Jak ukrást Venuši

Na Audrey Hepburn jsem kromě těch kukadel nikdy nic neobdivoval, ale tady je naprosto úžasná. Nejen fyzicky, samozřejmě. Pojem "chemie mezi hrdiny" definuji podle Venuše, protože to, co tihle dva předvádějí, to s léty nestárne, zraje jako víno a hraje jako klavír PETROF (lokálním patriotům "Nazdar";)). A pak ty výtečné scénky s otcem umělcem...super zábava od začátku až do konce. Jo a pak taky troška romantiky, ale to nevadí:) Dávám 90%. (15.08.2007)

Kdo by to byl řekl, že spojení dvou zcela nevinných slov, jakými jsou odborná expertíza, vyvolá u dvou počestných padělatelů, pardon občanů, takový šok, že :-) Lupičská oddechovka made in W. Wyler se snovým hereckým obsazením, tj, křehkou kráskou (byť už to zdaleka není ta „naivní holčička“ z Roman Holiday, ale životem otřískaná dáma-její herectví dostává další rozměr) s roztomile předstíraným nevinným výrazem, která rozsvítí každý snímek- A. Hepburn coby počestnou dcerou Nicole a sympatickým (příležitostným) zlodějem P. O’Toolem resp. S. Dermottem. Třetím do party je zde H. Griffith coby otec Nicol, vášnivý to umělec a sběratel, ochotný (bez nároku na honorář) zapůjčit širší veřejnosti i největší klenot své sbírky. Nebo je to všechno trošku jinak? Vše vypadá tak jednoduše a nenuceně, že jeden dostane hroznou chuť rozdělat si taky sadu barev resp. vzít do rukou kladivo a majzlík a podělit se světem o nového (dosud neobjeveného) van Gogha resp. Michelangela. Ostatně kvalitního umění není nikdy dost a že z toho i „něco málo kápne“ je příjemný to bonus a koneckonců i spravedlivé uznání (vašich) kvalit, nemyslíte? Navíc ta pověstná chemie mezi ústřední dvojicí tu funguje spolehlivě a k tomu návdavkem bonus v podobě chytrého (v rámci žánru) scénáře resp. nenucených dialogů, které netahají za uši, nedělají z diváka vola a ještě (po)baví (jemně) inteligentním humorem. [malá ochutnávka – „Fascinating. What’s your growth factor?“] Zdá se to jako celkem prachobyčejná věta, že? Souhlas, jenomže ústy „ohromené“ (E. Wallachem) A. Hepburn, to dostává další rozměr, mající za následek upřímné cukání v obou koutcích vašich úst. Nevím jak vám, ale mně tohle (občas) ke spokojenosti stačí. Už pouze kvůli faktu, že zcizení Venuše (narozdíl od „kradení Dagmary“) si milerád kdykoliv zopáknu. Tam i pouhopouhá prvotní projekce je o jednu více, než by bylo zdrávo, že Jaroslave?! 80% (03.06.2013)

S přibývajícím počtem shlédnutých filmů tohoto velmistra se mi postupně odhaluje jeho charakteristický rukopis a šarm, jaký dokázal svým filmům vtisknout. Nejinak je tomu i v případě How to Steal a Million. Vlažnější rozjezd bohatě žehlí kouzelná Audrey s intelektuálním elegánem Peter O'Toolem. Několik chytrých fórů skvěle doplňuje mix romantiky a loupeže. Zkrátka poctivá filmařina, která díky geniální režii zahřeje na srdci i moderního diváka, neboť i po tolika letech si stále zachovává svůj půvab a styl. (22.02.2021)

Kdykoliv jsem tenkrát v kině viděl tuto komedii, byl jsem z ní pokaždé nadšený. A že těch návštěv bylo. No řekněte - kdo by se do Audrey Hepburn nezamiloval? Sluší jí to tady jak v modelech od Givenchy i v tom děsném mundúru s kbelíkem v ruce je prostě kouzelná. Moc příjemná zlodějská komedie, kde se originálně krade soška Venuše z muzea. Komplicem je Peter O´Toole, kterému to tady děsně sekne. A jako bonus Paříž! (29.06.2011)

Když jít krást vzácnou sošku, tak rozhodně s renomovanými herci, a tentokrát i (ne)zlodějíčky Audrey Hepburn & Peter O´Toolem. Ti dva jsou jako motor přidělaný k tomuto filmu a bez nich by film byl až téměř bezvládný. Přesto všechno však takový dojem navodí. Když si totiž odmyslím perfektní hereckou dvojici, je všechno zhusta průměrné, nehumorné a až skoro nezáživné. Děj je tak trochu zamotaný a chce to hrát na silné a poměrně propracované charaktery. To se daří, ale když má film přijít s něčím navíc, co by ho odlišilo od desítek podobných filmů, je to s ním bídné a v podstatě nepřijde s ničím extra zapamatovatelným. V hlavě tenhle film nějakou chvíli zůstane, ale jen co si pustíte nějaký novější filmový kousek, okamžitě na tenhle zapomenete. Klasika sice jak má být, ale já ji tak zoufale nevyhledávám. Přesto by se film mohl líbit někomu, kdo má rád osvědčený a charakteristický styl filmů šedesátých let. Mně osobně tento styl blízký není. 50% (24.07.2012)