The Sadness

Správne, bolo to deja vu, nedá sa to brať vážne, scenár bol predvídateľný... všetko mi je jasné, všetky znalecké posudky sú mi u prdele. Asi to bude tým, že som gore-hound a vyznávač extrémov. A tak budem nadšene kričať a nezabráni mi v tom nikto :-) Pretože v rámci zombie hororov som bol naposledy takto natešený belgickým Yummy, čo už je pár rokov dozadu. A pokiaľ niekto nakrúti čistokrvný splatter, ktorý (áno, správne,) disponuje solídnym remeselným zázemím a prináša všetko, čo sľuboval (takže sa nedá povedať, že trailer je lepší ako samotný film - čo platí pri hororoch v 95% prípadov), a dokonca aj niečo navyše... keďže vtipne hláškujúci infikovaní boli okrem iného aj pekne nadržaní, čo som nepredpokladal, tak je to pre mňa radosť pozerať. Konečne som sa po dlhej dobe poriadne zabavil. So slzami v očiach a ťažkými depresiami kvôli klišé, predvídateľnosti a imbecilite scenára dávam full rating, zaraďujem film do svojej tohtoročnej topky a ostáva mi dúfať, že mi to moje svedomie odpustí. (07.04.2022)

Scénáristická bezmoc, režijní black-outy. Jediným účelem je průběžně nám servírovat extrémní gore, jaké jen tak jinde neuvidíme. A vážně, bez komiky. V první polovině se režie ještě jakž-takž snaží pointovat sociální neduhy současné společnosti, no druhá polovina je pouze z prstu vycucané, natahované nic. Splatter brutalita a punková zvrhlost filmu ale skutečně jedinečná. Například znásilnění do deštníkem vypíchlého oka slečny na ambulantním vozíku, napojené na kapačky. A tak... (23.10.2022)

Když odhlédneme od nadšeneckých výkřiků gore-houndů a vyznavačů extrémů (a režisérových kámošů na IMDB) přináší "The Sadness" v prvé řadě pocit deja vu. Estetika a étos německé 90s hrubešácké vlny amatérských gore filmů se zde mísí s ambiciózní prací s žánrovými klišé asijských low-cost hororů ze stejné doby. Nutno uznat, že na rozdíl od sebezahleděných a mnohdy nechtěně směšných video počinů Andrease Schnaase, Olafa Ittenbacha, Heiko Fippera či Uwe Bolla disponuje kanadský expat na Tchaj-wanu Robert Jabbaz výrazně lepším řemeslným zázemím. Ale na druhou stranu stejně jako oni by tuze rád, aby jeho přehlídka vyhrocené bestiality diváky otřásla a vyvolala dojem něčeho vážnějšího, hluboce vypovídajícího. Bohužel vedle samotné vratkosti Jabbazových v jádru naivních polopravd o temných stránkách lidského podvědomí jeho už tak kulhající dílo neustále padá na hubu kvůli totálně předvídatelnému scénáři a okaté exploataci coronavirové pandemie. Navzdory ostentativně znepokojivým výjevům a zběsile šťavnatým i kreativně zvráceným výjevům tak film vyvolává spíše distancované pobavení, korunované výbuchem smíchu, když vše zakončí povinně temňácká metal vypalovačka přes závěrečné titulky. (08.01.2022)

Taiwanci to rozbehli pod kanadskou režisérskou taktovkou doposiaľ najlepšou filmovou reflexiou korona vírusu. Pretože tvorivo alternatívne posunutou. A formálne skvelou. Na stole a vlastne všade v Čínskej republike (nemýliť si s Čínskou ľudovou republikou) je vírus nový. Vytvára z ľudí násilné, večne nadržané monštrá, čo beštiálne mučia, vraždia a znásilňujú kohokoľvek zbadajú. Intelekt však, na rozdiel od klasických zombíkov, nestrácajú. Len ho využívajú na zmienené ohavenstvá. Svižná gore jazda, s pár skvele nadávkovanými dialógovo/hláškovými reflexiami súčasnosti. Pomedzi násilenstvá sa odohráva klasický ľúbostný príbeh rozdeleného páru, ktorý sa túži, naprieč protivenstvám a nástrahám doby, opäť stretnúť. Táto línia trocha zlyháva na predpovedateľnosti deja, pretože každý divák vie, že pár vydrží nažive minimálne do záverečných titulkov. Tie mimochodom zdobí rezká hardcorová vypalovačka. (24.06.2022)

Jakože jo... Je to dobře natočené, parádně obsazené (pervert se sekerou je jedním z hororových xichtů desetiletí) a velkou část minutáže veskrze poutavé překvápko z tchaj-wanu. To, že nakažení klišoidně neupadnou do lobotomického zombie módu a navíc jejich řádění zahrnuje i sexuální deviace je v zásadě svěží a odvážný krok.. Na druhou stranu je to po čase vlastně stejně monotónní a plné klišé jako jakýkoliv jiný kus ze zombie/nákaza subžánru. Rozmlátit hlavu hasičákem umí mnohem lépe Gaspar Noé. Vymrdat oční důlek (zde naprosto zbytečná a nefunkční scéna pro debily) umí lépe srbové. + ten finální ubíjející dialog skrz mříž měl subjektivně snad tři nekonečné hodiny.. Pobavení na večer to hodí vpohodě, ale na prdel si z toho určitě nesednu (Přecejenom už nejsem malej kluk aby mi ke spokojenosti stačilo nějaké to gore). (08.04.2022)