Dědička

Příběh "Dědičky" se na první pohled může jevit jako obyčejná "červená knihovna". Jeho hlavní hrdinka je ale poměrně netypická. Jde o mladou,ale obyčejnou, stydlivou, nijak hezkou ani chytrou ženu, která podle jejího otce může přilákat nápadníky jen svým dědictvím. Příběh se odehrává v napovrch uhlazeném světě salonů 19.stol, kde ale slova bolí více než rány pěstí. Konec filmu je oproti předloze (knize, protože film vznikl na základě divadelní hry takže jde o tzv. adaptaci na druhou:-) pozměněn a činí z Catherine mnohem krutější postavu. (05.10.2010)

Film ťaží predovšetkým zo skvelo napísaného námetu a samozrejme skvelých hereckých výkonoch na čele s Richardsonom a Havilandovou, na ktorých sa dobre pozerá. A pritom je tu prítomných minimum lokácií a tiež obmedzený počet postáv. Je pozoruhodné ako aj romantická (historická) dráma, vychádzajúca z originálneho námetu, môže zaujať. Záver je síce rozpačitý a prial som si, aby to dopadlo inak - čakal som totiž zvrat, aký predpovedal otec hlavnej hrdinky - ale to je vedlajšie. Wyler nesklamal, hlavne s veľmi dobre stvárnenou psychológiou jednotlivých postáv a tiež celkovou dejovou neistotou. (16.07.2021)

(1001) Možná se mi to jen zdá, protože poslední tři dny omdlévám při každém pokusu o vstání z lože, ale tohle je velmi dospělá a emancipovaná látka! Nejen na dobu svého vzniku, řekla bych. Olivia i Montgomery i představitel pana otce jsou ve svých rolích velmi přirození a přesvědčiví a to zejména v té mimoslovní části svého projevu. Chůze do schodů od dívky, která doufala, že bude od jejich tíhy již navždy osvobozena, je velmi srdcervoucí. Docela zajímavě mi přijde, že tento film je ve svém vyznění mnohem více nadčasový než Wylerův předchozí ("současný") film Nejlepší léta našeho života. V Nejlepších letech se totiž zaobíral vnějším zásahem do běhu lidského života, který představuje válka, což je pro mě téma nepochopitelné a nepostihnutelné a nemůžu o něm příliš rozumovat. V Dědičce se jedná o velmi univerzální střety sobeckých částí lidské povahy a zejména potom o rozporuplný (týrající i ochranitelský) vztah otce ke svojí dceři srovnávané s nedostižnou modlou v podobě dávno mrtvé matky. Řekla bych, že jde skoro o učebnicový příklad toho, co se v Ženách, které běhaly s vlky, popisuje jako souboj ženy s vnitřním dravcem ("Modrovousem"). Dívka na prahu dospělosti si musí uvědomit sílu všech mocností kolem sebe (a v sobě) a složitě a bolestivě pochopit, které z nich jí chtějí ublížit a jak je musí zpracovat, aby sama mohla růst a žít. Ale jedů, které do svých dětí pouštějí rodiče, se zbavuje nejhůře. -"Yes, I can be very cruel. I have been taught by masters." ♥ (14.05.2015)

Krásnej film, psychologická studie podob lásky nezištné a zištné. Čistého citu a chladného kalkulu pod maskou horoucích citů. Krutý obraz vztahu otce a dcery velmi dobře situovaných, kdy majetek je na prvním místě a vše se tomu musí striktně podřídit. I když otec tušil a chtěl ochránit dceru, nebo majetek? A pak ten krásný ( k)lamač dívčích srdcí Montgomery, který má svůj plán, jak se pěkně zajistit. A Catherine ušláplá plachá dívka, která mě ohromila svoji vnitřní sílou, odvahou a hrdostí. (03.08.2016)

Prečo by mal dostať takýto tuctový príbeh maximálne hodnotenie..? Lebo napriek stavbe príbehu podobnej tých z červenej knižnici vložil režisér do filmu punc lesku a biedy ľudskej povahy. Lebo herecké obsadenie je geniálne a Olivia de Havilland ( Oscar ) je vo svojej premene zo škaredého plachého káčatka výnimočná. Do detailov prepracovaný scenár Ruth a Augustusa Goetzovcov podľa vlastnej hry inšpirovaný románom "Washington Square" Henrym Jamesom je lahôdkou a to isté platí aj o hudbe Aarona Coplanda. (11.06.2012)