Jak ukrást Venuši

Audrey Hepburn a Peter O'Toole sú vynikajúcou dvojicou v tomto filme pre pamätníkov a ja som sa uchechtával pri predstave, ako naše mamky bulili slzy šťastia pri scénke v kumbálku . Tykačky po prvom bozku :))) A najlepšie bolo, kedˇ ju posielal do krbu, tak ju už veselo chytil i za prdel ! :-D " Ja to tedˇ vypnu! Definitivně!!" ***** za jednoduchosť, priamočiarosť, pôvab, eleganciu a v neposlednom rade, za nepostrehnuteľné vtipné gestá a hlášky ! (21.11.2010)

"Papá, jsi bídák! - Děkuji mé dítě." Mezi otcem a dcerou, ženou a mužem či mužem a mužem to patrně nikdy nejiskřilo tak úžasně jako v tomto snímku. Je to vlastně pouhá romanticko-padělatelská zlodějina z doby, kdy bylo možné dokonale střežený předmět odcizit za odborného užití kbelíku, magnetu a bumerangu, ale na mě to funguje spolehlivě. Takový návrat z přetechnizované současnosti k filmové klasice mě prostě občas dokáže řádně potěšit. (21.03.2016)

Role rozmazlené dcerušky, ochotné udělat pro svého „papá“ cokoliv, sedne Hepburnové dokonale. Vždy elegantní O’Toole sice nevyzařuje takovým sex-appealem, aby jste mu uvěřili, že dokáže na potkání dostat do postele každou krásku, natožpak panovačnou Hepburnovou, čímž trpí chemie mezi oběma, alespoň však není lupičem přímočarým a snadno prokouknutelným. Způsob, jakým Wyler přistoupil k již tolikrát obehranému schématu „filmu o loupeži“, je pozoruhodný. Člověk je zvyklý na hodinovou přípravu a následně hodinovou akci samotnou (pokud samozřejmě film netrvá déle než dvě hodiny), jenže Wyler přípravu omezil na nezbytné minimum, divák se nedoví v podstatě žádné detaily, a první polovinu raději věnoval rozvíjení netradičního romantického trojúhelníku. Ačkoliv je zlodějský tým tvořen pouze dvěmi osobami, jistá redukce postav by filmu stejně prospěla. Zcela jasná například není úloha – pochopitelně skvěle hrajícího – Wallachiho (nebo jak se to skloňuje). A ještě jedna věc mi vadila – jakkoliv je ústřední myšlenka jednoduchá a cíl jasný, Wyler, resp. scénář Harryho Krumitze, se k němu propracovává příliš zdlouhavě. Na poměrně velkém prostoru se nachází poměrně málo vtipů. Pravda, když už nějaký, tak stojí za to („Chodíme spolu střílet“), ale pokud se jedná primárně o komedii, jakože jedná, je to v tomhle směru slabota. Jak ukrást Venuši je moc příjemným snímkem, avšak jakkoliv mám Hepburnovou rád (moc, moc, moc, moc, moc!), pokud dostanu chuť na nějaký poctivý zlodějský film, raději sáhnu po Dassinově Topkapi (1964). 80% (25.10.2007)

Šarmantní a elegantní Peter O´Toole a křehká a okouzlující Audrey Hepburn, co víc si může člověk přát a ještě nesmím zapomenout na postavu geniálního padělatele, jehož dcerou je právě zmiňovaná Audrey Hepburn. Velmi příjemná konverzačka okořeněná kriminální zápletkou To byla třešínka na dortu. Vymyšleno to bylo perfektně. Scéna v kumbálku je nezapomenutelná. Mám tenhle film moc ráda. (19.10.2020)

Spojenie Wyler a Hepburn už raz dokonale zafungovala, tak prečo to neskúsiť znova. Ale na rozdiel trebárs od dvojice Marshall - Roberts tento ťah na poli romantickom nepôsobí vôbec ako chladný štúdiový kalkul, ale ako logický ťah. Scenár, na svoju dobu chytrý a originálny, pôsobí sviežo aj dnes a omnoho prirodzenejšie (vďaka hercom), ako mnohé neskoršie napodobeniny. Sympaťák O Toole, nádherná Audrey a zopár luxusných fórikov robia z tejto komédie ďalšiu nesmrteľnú klasiku žánru, ale tak je to skoro s každým Wylerovým a Hepburnovej filmom.Vadí snáď niekomu, že William Wyler nemal nejaký výrazný režisérsky štýl, keď točil tak dokonalé filmy? Ku komédii, krimi a romantike si ešte pripočítajte rozprávku, toto by sa rozhodne za žiadnych okolností nikdy a nikde nestalo tak, ako je to podané v tomto filme. (08.01.2013)