Tři tisíce let touhy

Pokud chtěla Tilda Swinton vypadat tak nepřitažlivě, co to jde, tak se jí to povedlo. Vypadala jak nějaká knihovnice ve stádiu frigidnosti č. 5. Ani Idris Elba to tady zrovna nevyhrál. Ještě nikdy jsem ho neviděl v takhle degradující roli, kde vypadá jak nepovedeně namaskovanej gigolo, směšně zmutovanej černej elfí Pytlík a s tupým hereckým výrazem. Vůbec se to k němu nehodilo a úplně byl mimo svoji ligu. A že se to celé motalo kolem příběhů, tak ano, nějaký ten příběhový děj to mělo, ale vůbec ne zajímavej. Džinové a všechno kolem té arabské kultury tam odkudsi z východu mě nikdy nebralo a ani tato moderní verze mě nepřesvědčila o opaku. (01.04.2024)

Miller a jeho filozofovanie o láske, vzťahoch medzi „ľuďmi“ a miest nadprirodzených bytostí v dnešnom svete. Duo Swinton / Elba funguje na priemernej úrovni, ale paradoxne miestami sú silnejší v individuálnych scénach. Záver nie je tak emotívny, pekný a jednouchý ako napríklad v The Mountain Between Us. Osobné hodnotenie: 69% (**) (24.09.2022)

Mám z toho zmiešané pocity. Dejová línia odohrávajúca sa v súčasnosti s doktorkou Alitheou ma moc nebavila, ale tie džinove spomienky presiaknuté orientálnou atmosférou - to už je iná reč. Tie ma skutočne bavili, či už po epickej stránke, alebo po vizuálnej, ktorá bola skutočne vydarená. No musím uznať, že Idris Elba mi do tejto role džina vôbec nepasoval a miestami mi dokonca vadil. Ale inak po príbehovej stránke to bolo fajn. Akurát tá súčasnosť bola taká ... nevýrazná. 3* (01.03.2023)

Těžkotonážní romantika v přitažlivém vizuálním kabátku. Staromilské tempo vyprávění, charismatický Idris a příběhy v příbězích o lásce a touze. Variace na pohádky tisíce a jedné noci, také očividně Millerův srdeční projekt ve stylu Terryho Gilliama, protože jde o čistou protiváhu bezhlavé akci, kterou po Šíleném Maxovi všichni očekávali. Tohle je spíš podmanivý kousek na rande. (16.10.2022)

Miller mě mimo svět šílenýho Maxe nikdy moc nebavil. Je to sice skvělej režisér, ale už ne tak skvělej vypravěč. Tři tisíce let touhy je ale jeden z těch filmů, který se perfektně trefily do mojí momentální nálady. Hlavní roli hraje výrazný obrazový podání s přesným střihem, který doprovází poutavý historky i překvapivě funkční dialogy plný vznosných témat. Že to nemá – alespoň zdánlivě – tak úplně jasnej směr, cíl, nebo viditelnou pointu jde ku prospěchu divákovy představivosti. A o tu tady jde především. Nemá to dopad jako The Fall, ale ta touha se taky počítá. (15.09.2022)