The Front Page
Na titulnej strane
Na titulnej stránke
The Front Page
The Front Page
The Front Page
Režie:
Billy WilderKamera:
Jordan CronenwethHrají:
Jack Lemmon, Walter Matthau, Susan Sarandon, Vincent Gardenia, David Wayne, Allen Garfield, Austin Pendleton, Charles Durning, Herb Edelman, Martin Gabel (více)VOD (1)
Obsahy(1)
Poprava nebo svatba? Jack Lemmon a Walter Matthau v hlavních rolích americké komedie o zlatých časech novinářského řemesla. Divadelní hra Bena Hechta a Charlese MacArthura Na titulní straně (1929) je známá i z našich jevišť a už několikrát byla předmětem filmového zpracování (Titulní stránka – 1931; Jeho dívka Pátek – 1940; nepodařená modernizace Přeladit na život – 1987). Známý hollywoodský tvůrce Billy Wilder (1906–2003) se k prověřené předloze obrátil v roce 1974 a v duchu tehdejší vlny retrofilmů (Podraz aj.) její děj ponechal ve dvacátých letech, tedy v době, kdy sám byl ještě aktivním novinářem. Příběh je velmi dobře známý. Přední reportér chicagského Examineru Hildy Johnson (Jack Lemmon) hodlá pověsit své řemeslo na hřebík a vzít si svoji vyvolenou Peggy (Susan Sarandonová). Jeho nelítostný šéf Walter Burns (Walter Matthau) má však o Hildyho budoucnosti zcela jiné představy a nehodlá svého nejlepšího koně jen tak nechat odejít. A jako na zavolanou se objeví případ, který nemůže popsat nikdo jiný než Hildy, protože patří právě na titulní stranu. Tím případem je chystaná poprava odsouzence Earla Williamse (Austin Pendleton), jejíž protagonista však s nechtěnou pomocí úředních osob uniká oprátce. Wilder se svým stálým spolupracovníkem I.A.L. Diamondem udělali drobné úpravy v textu (především vzhledem k hereckému obsazení – Lemmon byl přece jen o dost starší než má být postava Hildyho), ale zachovali jednotu místa, a tak se většina akce odehrává v místnosti pro novináře v chicagské soudní budově. Vedle ústřední herecké dvojice, již Wilder společně využil už podruhé (předtím ve Štístkovi – 1966), se ve filmu objevuje plejáda předních charakterních herců, Vincent Gardenia jako šerif, Harold Gould jako starosta, Carol Burnettová jako prostitutka Mollie a v rolích novinářů Charles Durning, Herb Edelman a další. Lemmon a Matthau byli za své výkony nominováni na Zlatý glóbus. (Česká televize)
(více)Recenze (171)
Scénář s velkým S, který reprezentuje ideu, že slova nemusí být jen vata nebo akustická výplň mezi zvukovými efekty a hudbou. Děj, který se většinou odehrává v jediné kanceláři a je poměrně jednoduchý, je právě díky parádním vtipným konverzačkám Jacka Lemmona a Waltera Matthau - kamarádů, kteří buď vrtají jeden do druhého nebo společně do někoho dalšího a přitom se snaží osvobodit na smrt odsouzeného - radost sledovat. ()
Dvě desetiletí a nějaké drobné po „novinářském“ filmu Eso v rukávu se Billy pustil do podobného tématu, ovšem notně humorněji než tomu bylo v prvním případě. Tohle mystifikující retro není ani náhodou stoprocentní komedií. Spíše než laciný humor se zde dá najít silný sarkasmus a velké množství dvojmyslů, při kterých musí zapálit i divákům našich komerčních televizí. Škoda jen, že film zůstal někde v půli cesty. Hlavní dvojice na plátně doslova exceluje, ovšem co je to platné když tyto orgie přijdou až v závěrečné třetině snímku. Divadelní atmosféru narušují jen uměle vtlačené a groteskní policejní honičky, u nichž efekt do lacinosti přebíjí efektivitu. Být celý film tak dobrý jako výše jmenovaná část, neváhal bych mu udělit plné hodnocení. ()
Jedna z nejpovedenějších komedií Billyho Wildera, která dodnes vyvolává záchvaty smíchu u mnoha diváků. Skvělé vtipy a fórky, a také úžasně vymýšlené schválnosti, které šéfredaktor dělá svému čerstvě ženatému novináři, jen aby jej udržel v branži. Pamatuju si zvláště docela drsný vtípek s exhibicionistickým pláštěm. :) ()
║Rozpočet $4milióny║Tržby USA $15,000,000║Tržby Celosvetovo $15,000,000║ Už viem kde sa inšpirovali tvorcovia Simpsonovcov postavami, taký starosta a šerif, ako by im z oka vypadli, dokonca tu je spomenutý aj Springfield. Úvod filmu mierne krkolomný, keď sledujeme dobieračky novinárov ale v druhej polovičke sa to konečne rozbehne a začne baviť. /70%/ ()
Scénář: Billy Wilder, I.A.L. Diamond .. Opět otření se o novinařinu, ale musím přiznat, že odlehčená forma mi neseděla tolik, co Wilderův dřívější, ovšem vážnější a tudíž výraznější pohled. 70%. ()
Proč jen 4*? Protože His Girl Friday... ()
Velmistři remaku Diamond a Wilder se zachovali jako praví rabiáti a udělali zásadní změnu proti hře i ostatním filmovým verzím - z Hildy Jonesové udělali Hildyho Jonese. Tím zadupali do země romantickou linii příběhu (vztah Lemmona s Matthauem by asi nevyslal ty správné vibrace ;-) a soustředili se na satirickou rovinu. Ale prostoru pro humor je naštěstí dost. Ve vedlejších rolích excelují Burnettová, Pendleton a další dělníci komedie. Příběh má rychlý spád (je třeba stihnout popravu do novinové uzávěrky) a skoro si ani neuvědomíte, že tahle napínavá groteska se až na pár minut odehrává v jediném prostředí. 90 % ()
Konverzační pochoutka celá prošpikovaná vtipnými hláškami s bezvadným Jackem Lemmonem a Walterem Matthauem, kteří se osvědčili výborně jako pár i v pozdějších filmech. Já bych tady chtěla vyzdvihnout i skvělý dabing, který byl vynikající a na něm pochopitelně závisí pak i celý dojem z filmu. Původně jsem sem chtěla nějakou hlášku napsat, ale spíš si dopřejte to potěšení ze sledovaného, opravdu to stojí za to. Odsouzenec, šerif, lehčí děva a banda novinářských supů jsou navíc neodmyslitelně vynikající omáčkou. ()
Jedna ze 140 nejlepších komedií - 140 Greatest Comedy Movies http://www.csfd.cz/uzivatel/136528-rhk/. ()
Další Wilderův film po Esu v rukavu, ve kterém ukazuje, co jsou novináři za špínu. Tentokrát však méně kriticky a více vtipněji než v prvním případě. Eso v rukavu mne však ohromilo víc. ()
"Leopard nezmění skvrny na své kůži, bejk nezačne dávat mlíko, jen bude jako ryba vyhozená na břeh." Jsem velký fanda šéfů, pro které je nejdůležitější štěstí jejich zaměstnanců. Třeba takový šéfredaktor Examineru Walter Burns si je naprosto jist tím, že jeho novinářské eso Hildy Johnson to se svým odchodem na venkov, tedy do Philadelphie, trošku uspěchalo a nebude šťastné. Od toho je však nadřízený, aby svými vychytralými fintami překazil chystanou svatbu a jen tak mimochodem připravil nejlepší titulní stranu své kariéry. Já jsem si přitom vychutnal spoustu cynických poznámek, mnoho úhlů investigativních pohledů na stejnou informaci i profesionální deformace všech zúčastněných novinářů. ()
Svižná a překvapivě ostrá komedie. Nesrovnatelně zábavnější než His Girl Friday. ()
Ve snímku Na titulní straně se sešli dva kvalitní komediální herci, kteří, ať už z rozhodnutí producentů nebo na základě vlastního směřování vytvořili úspěšnou komediální dvojici v řadě dalších snímků. V tomto případě šlo o jeden z jejich nejlepších počinů, protože Wilderův film se opíral o chytrý scénář s vybroušenými dialogy a dobře vypointovanými scénami. Příběh nás zavádí do zlatého období nezávislé novinařiny, kterou ještě neválcoval internet a bláboly blogerů. Soupeření party novinářů a jejich konfrontace se zkorumpovaným světem politiků a státních úředníků spolu se snahou jednoho nešťastníka uniknout oprátce vytváří nekonečnou řadu kvalitních gagů a bláznivých situací. Celkový dojem: 90 %. ()
Nastalá situace mi nakonec přivála do cesty remake pouhý den po zhlédnutí originálu, tím pádem budu hodně srovnávat. Mnoho věcí je podobných, ale třeba už hlavní dvojice je nejen pohlavím o dost jinačí než ta původní. A popravdě řečeno mi chvíli dělalo problém si zvyknout na Matthaua v takové roli, ale na rozdíl od Jeho dívky Pátek si jeho Burns dělal špinavou práci sám a prohnanosti měl také na rozdávání, takže to nakonec netrvalo tak dlouho. Lemmonova postava mě naopak nadchla hned a také se mi zdála její změna názoru přirozenější. Přesto mi přišlo, že mohli oba ústřední protagonisté dostat mnohem více prostoru, už jen kvůli naprosto trapným karikaturám v podobě šerifa, doktora či Ruddyho Kepplera (Williams mi přišel pro změnu nevyrovnaný svou na jednu stranu zjevnou inteligencí a přitom také prostostí). A změnila se též atmosféra. Hodně se naráží komunismus, satira celkově přidala na síle, humor je někdy černější; pokud je ještě vůbec přítomen, protože některé scény jsou už vyloženě zabarveny do dramatu (třeba takové dění kolem postavy Mollie mi vyznělo maximálně vážně, i když tak možná zamýšleno vůbec nebylo, každopádně se mi toto vyznění nelíbilo). A tak se moje očekávání, že mě Na titulní straně pobaví už jen díky silné herecké dvojici třeba ještě více než jeho originál, nakonec nenaplnilo, a já filmu přiklepnu pouze lepší průměr (při váhání mezi udělením 3/4 * nakonec rozhodly již zmíněné slabé vedlejší postavy). „Potloukal se okolo Division Street každou noc s těmi svými letáky a říkal nám, jak jsme využívány kapitalismem, a že bychom se měly organizovat. Tak se místní šlapky zorganizovaly a zmlátily ho.“ ()
Zatím ojediněle jsem tu zachytil poznání, že TITULNÍ STRÁNKA je zdařilým remakem Hawksova filmu JEHO DÍVKA PÁTEK. Pochopit Wilderův film tedy znamená oživit si feministického ducha originálu z pozdních třicátých let, který vznikl v době, kdy v Evropě již naplno zuřila druhá světová válka, jenž ale ještě hluboko tkví v iluzích amerického předpearlharborovského izolacionismu. Zatímco originál je viditelně poznamenán sladkým snovým oparem tehdejšího Hollywoodu, remake se plně soustředí na důslednější prokreslení prostředí, viditelně naráží na maccarthyovské třeštění padesátých let, které originál nezná, a Matthauův Burns postrádá šarm a boj o srdce milované ženy, které naopak charakterizuje Grantovo pojetí. Zřejmě fiktivní jsou životopisné dodatky, které provázejí závěr STRÁNKY; myšlenka, že v roce 1940 by se hlavním hrdinou filmu mohly stát živé chicagské noviny, je krajně nepravděpodobná, i když zcela vyloučit ji nelze. Je jen pochopitelné, že za těchto okolností důsledné dodržení zřejmě výchozího divadelního tvaru-předlohy dnes ruší stejně tak jako důsledně divadelně pojaté Mathauovy a Lemmonovy kreace. Ale i tak je nutno zdůraznit skutečnost, že TITULNÍ STRANA, začínající skvělým dynamickým motivem zrodu novinového čísla od prvního pohybu sazečovy ruky pracující na hlavním titulku titulní strany až po kontrolu lavinovitě přibývajících čerstvých hotových výtisků přímo z rotačky, je víc než důstojným a funkčním posunem svého originálu, který právě tak ční z tehdejší americké filmové produkce a rovněž patří do tehdejší soudobé špičky světového hraného filmu. Pieta, která je u Wildera patrná, mu nebrání v tvůrčím rozvíjení vlastních pohledů (akcenty tehdy počínající aféry Watergate tu rovněž nelze přehlédnout; v tomto ohledu je TITULNÍ STRÁNKA filmem žhavě aktuálním). Chuť, kterou tvůrci nabízejí svému divákovi, je sice navenek prostá, ale je to prostota, která nejenže má daleko do dilentatismu, ale naopak je výsledkem velkého, mimořádného filmového umění. Umění téměř nehollywoodského, které připomene svým rukopisem i pojetím o téměř dvě desetiletí starší geniální další retrokomedii NĚKDO TO RÁD HORKÉ. ()
Když jsem si tak procházela příběh Na titulní straně, měla jsem dojem, že kdyby Jacka Lemmona a Waltera Matthau vystřídali třeba Pierre Richard nebo Louis de Funés, jednalo by se o klasickou bláznivou francouzskou komedii. Takový jsem měla z filmu dojem. Nějak jsem tam neviděla tu "ameriku", ale cítila tu francouzskou spontánnost a bláznivost. Možná jen můj dojem. Jedná se o totální humorný nášup, kde všichni okolo sypou téměř v každé scéně hlášky z rukávu. A každá scéna nabízí bláznivější gag, než ta předešlá. "Nemohli byste tu popravu posunout ze sedmi na pět, aby se stihlo ranní vydání?", "Šerif tvrdí, že bude zadržen každým okamžikem, což znamená, že nemá ponětí, kde se nachází." :) ()
Neutíchajúca konverzačka, v ktorej budete hltať každý dialóg, každú vetu, každé slovo. Wilder bol majster situačnej komiky a ďalšie dielko, ktoré na ploche niekoľkých metrov štvorcových dokáže rozpútať veľkolepé cynické divadlo, kde dominuje samozrejme ústredná dvojka, nezabudnuteľní Lemmon a Matthau. 80%. ()
Tak jako si oba filmy dělají srandu (se satirickým a kritickým podtextem směrem k novinářům, policistům i politikům) z toho, jak lze s toutéž událostí nakládat rozdílně a s jiným vyzněním podle toho, pro jaké noviny či vlivné lidi pracujete, podává i Billy Wilder původní příběh ze snímku Jeho dívka Pátek ve všech možných i málem nemožných ohledech co možná odlišně. On však - na rozdíl od filmem kritizovaných zaprodanců - jen z čiré virtuozity předvádí celý rejstřík svého variačního umu, ale nakonec zůstává poctivě věrný původní pointě, a je to znovu, jen jinak, povedené, vtipné, obsažné a vypointované, a přitom rozkošnicky tvůrčí a zalíbené do filmařiny a vyprávění a s noblesou vzdávající hold originálu. Ačkoli všechny hlavní postavy jsou tak jiné, jak jen mohou být, na vyznění původního příběhu se přes všechno nemění ani chlup. Mistrovství. A jak z mého komentáře nezbytně vyplývá, silně doporučuji nepřipravit se o zážitek z prvotřídního a netradičního remaku a shlédnout nejprve původní, neméně bravurní a sžíravý film, jinak se připravíte o víc než o polovinu celé té důmyslně vychytané a inteligentní legrace. *~ ()
Díky svému ožehavému a zároveň i mírně provařenému tématu by film klidně mohl sklouznout do trapnosti či citové vydíračky, ovšem inteligentní scénář pánů Diamonda a Wildera a komika pánů Lemmona a Matthaua zaručuje prvotřídní konverzační zábavu od začátku do konce. Óda na sarkasmus od nestora žánru Billyho Wildera. 90%. ()
Osud novináře Hildyho Johnsona (Jack Lemmon), jemuž se zachtělo vypadnout z šíleného kolotoče zpravodajství, oženit se a žít přirozený lidský život, ale místo toho je neustále vtahován jakousi podivnou silou tam, odkud chce odejít, je ve své podstatě podobný osudu většiny lidí v technologicky rozvinuté bohaté kapitalistické společnosti, kteří musí pracovat čím dál víc, a to i přesto, že kapitalismus jako nejefektivnější systém již dávno vyprodukoval a dále produkuje přehršel všeho pro to, aby lidé převážnou většinu svého času trávili v zájmových společenstvích a věnovali se osobnímu rozvoji. Tomuto paradoxu nucené hyperčinnosti při dostatku všeho, co je zapotřebí k normálnímu lidskému životu, a při současné touze lidí tento život konečně začít žít, je věnována čerstvá kritická úvaha britského antropologa Davida Graebera "On the Phenomenon of Bullshit Jobs" (Strike! Magazine, léto 2013), česky "Práce na hovno" (http://a2larm.cz/2013/09/prace-na-hovno). Graeber tento paradox nesouladu mezi lidskými představami, potřebami a přáními a reálným stavem věcí vystihuje větou: "Jako kdyby někdo tam venku vymýšlel nesmyslnou práci jen proto, abychom všichni pořád pracovali." Co je to za sílu, která nutí lidi dělat to, co často nejenže dělat nechtějí, ale dělat ani nezbytně nemusí? Graeber odpovídá, že tou sílou je tlak vládnoucí mocenské špičky, která stojí u pák a stavidel systému: "Odpověď samozřejmě není ekonomická; je morální a politická. Vládnoucí třída pochopila, že šťastné a produktivní obyvatelstvo, které disponuje spoustou volného času, je pro ni smrtelným nebezpečím. ... jestliže jedno procento obyvatel ovládá většinu dostupného bohatství, pak takzvaný volný trh odráží jen to, co považují za užitečné nebo důležité oni, nikoli zbývající procento populace." Ve filmu Na titulní straně tuto hybnou sílu zastupuje šéfredaktor Walter Burns (Walter Matthau), který všemi pravdami i nepravdami nutí Hildyho Johnsona k tomu, aby ve své novinářské práci pokračoval. Důsledná logika však vyžaduje udělat ještě větší odstup a položit otázku – A jaká síla pohání všechny ekonomické, politické, administrativní a jiné manažery a nutí je nastavovat systém lidské civilizace ne ve prospěch lidí a jejich harmonického života, ale pro existenci a prospěch technologií a informací? Co ty manažery a mocné tohoto světa oslepuje a zbavuje je pocitu lidské sounáležitosti a dělá z nich poslušné sluhy všeho toho, co lidstvo produkuje? Odpověď zní: stejně jak šéfredaktora Waltera Burnse pohání vidina vzniku nejlepší titulní strany novin, byť na jeden den, tak i manažery civilizace pohání vidina vzniku hmotných i nehmotných objektů, které těm manažerům na oplátku za svoji existenci zabezpečí moc, úspěch a slávu v lidské společnosti. "Věci nás řídí. Ale to, co vládne, nejsou ´věci´, nýbrž provoz věcí" (Adam Bernau). Pokud by si lidé přiznali to, co již dávno tvrdí fenomenologie – že veškeré hmotné i nehmotné nepřírodní fenomény (věci, informace) jsou "živé", i když vznikají a rozmnožují se hlavně prostřednictvím lidí, pak by lidská společnost byla schopna vnímat realitu jinak, čili byla by schopna pochopit, že má velmi silnou konkurenci v životním prostředí a musí se s ní dělit o zdroje, což by pomohlo nastavovat systém mnohem příznivěji k lidským potřebám samotných lidí, nikoliv strojů, financí, informací atp., jak je tomu dnes. "Na titulní straně" však napovídá, kdo vítězí a kdo nakonec zvítězí, a není to ani člověk, ani jeho lidský život. ___ Více a lépe o samotném filmu napsal uživatel sportovec. Jen, abych nezapomněla, dodám, že tento film a Obchodník se zbraněmi mají shodné počáteční sekvence – výroby novin a výroby kulky, přitom závěr jejích cesty je také stejný – i informace, i kulka končí nakonec v hlavě člověka. () (méně) (více)