Dracula

(1001) Ách jo, nebála jsem se u Záhady Blair Witch, nebála jsem se ani u tohohle - co se to se mnou děje? V případě božského/ďábelského Bély asi platí, že je lepší snít, že jednou ten film s ním uvidím, než se na něj podívat a přijít o iluze. ---- Po dalším promítání musím dodat, že sice jsem se pořád nebála, ale našla jsem si k dílu svoji pěšinku. Béla na sebe strhává veškerou pozornost (někdy až neprávem, řekla bych, ty časté detaily na jeho obličej), jeho dikce je úžasná (jako by recitoval verše - „We will be leaving / tomorrow evening“). Pozornost si podle mě ale taky zaslouží představitel Renfielda, který během filmu vystřídá dva protichůdné modely chování. Přesto jako by se charakter jeho postavy vůbec nezměnil – pořád zůstává otrokem cizí vůle, jenom vystřídá pána. Z bezmyšlenkovitého důvěřování civilizaci, racionalitě a svým nadřízeným přejde ve fanatické uctívání nadpřirozena a pudovosti. Slabošský zůstává i ve chvílích, kdy se na moment oprostí od Drákulova vlivu a snaží se varovat okolí. Dwight Frye zvládl tuto (ne)proměnu velmi dobře zosobnit. Také mě zaujala jemná ironie, která se celým filmem proplétá. Třeba když se postavy dohadují o původu malých ranek na krku napadených, tak je vylovena otázka: „Co je to mohlo způsobit?“ -„Hrabě Drákula,“ pronese potom mimo záběr služka. Uvádí tím právě příchozího hosta, ale zároveň jako by zodpovídala onen dotaz. Proti knize je výrazně omezen motiv lásky a sebeobětování, v textu prezentovaném jako jeden z klíčů k záchraně. Role žen jsou celkově v příběhu potlačeny téměř na minimum. Jak Drákulovy nevěsty, které už nenávratně padly, tak Mína, o jejíž spásu se bojuje, nemají příliš šanci se projevovat. Působí jenom jako loutky a oběti mužů. Ale to už bych asi chtěla po filmařích neúměrně moc, kdybych trvala na emancipovaném vyznění, vždyť to byl v podstatě jen dobový blockbuster, kde (stejně jako dnes) ženy hrály úlohu krásného přívěsku. "I never drink... wine." ♥ (03.08.2008)

Ten, který začal tu megaúspěšnou řadu Universal hororů. Ale nutno podotknout, že Murnau knokautoval Toda Browninga K.O. a jeho expresionistické pojetí v o 9 let starší verzi se mnohem více hodilo k pánovi temnoty a zla. Tady se děj řítí jako splašený a všechny potenciálně zajímavé věci jsou zredukovány na minimum. Scény z Transylvánie a Drákulova hradu jsou odbyty během 10 minut, i když s moc pěknými kulisami (a s pásovci místo krys), plavba na Demeteru na 2 minuty, kde se vystřídají pouze dva záběry – na palubu lodi, přes které se přelévá moře a statický pohled Draculy – no, a drtivá většina stopáže se pohybuje v ulicích Londýna a nudných interiérech, kde je tolik atmosféry, že by se za pouhý nehet vešla. A taky mám problém se samotným Lugosim. Jeho démoničnost tu vytváří osvětlení očí v makrodetailech, jinak když nahodí svůj typický škleb, jenom každou chvíli čekám, že pronese svoje legendární „Beware. Beware of the big, green dragon that sits on your doorstep. He eats little boys, puppy dog tails and big, fat snails.“. Ano, Ed Wood mi prostě démonickou auru Bély zkazil :o) (10.03.2024)

O triedu horšie od Frankensteina. Tentoraz to podám trochu subjektívnejšie, i keď hodnotenie je čisto objektívne, ale musím povedať, že začínam mať chuť s týmito hororovými klasikami z 30. rokov nadobro seknúť. Narozdiel od Frankieho má Browningov Dracula o jednu úroveň lepšie vyvedenú výpravu v celkoch, ale už má len jedného pomerne slušného herca, postráda tempo, chýba mu aspekt zábavnosti. Dej sa mimo aktívneho zapojenia Draculu vlečie paradoxne vzhľadom na to, aký je film po príbehovej stránke nadytočný kastrát. Expresionistické herectvo z nemej éry je ešte väčším negatívom - narozdiel od Murnauovho Upíra Nosferatu sú vraždy nechcene komické a herecké kreácie v detailných záberoch na tom nie sú omnoho lepšie. Tento Dracula má veľmi málo pozitív, ale môžem medzi ne zarátať práve Lugosiho (avšak taktiež nie každú scénu) a výpravu. Inak veľké sklamanie, tu už ani nijaký význam pre žáner filmu nepriznávam, pretože ho jednoducho nevidím. 30% (25.10.2014)

Po opětovném zhlédnutí jsem ještě spokojenější. Ač nejlepším Draculou je pro mne Ch.Lee, tak Bela Lugosi je zkrátka kult, kterému složila poctu nejen skupina Bauhaus svoji skladbou Bela Lugosi´s Dead. Browning vzal základní dějovou linii a předložil divákovi přesně to, co by čekal. Papundeklové Karpaty, spoustu mlhy, běsné stíny, netopýry a okřídlené zvolání: ,,Slyšíte je? Děti noci! Jaká to hudba!" Ač Lugosi nemá čtyřcentimetrové tesáky, jeho oči dokážou provrtat skrz naskrz. Atmosférické, bez scénické hudby, vyprávěné především obrazem. Draculovy éterické družky, kočáry s černými koňmi, silueta hradu, rozbouřené moře a plíživá smrt. Nestárnoucí. (27.11.2017)

Rozhodně nejde o první horror Universalu, ale právě Dracula odstartoval zlaté monster období tohoto studia. Nikterak objevně ani záživně. To se dá tvrdit až o jeho mladších bratříčcích z rodu Frankensteinů, vlkodlaků či Neviditelných mužů. Na druhou stranu je pravda, že jsem viděl pouze Browningovu verzi, která, ač je filmem mluveným, tak se ještě výrazně utápí ve formálních postupech němé éry kinematografie. To ta paralelně natáčená španělská verze by mi zřejmě sedla více. Zatím se naše cesty, bohužel, nepotkaly. Ale ono to přijde. Americká verze: 3/5, Španělská verze: ?/5 (03.04.2008)