The Sadness

Taiwanci to rozbehli pod kanadskou režisérskou taktovkou doposiaľ najlepšou filmovou reflexiou korona vírusu. Pretože tvorivo alternatívne posunutou. A formálne skvelou. Na stole a vlastne všade v Čínskej republike (nemýliť si s Čínskou ľudovou republikou) je vírus nový. Vytvára z ľudí násilné, večne nadržané monštrá, čo beštiálne mučia, vraždia a znásilňujú kohokoľvek zbadajú. Intelekt však, na rozdiel od klasických zombíkov, nestrácajú. Len ho využívajú na zmienené ohavenstvá. Svižná gore jazda, s pár skvele nadávkovanými dialógovo/hláškovými reflexiami súčasnosti. Pomedzi násilenstvá sa odohráva klasický ľúbostný príbeh rozdeleného páru, ktorý sa túži, naprieč protivenstvám a nástrahám doby, opäť stretnúť. Táto línia trocha zlyháva na predpovedateľnosti deja, pretože každý divák vie, že pár vydrží nažive minimálne do záverečných titulkov. Tie mimochodom zdobí rezká hardcorová vypalovačka. (24.06.2022)

Infikovaní v The Sadness sú neuveriteľne overpowered sexuálni násilníci a vrahovia, kvôli čomu je film preplnený skutočne tvrdým gore. Postavy len málokedy postávajú na jednom mieste, pretože by ich dobehli nakazení šialenci, a tak sa na scéne stále niečo deje. Na záver tomu už trochu dochádzala šťava, ale prvé dve tretiny boli super. (13.03.2023)

Když odhlédneme od nadšeneckých výkřiků gore-houndů a vyznavačů extrémů (a režisérových kámošů na IMDB) přináší "The Sadness" v prvé řadě pocit deja vu. Estetika a étos německé 90s hrubešácké vlny amatérských gore filmů se zde mísí s ambiciózní prací s žánrovými klišé asijských low-cost hororů ze stejné doby. Nutno uznat, že na rozdíl od sebezahleděných a mnohdy nechtěně směšných video počinů Andrease Schnaase, Olafa Ittenbacha, Heiko Fippera či Uwe Bolla disponuje kanadský expat na Tchaj-wanu Robert Jabbaz výrazně lepším řemeslným zázemím. Ale na druhou stranu stejně jako oni by tuze rád, aby jeho přehlídka vyhrocené bestiality diváky otřásla a vyvolala dojem něčeho vážnějšího, hluboce vypovídajícího. Bohužel vedle samotné vratkosti Jabbazových v jádru naivních polopravd o temných stránkách lidského podvědomí jeho už tak kulhající dílo neustále padá na hubu kvůli totálně předvídatelnému scénáři a okaté exploataci coronavirové pandemie. Navzdory ostentativně znepokojivým výjevům a zběsile šťavnatým i kreativně zvráceným výjevům tak film vyvolává spíše distancované pobavení, korunované výbuchem smíchu, když vše zakončí povinně temňácká metal vypalovačka přes závěrečné titulky. (08.01.2022)

Takže, kdo si pustí tenhle film proto, aby hledal nějaký příběh nebo nadával na generický scénář, je úplně mimo. Gore fanoušek, psycho maniak a úchyl jako já, si tento snímek užije a ještě k tomu dosáhne u sledováni minimálně třech orgasmů (ok, za jeden mohla moje přítelkyně). Každopádně je Sadness příjemně brutální, krvavý nářez, kde se nikdo nesere s nikým a pro sex do oka se nejde daleko. Přesto si myslím, že se klidně mohlo jít ještě dál a mnoho věcí se mohlo ukázat na kameru, včetně toho sexu do oční bulvy nebo řezačky v nemocnici. Chválím však masky, respektive look nakažených, kteří vypadali opravdu nehezky. Potkat je večer bych určitě nechtěl. Potěší i nepříjemná hudba a několik obskurních vyjevů (mimino bylo fakt k sežrání). Takže suma sumárum, jsem velice spokojený, ale radši bych byl  ještě víc nadšený. Trailer sliboval jatka, ty jsme dostali a nic jiného mě vlastně nezajímalo. Jednou za rok potřebuji ukojit své gore choutky a  tenhle kousek mi je splnil. (07.04.2022)

Schizofrenní záležitost, které si hraje rádoby na nejkrvavější krvák všech gore krváků, ale když jde do tuhého tak se kamera přesto ostýchá jak v nějakém PG12 TV filmu. Asijský "ultracool" dynamický střih působí spíš teatrálně. Relativně zajímavé a neokoukané prostředí Tchajwanu to nezachrání. The Sadness je to co pocítíte, když vám dojde, že jste tímto zbytečně zabili 99minut. (21.04.2022)