Dracula

Ach ano... konečně se mi podařilo sehnat nejslavnějšího Draculu. Bohužel mě čekalo zklamání: místo hororu s opravdovým upírem (ano, mluvím o Lugosim) se mi dočkala nudná konverzačka, kterou nasvícené oči maďarského emigranta ani aspoň trochu solidní Van Helsing zachránit nemohou. Díky bohu za Coppolu a za Murnaua! (04.11.2006)

(1001) Ách jo, nebála jsem se u Záhady Blair Witch, nebála jsem se ani u tohohle - co se to se mnou děje? V případě božského/ďábelského Bély asi platí, že je lepší snít, že jednou ten film s ním uvidím, než se na něj podívat a přijít o iluze. ---- Po dalším promítání musím dodat, že sice jsem se pořád nebála, ale našla jsem si k dílu svoji pěšinku. Béla na sebe strhává veškerou pozornost (někdy až neprávem, řekla bych, ty časté detaily na jeho obličej), jeho dikce je úžasná (jako by recitoval verše - „We will be leaving / tomorrow evening“). Pozornost si podle mě ale taky zaslouží představitel Renfielda, který během filmu vystřídá dva protichůdné modely chování. Přesto jako by se charakter jeho postavy vůbec nezměnil – pořád zůstává otrokem cizí vůle, jenom vystřídá pána. Z bezmyšlenkovitého důvěřování civilizaci, racionalitě a svým nadřízeným přejde ve fanatické uctívání nadpřirozena a pudovosti. Slabošský zůstává i ve chvílích, kdy se na moment oprostí od Drákulova vlivu a snaží se varovat okolí. Dwight Frye zvládl tuto (ne)proměnu velmi dobře zosobnit. Také mě zaujala jemná ironie, která se celým filmem proplétá. Třeba když se postavy dohadují o původu malých ranek na krku napadených, tak je vylovena otázka: „Co je to mohlo způsobit?“ -„Hrabě Drákula,“ pronese potom mimo záběr služka. Uvádí tím právě příchozího hosta, ale zároveň jako by zodpovídala onen dotaz. Proti knize je výrazně omezen motiv lásky a sebeobětování, v textu prezentovaném jako jeden z klíčů k záchraně. Role žen jsou celkově v příběhu potlačeny téměř na minimum. Jak Drákulovy nevěsty, které už nenávratně padly, tak Mína, o jejíž spásu se bojuje, nemají příliš šanci se projevovat. Působí jenom jako loutky a oběti mužů. Ale to už bych asi chtěla po filmařích neúměrně moc, kdybych trvala na emancipovaném vyznění, vždyť to byl v podstatě jen dobový blockbuster, kde (stejně jako dnes) ženy hrály úlohu krásného přívěsku. "I never drink... wine." ♥ (03.08.2008)

Dracula z roku 1931 je spolu s Murnauovým Nosferatem jediný upírský film,který mě uchvátil.Film má vlastně strukturu dělenou na dvě části-Transylvánie a Londýn.Zatímco část odehrávající se v Transylvánii má skvělou mystickou atmosféru zvýrazněnou pověrčivými vesničany,celá londýnská část ztrácí náboj předchozího děje.Prakticky celý děj táhne Bela Lugosi spolu s Edwardem van Sloanem(dr.Van Helsing), ostatní herci působí tak nějak nevýrazně.Bela Lugosi v roli Draculy nahradil ,pro roli původně určeného,Lona Chayneho,který před natáčením zemřel na rakovinu hrtanu.Lugosiho kreace získala mnoho na působivosti jeho maďarským přízvukem.také mě docela udivila vynalézavost filmařů,když při scénách v horách,nebo při setkání Renfielda a Draculy,místo aby bylo prostředí postaveno ve studiu,dali před kameru namalované sklíčko na kterém byly buď vrcholky hor nebo strop hradního sálu.V pár scénách se Browning nechal evidentně inspirovat o deset let starším Nosferatem(viz kočí vyslaný Draculou pro Renfielda,Rendieldovo říznutí při večeři). Browningův Dracula si i přes všechny svoje nedostatky i po víc než 70 letech zaslouží naši pozornost (29.07.2006)

Bezkrevná adaptace s nulovým tempem a spádem (zásluhou toho se i těch 75 minut zdá skoro nekonečných), statickou a nenápaditou režií a hodně nepřesvědčivými (čtěte: legračně přehrávajícími) herci (včetně Lugosiho). Absence hudby také příliš nepotěší. Zato výtvarná stránka a vůbec práce s mizanscénou je parádní (některé záběry jsou úžasné a atmosféra krásně staromilecky stylová), proto je taková škoda, že samotný děj je tak zoufale unylý a nezáživný (u filmu o Draculovi neprominutelná výtka). A co je to za upírský horor, když v něm není snad ani jeden záběr na upíří tesáky?!! 50 - 60 % (25.06.2010)

Jako dítě jsem věřil, že Drákula by mohl existovat. Pozorně jsem si ho prohlížel i v tomhle filmu, který nám přinesl strýček jako dárek do staré promítačky. Užívali jsme si ho. A strýček nás sledoval, zda se bojíme. Potom se nás i opakovaně ptal. Cítil jsem, že něco říct musím. A tak jsem řekl, strach, to asi ne, jen divný pocit. Ach, kde jsou ty časy. Takže z nostalgie 2. (21.09.2010)