Soukromý život Sherlocka Holmese

V zivotopise Roberta Stephensa akysi filmovy ynteleguan a vystudovany filmovy teoretik zase vyplodil, ze Private life of Sherlock Holmes je jeho najlepsi film. Leda tak hovno ! - teda pardon, samozrejme som sa preriekol a chcel som napisat ani omylom! Suverenne Kleopatra - tam hral Germanica a nejlepsi leta slecny Jean Brodieove -tam hral zase s Magie Kovacovou /neskor sa zosobasili, ale to tu nepatri/. No nic, par slov k tomuto precenovanemu filmu : velka nuda. Teda vlastne priserna, a to hlavne v strede filmu, kde herci sklzli az do vatovo planeho plkania, fakt sa tie plky nedali pocuvat. Stephens casto prehraval a nevedel, kudy kam, ovsem Genevieve Page bola vyborna, a samotny Billy Wilder uz s uderom roku 1970 netocil az take pecky ako v 40. 50. a 60. rokoch. Takze 45 % (17.12.2016)

I Sherlock Holmes byl jenom člověk. Arthur Conan Doyle musel rotovat v hrobě, když skrze perspektivu Billyho Wildera zjistil, jaký člověk. Skvělý detektiv, jeden z nejlepších, to bezpochyby, ale co třeba jeho zkušenosti se ženami? Jednou větou: „Kleptomanky, nymfomanky, pyromanky…“. Není divu, když většinu času tráví s kolegou Watsonem a služebnou Hudsonovou, která pokud měla nějaká nejlepší léta, má je už dávno za sebou („Paní Hudsonová, co abyste zašla do kuchyně a smyla si tam ten výraz nelibosti?“). Když u domovních dveří znenadání stojí pohledná dívka bez paměti, Holmes neváhá a chopí se příležitosti. Wilder však Holmesovy dedukační schopnosti neignoruje, vymyslel pro něj spletitý případ, v němž figuruje zmizelý belgický vědec, kanárci, trpaslíci a velká vodní příšera. Vše vyústí do pointy, ze které by měl radost Jules Verne. Po pravdě, na film s takovým názvem je samotnému vyšetřování věnováno až příliš prostoru a vážnosti. Čekal jsem, že Wilder z podobného nápadu dokáže vytěžit více než pár minut suše konverzačního humoru (taky jde o kompletně britský snímek). Soukromý život jako typická wilderovka začíná vnitřním monologem jedné z postav, jeho forma je ale malinko odlišná – protentokrát spoléhá na více kratších scén, což poměrně dlouhému a předvídatelnému filmu přidává na dynamice. Inu, mohlo být lépe, ale buďme rádi, že nebylo hůře. 70% (14.08.2007)

7/10 Prijemna nostalgie za Surlockem, ktereho ale v tomto filmu s prehledem zastini osoba jeho romanopisce doktora Watsona. Prvni ukecana pulka je podstatne lepsi nez druha akcni polovina. Suchy humor a narazky moc potesily - pekna oddechovka s Christopherem Lee jako Holmesovym bratrem Maycroftem. Homosexualita, housle, drogy - co vic si prat ;]] (25.01.2008)

Solidní, ale nijak omračující. Asi to bude tím, že jsem od toho čekal něco jiného. Čekal jsem nějaký jiný pohled na Sherlocka Holmese, asi i více legrace, protože je pod filmem podepsán Billy Wilder, ale nic takového se nekonalo. V podstatě je to docela běžný případ, akorát s poněkud přetaženou stopáží, ten úvod byl totiž příliš dlouhý. Je to mezi třemi a čtyřmi hvězdičkami. (22.05.2007)

Nakonec plný počet a plné uspokojení, i proto, že mi chvíli trvalo, než jsem našla jediné možné řešení filmu, smysluplně zahrnující a objasňující všechny indicie, zdánlivé rozpory, banality, klišé a předvídatelná žánrová zakončení, jež by byla muže takového formátu nehodná. *** Watson by to mohl zanést do análů pod názvem Případ rezistentního detektiva. *** Génius Sherlocka Holmese se tu představuje v nostalgicky rezignované poloze, jako někdo, kdo právě všechny očekávatelné konce zná a kdo ví, že kolem dokola není jediný rovnocenný partner (partnerka), který by kartami zamíchal zajímavě. *** Když se tedy na scéně objeví nastražená léčka v podobě tajemné ženy, Sherlock si jí sice je vědom, ale rozhodne se nechat všemu volný průběh, neřešit případ, dát světu (a dámě) navenek šanci, aby ho překvapil (po patřičném úvodu v podobě Watsonových narážek na jeho přehlíživý vztah k ženám a příliš banálního podezření z homosexuality), jen aby se na konci ujistil, že jeho nedůvěra v zajímavost okolních dějů a lidí je naprosto oprávněná, a vrátil se k útěše kokainových injekcí. *** Je od začátku patrné, že detektiv si je vědom všech indicií, významně se odmlčuje, kdykoli narazí na nějakou nesrovnalost, ale pak navenek jedná, jako by nástrahy neprohlédl, zvědavý zdánlivě sedá na vějičky, avšak k jeho očekávanému zklamání se případ v podstatě přesto vyřeší sám jenom proto, že Sherlock tam je a pozorouje dění kolem sebe a nahrává mu (např. bratr Mycroft se vyloženě nemůže dočkat a všechno mu polopatě prozradí, nervózní, že mu Sherlock nečekaně sezobal návnady i s navijákem; a mata hari se také vyautuje sama, aniž by tomu musel pomáhat - stačil na ni Mycroft a tajná služba Jejího Veličenstva), a nadto se přirozeně prokáže, že ženám nejen nelze důvěřovat, ale že proklamovaná nejlepší protivnice z nejlepších nebyla ani dost chytrá, aby poté, co ji vytáhl z bryndy, do které se namočila úplně sama, když si s ním začala, aniž by on hnul prstem, nepřišla do roka o krk hned při dalším úkolu. A ještě ke všemu je nechutně romantická a sentimentální. Sherlock může na konci jen pokrčit rameny, já vám to říkal, ženy za to nestojí a svět je dokonale čitelný, i když se o to nesnažím, tak mě nechejte mým umělým rájům. A Watsonovi nezbývá než mlčky kapitulovat. *** (25.12.2012)