Oživlá

Zaujímavý námet, s ktorým si ani autor predlohy nevedel poradiť. Niektoré potenciálne problémy a dilemy sú odsunuté na druhú koľaj v prospech pochybnej duchovnej filozofie. Pripúšťam, že v dobe vzniku mohol film pôsobiť ohurujúco a mysteriózne, dnes budú mať z neho radosť najviac sluníčkoví lidé. Tí mu totiž absolútne uveria. Wise je skúsený režisér, udržuje neustále napätie, lenže nevhodný casting Ivy ho značne narušuje. Nič proti dievčatku, len proste to nie je herecky fotogenický typ a ak by som bol v situácii rodičov, nechal by som ju Hopkinsovi. To nie je irónia, to je pocit z filmu. (12.08.2015)

Přiznám se, že jsem byl vždycky fascinován reinkarnací, posmrtným životem a filmy kolem nich. Audrey Rose (odmítám používat nesmyslný český název) není ani trošičku horor, ale čistokrevné drama klasického hollywoodského střihu se skvělými hereckými výkony, nejen mladého Hopkinse, ale i vše ostatních. A také nádherný film. Ivy je dcera obyčejného manželského páru Templetonových, která ale trpí nevysvětlitelnými nočními můrami. A najednou se objevuje pan Hoover, který tvrdí, že Ivy je vlastně reinkarnovaná Audrey Rose, jeho dcera, která zemřela v ohni při autonehodě. Templetonovi tomu odmítají věřit, vzniká pořádné rodinné drama, noční můry se stupňují, vše začíná řešit soud a při finále, kdy má hypnóza rozhodnout tak či tak jsem skoro nedýchal a byl připraven srdcem klidně i pět hvězdiček. A pak mě to jako už tolikrát totálně zkazil konec. Achjo, neměl jsem se do toho tak vžít. No ty čtyři hvězdičky jsou zaslouženější. (12.06.2014)

Americký snímek „Oživlá“ je zdařilou ukázkou toho, jak je možné natočit horor, který ale prvoplánově horor není. Je to silné drama, jsou zde silné emoce, a pak je zde prvek, který tomu dává právě něco navíc, něco temného, záludného, co se vám snaží dostat do hlavy a znejistit vás. Ke konci pak dostanete rozřešení, které s vámi dovede zamávat, hlavně z emotivního hlediska. (14.06.2019)

Může síla mateřského citu zastínit rozum? Dokáže muž spolknout otcovskou pýchu ve prospěch vlastního dítěte? Není převtělení ve svém důsledku nakonec horší než posedlost? Chvílemi docela sugestivní psychologické drama nesázející na nadpřirozeno (teda pokud věříte v hlavní princip hinduismu a vyhřívané okenní tabule), v němž si Hopkins s přehledem dává vymetače všemožných seriálů Johna Becka a v hlubokém přesvědčení o reinkarnaci vlastní zesnulé dcery plíživě rozkládá jeho rodinu. Srovnání s Exorcistou je na místě, byť se nejedná o horor a Wise nepracoval s tak dobrým scénáristickým materiálem jako Friedkin. (16.06.2015)

Časť ľudstva sa utešuje reinkarnáciou ako možnosťou nekonečného prežívania duchovnej podstaty v rôznych telách. Nie vždy ale sťahovanie duší dopadne ideálne. Robert Wise ukazuje prevtelenie, ktoré sa stalo nočnou morou, ruinujúcou rodinný život. Prvotným narušiteľom je Anthony Hopkins v úlohe vyšinuto pôsobiaceho podivína, strpčujúceho dovtedy bezproblémové partnerstvo a rodičovstvo. V tejto polohe film, vrátane súdnej dohry, možno v druhom pláne chápať aj ako alegóriu nejednoznačnosti otcovstva. Túto líniu posilňuje samotný scenár, podľa ktorého extrémne stavy potomka začali kulminovať po priblížení sa „skutočného otca“ dovtedajšej rodine. Vykreslenie strašidelnej atmosféry (zopár vrieskajúcich scén trpiacej dcéry) tentoraz ustúpilo diváckej túžbe dozvedieť sa ako to celé dopadne. To síce nie je najlepšia vizitka z hľadiska žánru (v obsahu uvedenom ako horor pre premýšľajúcich), ale zaujímavosť vďaka netradičnému námetu a jeho vypointovaniu film určite má. 70% (28.12.2007)