Obsahy(1)
Je to již dvacet sedm let, kdy byla ze Země vyslána kosmická loď Zarja s posádkou složenou z mladých čtrnáctiletých kosmonautů. Vědci spočítali, že takovou dobu bude trvat cesta ke hvězdě Alfa v souhvězdí Kasiopea a ke hvězdě dorazí dospělí lidé. Einsteinův paradox však udělal všem čáru přes rozpočet a posádka zestárla pouze o jeden rok. Jak si budou mladí kosmonauti vést při průzkumu tajemné planety obývané záhadnými roboty a kam se poděli jejich humanoidní stvořitelé? (Scytale)
(více)Recenze (22)
Skupina pionýrů, se kterou jsme se seznámili ve filmu Moskva - Kassiopeia, se po pečlivých přípravách a cestě kosmickým prostorem konečně dostává na Alfu Centauri. Jak se k jejich návštěvě zachovají roboti obývající tuto planetu? Pokračování dětské SF má o poznání lepší triky a velmi dobrou výtvarnou stránku. ()
Otřesen stupiditou a neumětelstvím v Moskva-Kassiopeia jsem byl pokračováním mile překvapen. Obsahuje děj (kterej dokonce dává smysl), nečouhá z něj propaganda a nic než propaganda a příběh je v rámci žánru příjemně béčkově stupidní a dobrodružnej. jako děcku za totáče by se mi to asi hodně líbilo. Takhle jen poznamenám, že to bylo koukatelný. Fandové starejch sci-fi béček asi nebudou shlédnutí litovat. Je tam i scéna se zastaralými retro roboty, kteří v tý době byli cool a moderní. ()
Říkal jsem si, že než se pustím do filmů natočených podle bratrů Strugackých (kde asi budu mít dost velký problém se zorientovat), dám si nějakou sovětskou sci-fi pro děti, kde mi nehrozí, že se v logice nějak ztratím. No, docela jsem se přepočítal. Pochopil jsem toho velmi málo, a co jsem nepochopil vůbec, byl ten týpek, co měl s posádkou spojení. Mé hodnocení je pak především za ujetou výpravu, animaci a roztomilé retro rekvizity a roboty (obzvláště za jejich choreografii). ()
30% — Sequel filmu Moskva-Kassiopeja. Kdysi, jako dítě, jsem na tomhle filmu byl v kině a hrozně se mi líbil. Ale asi to bylo především tím, že mi tenkrát bylo 8 let. Utkvěla mi např. scéna, jak si dva roboti mění hlavy. Když jsem se na něj podíval dnes, až jsem byl překvapen, jak naivně a v některých situacích i trapně film působí (např. pohyb robotů, který jako by vypadl ze scénky Vladimíra Dvořáka a Jiřiny Bohdalové z jednoho dílu Televarieté „Ústav pro výzkum chůze“). Konečný způsob zničení robotů pak zase připomínal „Elektrický valčík“ Zdeňka Svěráka a Jaroslava Uhlíře: „Kdo si tam nastrká hřebíky, vyhoří a začne od píky.“ Navíc především dívky vypadaly a chovaly se jako příkladné soudružky. Asi lze doporučit jenom z nostalgických nebo studijních důvodů. ()
Křičte si na mě, bijte si mě, mučte si mě chlebovou polívkou ... ale ten film není úplně špatný. V pěti letech jsem se stroboskopických robotů bála příšerně a musím říci, že dnes už se i chápu. Z jejich tanečních pohybů čiší jistá hrůza, umocněná tichými nástupy na scénu (ano, funguje to i bez toho, aby se na znamení dramatického děje v symfonickém orchestru trhaly žíně a praskaly tympány). Je to papundeklové, je to rozvleklé, herecké výkony slabé, děj opravdu postrádá logiku, ideologická indoktrinace kam se podíváš, ale - Robot-Chůva s kočárkem a zástěrou kolem krku? Jestli tohle není čirý dadaismus, tak pak už nic. ()
Zajímavosti (1)
- Filmári použili komplet všetky zábery, čo boli natočené, nič nevyhodili. (Raccoon.city)
Reklama