West Side Story

Tak úchvatně naivní snímek se opravdu jen tak nevidí. Čert vem, že to je jen další z milionu přepisů Romea a Julie - fantastická atmosféra 50./60. let z tohoto muzikálu skutečně doslova dýchá, nádherná hudba pak celý dojem jen podtrhuje. Plně chápu každého z těch deseti Oscarů. Možná s tou chválou přeháním, ale nic jiného k tomuto počinu snad ani říci nelze. Je to zkrátka klasika a jedna z neodmyslitelných povinností filmového diváka. (20.10.2011)

Viz. Oskar Jinak - revoluční muzikál, který podstatně ovlivnil moderní choreografii, hudbu i scénografii. Bohužel se skvostné skladby střídají s nepříliš zpěvným štěkáním slov, do hlavních rolí se ne vždy podařilo obsadit všestranně talentované herce (Maria - výborná zpěvačka, mizerná tanečnice, Tony - dobrý herec, velmi slabý zpěvák, který po celou dobu zápasí s dechem). Plus opravdu dost banální děj a dialogy. Přesto je to kus, který prostě každý filmový fanda MUSÍ vidět - bez tohoto filmu by filmy i muzikály XX století vypadaly určitě jinak. (19.01.2009)

Čert vem unylou ústřední dvojici a několik zbytečně se táhnoucích scén,precizněji natočený muzikál jsem ještě neviděl! Vypiplaná choreografie plná nápadů,skvostná režijní práce,dokonalá kompozice každičkého záběru,to vše podbarveno už legendární Bernsteinovou hudbou v nejlepší filmové adaptaci Romea a Julie.Herci ve vedlejších rolích dávají na nevýrazné hlavní hrdiny zapomenout,na jednu zdlouhavější scénu připadají tři nezapomenutelné a vidět tenhle mistrovský kousek na velkém plátně byl vskutku úžasný zážitek.Když miluju muzikály,musím milovat i West Side Story. 95 % (25.07.2012)

(1001) Když se dnes podívám do zrcadla, tak je jasné, že se mi podařilo překonat čistou neředěnou nenávist ke "klasickým" muzikálům (ačkoliv z těch vzniklých před rokem 2000 mám pořád doopravdy ráda jenom Jesus Christ Superstar). Nevím tedy, jestli je to osobnostní vývoj hodný poplácání po rameni, ale vzhledem k tomu, jak jsem si užila nový nezaujatý pohled na West Side Story, tak asi ano. Jedním z definitivních plusů je to, že film používá tanec a potažmo zpěv jako vyjadřovací prvek se smyslem a účelem (a ne jenom proto, že chce nebo může, viz například můj nedávný vzteklý hejt vůči samoúčelnosti v La La Land). Hudba a tanec pomáhá pouličním chuligánům kočkovat se beze slov, ale s jasným významem a univerzální srozumitelností, a není to vlastně to, co od filmů obecně chceme? Já ano. Taky jsem extrémně spokojená s převládající barevnou paletou (fialová, karmínová, oranžová a tyrkysová forever), protože se mi často zdá, že filmy, o kterých se říká, že jsou vizuálně krásné, používají takové barvy, ze kterých se mi buďto rovnou obrací žaludek, a nebo se mi prostě jen zdají přeplácané a nelogické (moderní desaturovaná modrošedá šeď, jakou používá třeba Wan v těch svých hororech, a nebo naopak kolotočářsky svítivé primární modré, červené, zelené, žluté ala Avatar, z té ohavné barevnosti jsem se nevzpamatovala dodnes). Kvůli West Side Story jsem objevila malíře Roberta Vickeryho a jeho úchvatné obrazy plné světla a stínů, takže za to taky díky, filme. Bez čeho bych se vlastně nejvíc obešla je ústřední milenecká linka, jakkoliv to může být kacířský názor, když má být celý příběh aluzí na Romea a Julii. Jenže co nadělám, jejich společná unylá chemie i hudba pro mě obstarává nejnudnější pasáže filmu a jako by ani nebyla úplně potřebná pro finální pointu. Nejspokojenější jsem byla, když to bylo temperamentní drámo o tom, že v Americe jsou si všichni imigranti rovni, ale někteří jsou si rovnější. (22.11.2017)

Nemusím muzikály, ale ani neviem prečo, na tento som sa celkom tešil. A musím uznať, že je to skvelý film, aj keď len v niektorých častiach. Príbeh o zakázanej láske, rasizme, neschopných inštitúciach nie je samozrejme originálny, ale spolu s hudbou, tancom a živou atmosférou New Yorku 60. rokov to slušne fungovalo a niektoré scény sa mi dostali hlboko do mysli. Natalia Woodová bola ako vždy očarujúca, takže jej odpúšťam tie neisté tanečné kreácie. (20.10.2013)