Hard Boiled

Co Hard Boiled ztrácí na komplexnosti příběhu a spletitosti vztahů mezi postavami (kvůli obojímu si pusťte raději Killera), dohání mistrovskou instrumentací akčních scén. Hlavními nástroji při hraní zdejších skladeb pro větší orchestry jsou rychlopalné zbraně, brokovnice a pěsti (málokdo dokázal kombinovat akční gangsterku s filmem o bojovém umění s nenuceností Johna Woo). Tempo je bezchybně vybalancované díky střídání pomalejších scén s hitchcockovsky budovaným napětím (náznaky, výměny pohledů, blížící se nebezpečí) a divoké akce s vlastními vývojovými vzorci (nejpřímočařejší je akce finální, připomínající videohru), rytmizované zpomalenými záběry, detaily tváří, občasným humorem nebo „uměleckými“ zastaveními v podobě stříkanců rudé krve na bílém pozadí jako od Argenta (než protagonistu zasáhne sprška krve, prostě se musí obalit v mouce). Aby hráči nepřestali být cool a nevypadli z rytmu, o to zde běží v prvé řadě. Všechny druhy logiky jsou nekompromisně podřízeny akční stylizaci. Sóla zpravidla obstarává Chow Yun-Fat s párátkem v puse a minimálně jednou zbraní v ruce. Hard Boiled je nicméně v melodramatické tradici heroic bloodshet (resp. Melvillových gangsterek, resp. westernů) duetový film o heterosexuálním chlapském přátelství založeném na respektu a cti. Ženy jsou zde pouze od toho, aby s vyděšeným výrazem poslouchali poezii krve a pohybu, kterou muži recitují. Sice při ní zemře pár stovek lidí, ale svou rytmickou vyvážeností bez jediného falešného tónu dokáže taky povznést. 90% Zajímavé komentáře: Amarcord_1, Divočák, Fr, arkie (14.09.2005)

Zase jednou souhlasím s Pomem, ten obří akční masakr v nemocnici není z téhle planety. A Woo definitivně neměl odcházet do přeslazeného Hollywoodu, kde požadují do akčních filmů všelijaké pitomé upgrady. Ono to jde i bez nich, jen se musí přitlačit a sehnat charismatického týpka s brokovnicí. A hodně, hooodně červené malinovky. I přes počáteční zaváhání (scéna v restauraci mi nepřišla zas tak výborná, možná trochu nepřehledná a předzápletková) a obyčejný děj prostě nejde nedat minimálně 9,5/10. Asi nejlepší akční film v historii. A Yun-Fat Chow je těžký frajer. (14.09.2011)

Chápu, že filmy Johna Woo jsou pro mnohé dnešní režiséry akčních filmů zdrojem inspirace. Právě proto, že se akční žánr tolik vyvinul, k čemuž značně přispěl právě John Woo, mi přijdou jeho starší film už vyčpělé. Navíc mi přijdou přežité i vzhledem k režisérovi samotnému, ten totiž své techniky později v Hollywoodu zdokonalil. Příběh je opravdu slabý i na akční film a sledování filmu místy znepříjemňuje ohavná syntetizátorová hudba jakoby z 80. let. Pro mě je Hard Boiled dne již opravdu těžce koukatelný film, i když chápu co ve své době znamenal. (05.08.2008)

Tohle je film, kterému odpustím úplně všechnu pitomost a hloupost, protože děj je tu až druhořadý. Hlavní je akční řežba, která snad nemá v historii filmu obdoby. Bodycount = nepočítaně, nulová korektnost. V poslední půlhodinové přestřelce je nemilosrdně likvidováno všechno co se hýbe. Bezbranní civilisti, policisté i gangsteři jsou koseni po stovkách. John Woo je megaloman. (18.02.2007)

Přes dvě hodiny trvající megalomansky pojatá střílečka, do které se Johnovi Woo nepodařilo dostat emoce ani silné postavy, kterým by se dala věřit jejich motivace. Propracovanější "undercover cop" než Alan byl i Max Payne. Asi jsem po skvělé a dobře mířené kulce do hlavy čekal od Hard Boiled příliš. A nejspíš na tom má podíl i podání paní Novy. Místopřísežně však prohlašuji, že si Johna Woo i nadále velice vážím a řadím ho mezi své oblíbené režiséry; a stejně tak i nadále trvám na tom, že tak jako Humphrey Bogart dokázal vytvořit z kabátu se zvednutým límcem a klobouku s širokou krempou kult, nikdo nedokáže co do charizmatu překonat Chow Yuna s párátkem;) (10.05.2006)