Dětská hodinka

Detská hodinka ma na hodinu a trištvrte absolútne emocionálne rozobrala. Rovnako, ako skoro každý Wylerov film. Formálne síce konvenčné, ale k téme a prostrediu sa tento statický režisérsky neviditeľný štýl hodí. Vyniknú tak výkony snáď možno dvoch najsympatickejších herečiek, aké Hollywood kedy mal a jedno vtelené zlo, pred ktorým by utiekol späť do pekla aj sám Damien z Omenu. Liberalizmus 60tych rokov neznamenal iba riešenie rasistických otázok, ale aj nahliadnutie do otázok sexuálnych a v tomto prípade aj iný pohľad na dieťa vo filme ako iba na roztomilý doplnok hollywoodskej zábavy. Citové "vydieranie", ako sme zvyknutí z Dogmy o niekoľko desaťročí neskôr a nie je teda prekvapením, že námet minuloročného Vinterbergovho Honu tento film v základných rysoch značne pripomína a nebude to asi náhoda. Som rád, že Wyler našiel odvahu na koniec, aký film má a aj napriek uzavretosti deja má divák stále možnosť premýšlať o budúcnosti postáv. (20.06.2013)

Viděno v původním zění s titulky. Ta malá protivná holka byla ale pořádný spratek, který by zasloužil pár dobře mířených ran na zadek, hajzlík jeden. Ta mi ale nazdvihla mandle. Audrey Hepburn působila jako vždy velmi okouzlujícím dojmem a proti Shirley MacLaine vypadala taková křehčí. To byl asi záměr. Audrey Hepburn strhávala veškerou pozornost na sebe, jako by měla v sobě nějaký magnet, který přitahuje pozornost diváků bez rozdílu věku a pohlaví. Tohle byl můj první film, kde jsem viděla Shirley MacLaine takhle mladou. Příběh má samozřejmě co říct i dnešnímu divákovi, protože je hodně nadčasový, i když doba vzniku je na něm hodně znát. Mojí spolužačce ze střední se stalo něco podobného. Pracovala jako učitelka ve vesnické školce a jedno dítko udělalo taky strašnou blbost, takže pak bylo o velký malér postaráno. Když už je člověk jednou takhle ocejchovaný, tak se to strašně blbě vyvrací. Dopadlo to tak, že se raději odstěhovala do většího města. (09.11.2012)

Ako sa dokáže svet zmeniť vidieť na tomto dobre spracovanom staršom filme. Teraz by takým učiteľkám ruky a nohy bozkávali a tešili sa s toho, že niečo také je. No prejdem k hodnoteniu filmu. Sledujeme súkromnú dievčenskú školu kde žije "diabol" (cháp to dievča je zlé, nie je to horor) v jednej so žiačok, ktorá je veľmi prešibaná a pripravená druhým zničiť ich život len, aby sa ona mala lepšie. Ja osobne som do poslednej chvíle nevedel a nevycítil, že ku komu cíti náklonnosť Martha Dobieová (niekto iný na to asi prišiel skôr). Preto som bol dosť prekvapený. Audrey podáva taký jej priemerný a dosť dobrý výkon. Film je veľmi jednoducho mierený, aby vyvolal súcit. Najprv nazbiera veľké množstvo nespravodlivosti, krívd a na konci to proste vystrelí správnym smerom. Výborne zahraný film, ktorý používa liečbu šokom, aby tá niečo vyvolala v spoločnosti. Niečo také sa mi samozrejme nepáči, ale nie som s tých čo nevycítia o čo ide. Odporúčam hlavne za herecké výkony. (06.06.2015)

Opravdu silný a mrazivý snímek, jenž předběhl mnohé filmy o spoustu let, co se problematiky sexuální orientace týče. Dvě staré přítelkyně vedou v poklidu školu, ale netuší, čeho dokáže být schopné jedno pomstichtivé děvče (řeknu na rovinu, že ta malá potvora byla fakt mrcha, která by zasloužila lopatou po hlavě). Jejich životy změní jedno (ne až tak) křivé obvinění a nic už nebude jako dřív. Návrat do původní reality nebude už vůbec jednoduchý. Skvělé herecké výkony Hepburn, MacLaine a malé Balkin (Mary). Během sledování jsem pocítil vztek, protože mě neuvěřitelně štvalo, jak všichni věřili té malé *****, a jak se potom odvíjely osudy obou hlavních hrdinek. Film k zamyšlení, v němž se poukazuje na problém, jenž přetrval až do dnešní doby - intolerance k sexuální orientaci. (10.08.2010)

William Wyler patřil k hrstce režisérů, kteří dokáží natočit klenot v kterémkoliv žánru. Romantická komedie, muzikál, film-noir, historický velkofilm a zde psychologické drama o maloměšťáckých předsudcích, inspirované skutečnými událostmi. V hlavní roli exceluje Audrey Hepburn, která rozhodně není jenom tou roztomilou tvářičkou, jakou známe z Prázdnin v Římě. Talent pro vážné role zde po zazáření v Bytu předvádí také Shirley MacLaine, nemluvě o silných hereckých kreacích ve vedlejších rolích (měl jsem sto chutí zavřít tu malou vztahovačnou dívenku do chladné sklepní místnosti bez oken – tak intenzivně mi šla na nervy). Wyler dbá pečlivě promyšleného rozestavení postav v každém záběru, díky čemuž dosahuje nečekané působivosti. Svůj cit pro různé hloubky ostrosti (a tím pádem různé emoce, jež záběr vyvolává) předvedl Franz Planer již ve Snídani u Tiffanyho, také zde mnoha záběrům dominuje Audrey Hepburn, přičemž v samém závěru, kdy nedělá nic jiného, než že jde, jakoby jí ležel u nohou celý svět. Šance na úspěch Dětské hodinky u dnešního diváka je vysoká, Wyler zabalil silný a autentický příběh do hávu, který ani po čtyřiceti letech nepůsobí obnošeně. 85% Zajímavé komentáře: betelgeuse, Eddard (17.02.2009)