Kabinet doktora Caligariho

Fantastické dílo, které od prvních vteřin zaujme (což jindy bývá problém němých hororů) - a můžou za to samozřejmě úchvatně stylizované kulisy od Der Sturm. Vraždící somnambul Cesare vůbec není špatným hororovým monstrem, ale u mě to na plné čáře vyhrál samotný doktor Caligari, předobraz všech budoucích ďábelských vědců. Tak, jak jsem se s hlavním hrdinou nořil do (nejen kulisami) pokřiveného světa jeho mysli, stoupalo i moje nadšení. K tomu je třeba přičíst ujeté jazzové improvizace jako hudební doprovod (restaurovaná verze na DVD z Levných knih) a ve výsledku tu máme skvělý film, jeden z nejlepších němé éry, dokonale vygradovaný k psycho finále. (15.10.2012)

Svým technickým pojetím a pohledem na tehdejší svět se už v době uvedení jednalo o originální film. Neuvěřitelné ovšem teprve je, že i po bezmála 90 letech nevzniklo žádné dílo, které by se kvalitám expresionického Caligariho byť jen vyrovnalo, natož aby je předčilo. Depresivní, bizarní a po tolika letech i opravdu děsivý (pátý akt by mohl prakticky definovat filmový strach) zážitek, od kterého by si napětí scén mohl vypůjčovat každý druhý hororový tvůrce. (20.11.2009)

Kabinet dr. Caligariho je v určitém směru opakem svého "bratra" Upíra Nosferatu, ale i tady je děj zahalen příjemně mrazivým tajemnem a nadpřirozenem. Herci v hlavních rolích, především Conrad Veidt a Werner Krauss, odvedli nezapomenutelné výkony a jejich postavy prakticky táhly celý děj filmu a nepůsobili tak unyle jako ostatní herci. Narozdíl od Nosferata je Caligari celý natočený v ateliérových dekoracích. Autory dekorací byli tři němečtí expresioničtí malíři H.Warm,W.Rohrig a W. Reimann, kteří vlastně měli na vytvoření atmosféry Caligariho větší podíl než samotný režisér. Svět Caligariho pokroucený, zpřelámaný a pomatený, viděný očima hlavního hrdiny-blázna, diváka šokuje svou podivnou bizarností, křivá okna, světla namalovaná na zdech, úzké, křivolaké uličky města. Filmem Kabinet dr.Caligariho Robert Wiene položil základ jednomu z nejkouzelnějších a nejtajemnějších směrů ve filmu, německému expresionismu. (17.06.2006)

Hodně působivé, přesto že obraz už byl místy poněkud nezřetelný (nebo možná právě proto :). Hodně dobrá je forma, především vraždy jsou udělané velmi interesantně a náměsíčník je pekelně démonický. Přes solidní děj a výborné rozuzlení to ale bylo chvílemi poněkud utahané a nevtáhlo mě to úpně tak, jak jsem si představovala. (12.10.2006)

V bizarně pokřivených kulisách městečka se na jarmarku objeví nejnovější atrakce představená doktorem Caligarim, náměsíčník Cesare, který zná všechna tajemství a probudit ho umí jen Caligari, jenže tajemství, co Cesare odhaluje obvykle nepotěší ty co se po těch tajemstvích ptali. Podivně strašidelnou atmosféru má hned první scéna a to přitom ani nejde o nic závažného a žena v bílém ani není žádný duch, takže hned následovně se děj přesune do podivně pokřivených ulic a interiérů městečka, které jsou výrazně stylizované od samotného tvaru prostor až po nábytek a vytváří tak velmi zvláštně neklidné obrazy. V těchto podivných ulicích se prohánějí normálně vypadající lidé, takže první výstup náměsíčníka Cesareho vypadá značně odlišně a hlavně strašidelně, protože Cesare vypadá jak stín z jiného světa s propadlými tvářemi a vychrtlými končetinami a vypadá nepříjemně a strašidelně jen co otevře oči. Scény podbarvuje muzika, která asi nebude původní v té verzi co jsem viděla, ale pěkně sedí a hlavně v pár důležitých scénách působí i pěkně lekavě :). Navíc je tu v té vší bizarnosti ještě to co dnešní filmaři tak rádi využívají i tam kde to nemá žádný opravdový smysl a naproti tomu tady to smysl má, protože to té přehnané stylizaci dává mnohem jasnější rozměr. Takže tu máme zvláštní stylizaci, hudbu dotvářející atmosféru, překvapení a Cesareho s několika nezapomenutelnými děsivými scénami, tak to asi bude muset být pětka i po několikátém kouknutí :) (22.09.2010)