Vojna a mír III: Rok 1812

Tenhle díl je ze série nejkratší, je v něm méně děje, ale rozhodně je jedním z neopakovatelných vrcholů filmařského řemesla. Úchvatné scény, úchvatné nejen velikostí, ale především Bondarčukovým umem. Není zde jediný záběr, který by "jen" zabíral sto tisíc komparzistů a nechal je pochodovat - vše je dynamické, promyšlené, nápadité a hlavně vygradované. U každého záběru jsem si říkal, že "víc už to nejde", ale ten další ho zase o něco překonal. Je to skutečně úchvatně monstrózní. V Hollywoodu se tomuhle nikdy ani nepřiblížili. Vyčítat tomu, že se zde jen bojuje, je asi tak smysluplné, jako vyčítat minulému dílu, že se v něm nebojuje vůbec - je to zkrátka koncept. Krom toho to není tak úplně pravda. (12.02.2013)

"Válka není laskavá, ale nejhnusnější věc na světě a tak je třeba to chápat a nehrát si na válku. Musíme přijmout jasně a seriozně tuto strašnou nutnost a nic si nenalhávat. Válka je válka a ne hra." Tahle úvaha knížete Andreje, potažmo Tolstého, je stále platná. Třetí část vojny a míru přináší největši bojovou sekvenci filmu v bitvě u Borodina. Při návštěvě salónů vidíme, jak se veřejné mínění točí jako korouhvička. "Slepec? Jak může slepec velet armádě?" "Že je slepý? Vidí až dost, vždycky jsem to říkal, že je to skvělý velitel." Koně museli při filmování dostat opravdu zabrat, těch pádů, ohně a střílení tam je strašně moc. Dneska by se to natočit nesmělo, to by zelení zežloutli nebo zpopelavěli nebo co se jim děje v případě změny barvy. Válku vidíme z pohledu nevojáka Bezuchova, který se rozhodl podívat na bitvu, z pohledu obyčejných vojáků, z pohledu Napoleona a z pohledu knížete Andreje: "Nemůžu zemřít, miluju tuhle zemi, trávu, vzduch ..." (09.10.2010)

Třetí díl mě čím dál víc utvrzuje v tom, že Bondarčukovo místo je v exteriérech, nikoli v interiérech. Než se dostaneme na bitevní pole k Borodinu, film je vážně nemastný neslaný. Dále bych řekl, že tento díl není až tak film, jako spíš dokument popisující zvyky a reálie válek. Ovšem i tak musím dát zase plné hodnocení. Právě ta "dokumentárnost" a vynikající atmosféra si jiné hodnocení nezaslouží. Byl jsem potěšen, že se dostalo zase na typickou ruskou monumentálnost - statisíce komparzistů vykouzlily neskutečný zážitek. V komentáři k prvnímu dílu jsem psal, že když porovnám válku třetí koalice (první film) s bitvou u Waterloo (stejnojmenný film), vychází mi vítězně první jmenovaný, protože je zde válka o poznání krutější. Byl jsem opravdu překvapen, že zde se tvůrci byli schopni ještě více a ještě lépe odvázat (já si ta pejorativa neodpustím). Víc asi už nedodám, přece jen, Bondarčuk je pořád stejný, pořád svůj a je to jen dobře. Jen tolik, že abych mohl dát pět hvězdiček, film musí být vážně skvělý, aby si dovolil vynechat důležitou kategorii "děj", zde v podstatě žádný není. A tento díl vážně skvělý je. 90%. (20.03.2009)

V tretej časti starý knieža Bolkonskij na smrteľnej posteli konečne vľúdne prehovorí k svojej dcére Márii, ktorú to dojme a šokuje zároveň. Motivácia tejto scény sa tu však stráca, pretože v predošlých dvoch dieloch nebol takmer vôbec vykreslený jeho negatívny postoj k nej. Predtým sa v podstate spolu ani nerozprávali, čo by z jeho strany viac-menej sedelo, ale trochu sa pozabudlo na to, že v knihe si na nej ventiloval svoje trápenia, čím jeho prísnosť miestami prechádzala až do ponižovania a trýznenia jej osoby. Preto bola jeho zmena prístupu v osudnej chvíli pre čitateľa, aj pre románovú kňažnú Máriu, veľkým zážitkom, no vo filme úplne obyčajným. Táto výhrada sa týka najmä predošlých častí, ktoré mali spomínanej scéne pripraviť pôdu. Poďme sa teda pozrieť, čo nasledovalo v Roku 1812. Prebiehala obrovská rozhodujúca bitka medzi Rusmi a napoleonským Francúzskom. Spočiatku mi vadilo, čo som si všimol už v prvej časti, že vojnové scény boli dosť statické, čím pripomínali skôr momentky z nich urobené. Kým v prípade Slavkovskej bitky túto moju obavu uchlácholil nevídaný pohľad na výpravu „so 120 000 komparzistami“, teraz som už bol rozhodnutý hodnotiť prísnejšie. Tých masových scén tu len pribudlo, no už to pre mňa nepredstavovalo žiadnu novinku, tak som ich chcel vnímať o niečo triezvejšie a kritickejšie. To našťastie nebolo v mojich silách, pretože ako bitka pokračovala, začala byť už aj kontaktná, a celkovo jedna z najhonosnejších, aké som vo filme videl. Moje nadšenie žiaľ pochoval epilóg rozprávača, ktorý chcel čiastočne prepisovať predlohu. Vraj po bitke pri Borodine, ktorú morálne vyhrali Rusi, Francúzi zutekali z Moskvy. Jej dôsledkom možno, ale priamy výsledok bol taký, že Francúzi ďalej postupovali, Rusi ustupovali, až Napoleon Moskvu obsadil. Takže to malo byť presne naopak, preto som z toho záveru rozčarovaný. Dá sa povedať, že mi jedna veta pokazila dokonalý zážitok. (28.04.2015)

Bondarčuka lze častovat mnoha slovy, ale troškař mezi ně patřit zajisté nebude. Minule jsme se nehnuli z "komorního" prostředí ruské smetánky, tentokrát se nevzdálíme z fronty u Borodina. Dynamičnost a pojetí davových válečných scén je na tak vysoké úrovni, že i dnes pohodlně strčí západní velkoprodukce do tmavé komůrky zchátralé dači. A není to jen díky desetitisícům komparzistů a tomu, že každý rubl je vidět a slyšet rovnou několikrát. Kamera tradičně bez výhrad. Opět neopakovatelně maluje, že by i holandští mistři mohli tiše závidět. V druhé fázi bitvy se Bondarčuk utrhl ze rětězu. A to i na své poměry. Podlehl megalomanii nemající na plátnech obdoby. Natočil něco tak působivého, že uvedl v život efekt "ještě jednou si tu scénu pustím a jdu spát". Takže sice je tato část minutáží nejkratší z celé tetralogie, ale skutečného času zabere nejvíce. Na druhou stranu je to díl trochu o ničem, jelikož děj se neposune ani o píď a pouze jediná postava projde nějakým tím vývojem. (29.09.2008)