něj tak typickým konfliktem generačním, propastí, která zeje mezi mladou nastupující generací a generací lidí zralých, zkušených, ale zatížených vahou a tíhou doby. Jde o jakýsi významový zlom reprezentující začátek tání komunistického režimu po roce 1956, tedy po smrti Stalina i Gottwalda. Jenže film Otakara Vávry je stále poznamenán dobovým schematismem (např. postava redaktora a básníka v podání Karla Högera meditující o letadlu s vodíkovou pumou...), povahy lidí jsou místy ploché, vztahy mezi nimi zjednodušené a paušalizované (,,A řezat!") a v podstatě na nic směrodatného nepoukazuje... (28.09.2007)

Tento film je typickým důkazem toho, že kvalitní předloha a scénarista, kvalitní režisér a elitní herecké obsazení nemusí vždycky znamenat pět hvězdiček. František Hrubín jako scenárista se moc nedržel vlastní předlohy a to rozhodně filmu uškodilo. V tom mi dá určitě za pravdu ten, kdo předlohu četl. Vznikly tak jakési střípky původního literárního díla, které se nepovedlo slepit dohromady. Vávra propásl šanci pro kvalitní zfilmování díla, protože dnešní generaci už by se nepovedlo věrně zachytit poetiku Hrubínova díla na filmové plátno. (04.03.2006)

Já jsem Srpnovou neděli nikdy na divadle neviděla, takže nevím jestli původní Hrubínova hra byla lepší, ale film se mi svou ohraničeností místa a času, postavou stárnoucí bývalé krasavice Vlasty Fabianové a svými ve vodě se odrážejícími lampiony, které měly lidem ozářit krásu, aby ji pak už pořád viděli, nějak trefil do nálady. (27.10.2015)

Vávra se tedy jako režisér moc nepředvedl - opřel se o atmosferickou kameru a o výkony talentovaných herců a co se týče filmové řeči, zůstal věrný zcela klasickému narativu a stylu, který ve spojení se zachovalým divadelním projevem působí dost těžkopádně a dost škodí lyrické předloze. Nepodařilo se sem převést její lehkost a navíc je všechno bráno až moc vážně, banální děje měly smysl, když na ně bylo nazíráno s nadhledem, ale zde skutečně dávají najevo zbytečnost této adaptace, které rok 1960 už nesluší. I její stylizace se drží o nějakých deset let zpátky a je bez rozmyslu narušována moderními výdobytky, které se vrkádají i do promluv postav. Hrubín si musel na zachycení ducha svých předloh ještě pár let počkat. Přesto však tento snímek má své klady - generační střety mají občas něco do sebe, Fabianová hraje dostatečně zajímavou postavu, která si zachovává svou hloubku, Šejbalová se Záhorským dobře působí jako odlehčující element, Höger neměl moc přílležitostí přerůst prvoplánově negativní postavu člověka zbytečného pro nový řád. Ve snímku jako by se zastavil čas, postavy skutečně i svým projevem nepoukazují dostatečně na současnost, jako bych těch deset let trvání nového řádu nemělo na změny žádný účinek, mladá generace zůstává mladou generací a nelze na ní vztahovat jeho výdobytky, jak bylo v době vzniku vnímáno. Forman to za pár let vyjádří skutečnou situaci naplno a bez slitování. (29.12.2009)