Jak ukrást Venuši

ČESKOSLOVENSKÁ TELEVÍZNA PREMIÉRA: ČST 1 = 16.3.1974 (R:Trikrát s ... Peter O´Toole - ČST 1 = 30.12.1985), réžia českého znenia (ČST Praha 1973) = BEDŘICH FRONK+SLOVENSKÁ TELEVÍZNA PREMIÉRA (so slovenským dabingom): JOJ Plus = 7.1.2013, réžia slovenského znenia (JOJ 2012) = VLADIMÍR ŠTEFUCA (20.2.2011) (20.02.2011)

Příjemný, pohodový a vtipný film i po letech. Ústřední dvojice je dokonalá a jejich konverzace velmi vtipná. Navíc film dovedně mísí žánr romantické komedie a poněkud netradičního heist movie, přičemž samotná loupež je skutečně dopodrobna dokonale vymyšlená a v podstatě uvěřitelná. Fajn vidět Eli Wallacha také v jiném filmu než westernu nebo kriminálce. Škoda, že podobné filmy se v současné době už netočí. (Poslední mnou registrovaný pokus je Birthday Girl, o ničem dalším nevím.) (28.12.2018)

Přiznám se, že jsem čekal daleko větší pecku a ono je to vlastně dost o ničem z 90 tahající charismatem Audrey Hepburn a Peterem OToolem, jichž romantické scény zastiňují dějový zbytek filmu. On je ten film vlastně děsně špatný, ale s nima by mne bavilo sledovat snad všechno.... Co mi dost nesedlo je až přílišná lehkost, trochu bych přidal na dramatu. Co je naopak totálně špičkové je český dabing ze 73 s Munzarem, Kopeckým a Švormovou o mnoho mnoho lepšími, než originály. :) 8/10 (04.02.2016)

Role rozmazlené dcerušky, ochotné udělat pro svého „papá“ cokoliv, sedne Hepburnové dokonale. Vždy elegantní O’Toole sice nevyzařuje takovým sex-appealem, aby jste mu uvěřili, že dokáže na potkání dostat do postele každou krásku, natožpak panovačnou Hepburnovou, čímž trpí chemie mezi oběma, alespoň však není lupičem přímočarým a snadno prokouknutelným. Způsob, jakým Wyler přistoupil k již tolikrát obehranému schématu „filmu o loupeži“, je pozoruhodný. Člověk je zvyklý na hodinovou přípravu a následně hodinovou akci samotnou (pokud samozřejmě film netrvá déle než dvě hodiny), jenže Wyler přípravu omezil na nezbytné minimum, divák se nedoví v podstatě žádné detaily, a první polovinu raději věnoval rozvíjení netradičního romantického trojúhelníku. Ačkoliv je zlodějský tým tvořen pouze dvěmi osobami, jistá redukce postav by filmu stejně prospěla. Zcela jasná například není úloha – pochopitelně skvěle hrajícího – Wallachiho (nebo jak se to skloňuje). A ještě jedna věc mi vadila – jakkoliv je ústřední myšlenka jednoduchá a cíl jasný, Wyler, resp. scénář Harryho Krumitze, se k němu propracovává příliš zdlouhavě. Na poměrně velkém prostoru se nachází poměrně málo vtipů. Pravda, když už nějaký, tak stojí za to („Chodíme spolu střílet“), ale pokud se jedná primárně o komedii, jakože jedná, je to v tomhle směru slabota. Jak ukrást Venuši je moc příjemným snímkem, avšak jakkoliv mám Hepburnovou rád (moc, moc, moc, moc, moc!), pokud dostanu chuť na nějaký poctivý zlodějský film, raději sáhnu po Dassinově Topkapi (1964). 80% (25.10.2007)

Krimi komedie, u níž jsem skoro půlku filmu téměř nic výrazně komického nevnímal. Dokonce i atmosféra Paříže ze strany Američanů mi připadala trochu fádní. Pár scén jako třeba jízda policejních aut po ulici bylo až málem zdlouhavých, ale zaposlouchal jsem se do pěkně napsaných dialogů, zaujalo mne téma kolem falšování výtvarních děl a pro mne nepříliš známý Hufh Griffith coby lehce svérázný mistr padělatel (aneb takový následovník legendárního van Meegerena :-)). Loupež nejrůznějších objektů bývala častým tématem soudobé filmové zábavy, tahle loupež mne překvapila mj. rychlým způsobem, s jakým se do ní téměř bez přípravy naostro pustila nenápadná dvojka pachatelů a jak si hlavní hrdina uměl invenčně poradit se všemi nečekanými nástrahy (např. u "akce" s klíčkem, magnetem a provázkem). Mezi půvabnou Audrey Hepubern a jejím velice sympatickým partnerem Peterem O'Toolem to začlo čím dále víc jiskřit, nevadilo mi ani, že během opakované romantické lichotky jsem to nestoudné tajemství Venuše odhalil a scény z těsného skládku č. 4 v muzeu patřily určitě k těm nejvtipnějším (hlášky modrookého Petříka o obsazených luxusních hotelích, nedostatku místa pro doktora a pod. mne velice rozesmály :-)). Z několika point příběhu, které celé dění hezky završily, se mi nejvíc líbila ta s oslovením a dotazem směrem k Vincentu van Goghovi. Kdybych měl filmu něco vytknout, byla by to v první řadě poněkud nemastná-neslaná hudební složka. 75% (15.05.2020)