Orlakovy ruce

Film, který stojí a padá na hudbě, bez ní by prostě nebyl tím čím je. Příběh svou absudrností jak vystřižený z hororu 30. a 40.let ala Frankestein a spol. není tím čím by film dokázal příliš zaujmout. První půlka snímku lehce balancuje na hraně snesitelnosti, druhá však svou temnou atmosférou které vydatně přispívá zmiňovaná hudba dokáže člověka vtáhnout a to velmi pevně a přesvědčivě. 75% (09.04.2010)

Temná německá expresivní zábava. Nadaný klavírista při tragické nehodě přijde o ruce a jedinou možností, jak zzachovat jeho talent světu je transplantace rukou. Rukou zločince! Po krátké době se děj zvrátí očekávaným směrem, ruce se probudí a začnou žít svým životem. nakonec přijde očekávaný konec. Parádní psycho horror, vyšlo též jako knížka, která se mi zdála trochu lepší. (28.01.2008)

Film sa veľmi pomaly rozbieha, našťastie sa ale rozbehne v pravú chvíľu a v záverečnej polhodine nás čaká množstvo zvratov. Tie pôsobia dnes už veľmi vtipne, čo je však iba pridanou hodnotou starého filmu. Zároveň je každý zvrat prekvapivý, Wiene si pohráva s divákom ako v KDr.C. Film môže slúžiť ako encyklopédia expresionistického herectva a maskérstva, naopak v dekoráciách je tentokrát Wiene striedmy čo nie je na škodu. Príjemná tajomná hororová detektívka, ktorá môže aj dnes prekvapiť. (09.08.2015)

Největší běsy se odehrávají v naší hlavě. Asi tak se dá vystihnout poselství nádherně temného a psychotického filmu o transplantovaných rukou. Ačkoli první polovina se lehce vleče, do nadprůměru ji vytahuje úchylný Conrad Veidt, kterému ty kladné hrdiny prostě nebaštím, to je psychopat jak vyšitej, tudíž není divu, že všechna hrůza v Orlakově hlavě je na plátně skutečná. Druhá polovina snímku pak nabírá grády a připoutala mě k obrazovce. Misantropický Orlakův otec, vražda, obživlý vrah Vasseur... zklamalo snad jen vyústění, já fakt čekal, že zabijákem bude Orlac. Ale to je problém můj, nikoli skvělého psychohororového filmu. (21.05.2013)

Jakožto hororový expert musím konstatovat, že Wiene je totální břídil, který horor neviděl ani z rychlíku. Po odpadovém Kabinetu doktora Caligariho jsem od něho sice nečekal žádné zázraky, ale snímek Orlakovy ruce snad nemohl myslet vážně. Kdyby se jednalo o nějaký experimentální artový film, tak ještě dejme tomu. Ale označit ho za horor? Wiene postrádá jakoukoliv soudnost. Ani se mi nechce zbytečně plýtvat slovy na to, abych popsal, jak neskutečně špatným snímkem Orlakovy ruce jsou. Snad tedy jen toto: i horory Edwarda D. Wooda jsou oproti Orlakovým rukám mistrovským dílem. (10.07.2016)