Beze strachu

Rosie Perez byla za svoui roli oceněna na Chicago Film Critics Association Awards, Boston Society of Film Critics Awards a na festivalu v Berlíně. Byla také nominována na Oscara a Zlatý glób. Scénář : Rafael Yglesias - podle svého románu. Kamera : Allen Daviau. Hudba : Maurice Jarre. Hrají : Jeff Bridges (Max Klein)....., Rosie Perez (Carla Rodrigová). (25.04.2011)

Posttraumatický stresový syndrom a boj s ním. To je oč tu běží. Jeff Bridges přežije pád letadla a pak se ničeho nebojí. Nikdo si s ním neví rady. Tak se v tom tak plácá a potkává se s ostatními oběťmi, které přežili katastrofu. Silné momenty střídají slabší, místy schematické, místy naivní, ale často lidské. Bridges dobrý. Tahle se to tehdy točilo. V zásadě slušný film, 70% (13.03.2016)

Solidny film o teme vyrovnania sa s posttraumatickým syndromom. Herci hraju slusne. Je tu prekvapivo dost znamych xichtov. Najviac exceluje Bridges v hlavnej ulohe. Mna paradoxne najviac bavil Tom Hulce ako chamtivy pravnik. Ale vzhladom na taku zavaznu temu som cakal silnejsi emocialny zazitok. Proste ma to nejak minulo. No a naviac to ma fakt pomale tempo, takze som sa miestami aj nudil. Weir ma na konte ovela lepsie filmy, ale aj tento stoji za jedno pozretie. Mozno prave vam sadne. 6/10 (20.11.2016)

Veľmi netradičný film, minimálne aspoň podľa krátkej synopsie, ktorá môže sľubovať rozdielny, možno viac adrenalínový zážitok. Ide však o premyslenú psychologickú drámu, ktorá má síce dejový oblúk, ale ten sa sústreďuje najmä na vnútorný svet hlavnej postavy a reakcie jeho najbližšieho okolia na tento vnútorný vývin. Zaujímal by ma mimochodom názor refundovaného odborníka na to, čo Max prežíva a ako sa chová voči svojmu okoliu. Jeff Bridges sa do svojej postavy skutočne ponoril, napriek tomu nezatieňuje ani ostatných hercov, určite vám utkvejú v pamäti aj Isabela Rossellini alebo Tom Hulce, či aj Turturro. (11.07.2019)

Mám rád, když režiséři mají svůj autorský rukopis, má ho nejen Ingmar Bergman, ale ovšem i Peter Weir. Přitom není dobré považovat jejich filmy za pouhé variace jednoho tématu. Přitom záleží hlavně na divákovi, které "podání" mu sedne více a které méně... Z jiné strany: jako kluk jsem po železném žebříku (nejspíš už tam není) vylezl na polorozbořenou věž lipnického hradu s tím, že se na horní plošině (2 x 2 m?) postavím. Zmožený strachem jsem vylezl nahoru, ale postavit se jsem už nedokázal... Peter Weir se snaží zobrazoval přechodové vztahy bytí a nebytí, života a smrti. Přitom předem není známo, kam tato situace směřuje, do čeho se vyvine. Jaké to jsou okovy, které nás poutají k životu. (24.04.2018)