Džaku-chara Tomozaki-kun - Season 1

Nepřijde mi, že by tahle série byla nějak výjimečná a silná na poli komedie nebo romantiky, ale její největší síla je po stránce psychologické a sociální. Jako pozitivum se dá brát fakt, že může pomoct izolovaným a uzavřeným lidem, těm kteří se cítí ve společnosti ostatních nejistí s jejich sociálními schopnostmi. Některé rady, třeba jak probíhá konverzace ve skupině a jak se chovat v určitých vypjatějších situacích, jak odlehčit hovor, jak se přiblížit lidem s různými charakterovými vlastnostmi, se dají obecně aplikovat a z vlastních zkušeností mohu potvrdit, že jsou funkční. Takže pokud si v interakci s ostatními nejste příliš jistí v kramflecích, pak by vám tohle anime mohlo dát pár užitečných tipů a triků. Co se týká té psychologie postav, tak si řekněme hned a na rovinu, že ani jedna z postav tu není perfektní (a to je ve výsledku dobře). Následují mírné SPOILERY Máme tu uzavřeného Tomozakiho, jehož největší problém je nedostatečné sebevědomí a také zájem o okolí (všechno je šedé a život je jen mizerná hra). Je tu Hinami, která na pohled vypadá perfektně, ale je tak schovaná za všemi svými maskami a sociální přetvářkou, že jí její rádoby dokonalý reálný život a sny jen protékají mezi prsty, takže kde je ten požitek a radost ze života. Můj první velký problém byl hned na začátku, kdy během první konfrontace Hinami doslova cpe Tomozakimu do hlavy svůj pohled na něj, on si to nechá líbit a bez nějakých výrazných odmluv přistoupí na její hru. Sebevědomí je základ, člověk se zdravím sebevědomím by jí poslal do háje, přeci hlavní je, že jsem se svým životem spokojený já, tak kdo ti dává právo mi do toho kecat! Jenže Tomozaki sebevědomí nemá a niterně není spokojený ani sám se sebou, takže dobře, nakonec tohle všechno chápu. Další vývoj by se dal obecně shrnout do jedné věty a anime přejmenovat na "How to be Normie - the Animation", kdy jsem si říkal, že rady super, ale výrazně se to vše pořád staví do opozice proti mnou uznávanému názoru, že na tom jací jsme, většinou není nic špatného (pokud tedy netrpíme nějakými výraznými, či nebezpečnými poruchami) a pokud s tím jsme spokojení, pak nás tak společnost má brát a když nebere, tak si to musíme dokázat obhájit. Ale Tomozakimu evidentně jeho lekce pomáhají. Logicky - získává potřebné sociální schopnosti, což vede ke zvyšování sebevědomí, otevřenosti vůči okolí a najednou se ukazuje, jaký doopravdy je, což začínají i ostatní respektovat. No a nakonec anime začne řešit i to, jaká je Hinami a já byl rád, že tahle na můj vkus lehce namyšlená a vševidoucí dívka konečně dostává reality check, že přetvářka, jakkoli dobrá, je jen iluze, kterou může kdokoli prokouknout a ne každému se přetvařování bude líbit. Lidé si váží upřímnosti, z nějakého důvodu dokáží ocenit vaše opravdové názory, cíle i sny, pokud o nich dokážete mluvit se zápalem, zkousnou i kritiku, pokud vycítí, že není míněná zle a preferují otevřené a čitelné lidi před těmi vypočítavými, skrývajícími své pravé já. Dokonce se mi i líbila scéna z posledního dílu, kdy se situace z toho prvního otáčí a tentokrát Tomozaki sype na Hinami svůj pohled na věc, založený na tom, co se díky studiu naučil s tím, že dívka reaguje mnohem lépe a zajímavěji. Vyřešit velký spor tím, že si vše vyříkáte a dostanete se ke kompromisu je základ kulturní společnosti. Ale najdou se i lidi co u posledního dílu nadávali, přišlo jim to neskutečně ukecané, hromada niterných pocitů a vnitřního souboje hlavního hrdiny je nebavila a otravovala. Z toho se dá usoudit, že tohle anime rozhodně nebude pro každého a pokud jste sebejistí, bez problémů a nebaví vás se babrat v charakterech a myšlenkách postav a jejich vývoji, pak dejte ruce pryč! Kromě hlavní dvojice je zde i několik vedlejších charakterů, které také mají svoje docela velké problémy. Je tu dívka, jejíž největší problém je sebedůvěra, jenž jen žije ve stínu jiné dívky a snaží se z něj vymanit. Jsou zde i řekněme mnohem lehčí verze hlavních postav, kdy je jejich problém víceméně stejný, ale ne až tak dramatický. Je zde pár co si nedokáže vyříkat své city. A všechny problémy se pořád nějak řeší, někdy uspokojivě a definitivně, jindy méně, či vůbec a čím víc to někdo jako já sleduje, tím zajímavější mu ten psychologický aspekt přijde. Konec SPOILERŮ Tedy si mě nakonec seriál získal plně na svojí stranu, chápu o čem mi chtěl vyprávět, oceňuji jeho nápady i realističnost a především poslední díl, který mi tuhle mozaiku dal hezky do kupy (ať už byl jakkoli ukecaný) to nakonec vytáhl na chvalitebných 7,4/10 (04.07.2023) (méně) (více)