Den, kdy se zastavila Země

Sci-fi z padesátých let? A jéje...to se tam zřejmě budou prohánět rosolovaté stvůry s větším počtem chapadel, než má divák nervů, a budou unášet, popřípadě požírat, náležitě fyzicky vybavené a spoře oděné krásky. Nikoli. Překvapivě civilní příběh o mimozemském vyslanci, jehož byste si klidně mohli splést s úředníkem u přepážky v bance, který na naši útulnou planetu toho času chlazenou studenou válkou a právě se vzpamatovavší z války světové přichází s vizí míru, vlastní nemálo styčných bodů s Heinleinovým Cizincem v cizí zemi a má hodně co říct i dnes. Ne-li více, protože tehdy byl svět alespoň v myslích většiny lidí jasně rozdělen a strany ostře vymezené, což se o současnosti věru tvrdit nedá. Den, kdy se zastavila země jsem viděla před hodně dlouhou dobou, ale uvízl mi přímo neoperovatelně. Spolu s vědomím - posíleným scénou na arlingtonském hřbitově - jak nesmyslné, neskutečné a absurdní se pouhým otočením úhlu pohledu mohou zdát věci, vůči kterým jsme otupěli tak, že se nad nimi vůbec nepozastavíme. (16.08.2007)

Oproti všem těm béčkově katastrofickým sci-fi filmům z let padesátých je Den, kdy se zastavila Země konverzačním protipólem, hodným k zamyšlení nad tehdejší nukleární hrozbou, s obsahovým přesahem vhodným i do dnešních dnů po 11. září, proto také přišel velice vhodný čas na remake. Ovšem původní Den nabízí i na tu dobu velice působivý přílet létajícího talíře, za jehož vnější i vnitřní design by se nemuseli tvůrci stydeť ani v 21. století. (22.11.2008)

Oproti současnému remaku je původní verze více konzistentní a její atmosféra je také na úplně jiné úrovni. Poselství je zde více než zřejmé a ač je film zabalen do hávu sci-fi, jeho hlavní motiv spočívá v protiválečné agitaci o ukončení studené války a hrozbě jaderných zbraní. Ostatně se divím, že byl takový film ve své době vůbec natočen. Speciální efekty jsou na slušné úrovni, a i když bylo v té době CGI ještě hudba budoucnosti, Gort se mi i přes své gumové galoše, které se mu ohýbaly v kolenou, líbil svým ztvárněním více, než jeho větší a novější verze. Bernard Herman mě také potěšil a svým hudebním doprovodem navodil hutnou atmosféru již od počátku snímku. S přihlédnutím na rok vzniku tohoto díla se i po 57 letech jedná o vskutku kvalitní a především koukatelné sci-fi, které navíc obsahuje poselství pro celé lidstvo. (7/10) (12.12.2008)

Od Dne, kdy se zastavila Země neočekávajte žádné scifi béčko, ale pořádnou mimozemskou podívanou. Film vznikl v době počínající studené války, na prahu "atomového věku", kdy se svět obával nejhrozivější války, v Americe sílil mccarthismus a dohoda mezi Spojenýmí státy a Sovětským svazem byla utopií. Z tohoto hlediska se jedná o význačný pacifistický snímek. Poctivá filmařina, jejíž remejk je předem odsouzen k záhubě. (11.05.2009)

Kromě anti-atomové agitace a gumového golemo-emzáka nic než nuda opředená spoustou řečí, které mohly vyvolat pocity hlubokého poselství a nadčasovosti snad jen právě v době studené války. Ačkoli by se obavy daly stále považovat za aktuální i v této době (myšlenka "nezničte si svoji planetu" je přece jen natolik banální, že by snad mohla ztratit smysl jen v případě, že Zemi budou vládnout hipíci), z pohledu dnešního diváka však ztratil tento film opravdu hodně ze svého "kouzla". Postava samotného 'Klaatu' je víceméně nezajímavá, jeho identita je divákovi odhalena hned ze začátku, a tak filmu chybí jakákoli zapamatováníhodná scéna a není v něm jediný moment překvapení. (03.11.2008)