Jak ukrást Venuši

Jak ukrást Venuši je další z perfektních naivních krimi komedií s nezapomenutelnou a neodolatelnou Audrey Hepburn. Hlavní herecké trio Audrey, Peter O'Toole a Eli Wallach je perfektní, přičemž je nutno podotknout, že hlavní představitelka na svých tehdejších 37 let rozhodně nevypadá! Samotná zápletka je zajímavá a realizace plánu krádeže sošky Venuše je velmi zábavná, na čemž má podíl i skvěle zvolené prostředí muzea. Směšná (v tom nejlepším slova smyslu) je například scéna, v níž se Nicole při obhlídce muzea ptá, kde je wc, nebo celá pasáž odehrávající se ve "skříni" (kumbále) a pochopitelně také scény s alarmem. Přes nudnější začátek se tak divák nakonec dočká svého - a to příjemné nenucené zábavy. Nedostatek: Zajímalo by mě, jak se panu Dermottovi podařilo pomocí magnetu dostat klíč přes roh stěny :) (22.02.2011)

Příjemný film. Herecké obsazení bylo moc prima; Audrey Hepburn jako zlodějka-amatérka rozkošná, Hugh Griffith v roli otce, milovníka umění, padělatele přesvědčivý a Peter O'Toole, který mi přišel v o rok starším "Co je nového, kotě?" celkem mdlý, zde působil vcelku charismatickým dojmem. Chemie mezi hlavními představiteli fungovala a dobře se na ten zamilovaný páreček dívalo. Film i přes nepříliš rychlé (počáteční) tempo pěkně ubíkal a ke konci byl ozvláštněn opravdu luxusní loupeží (třeba trik s magnetem, bumerangem) a samozřejmě happyendem. Slabších 5* (trochu víc humoru by nezaškodilo), každopádně Jak ukrást Venuši je milá oddechovka, kterou určitě můžu doporučit (zvláště příznivcům nejmenované herečky). "Byla černočerná tma a zničehonic se zjevil on. Vysoký, štíhlý, s modrýma očima a pohledný...V tom špatném slova smyslu, papa, hrozný chlap. Arogantní, nelístostný, bez pocitu studu a viny nebo...čehokoli." - "Toho všeho sis všimla?" - "To až pak, předtím jsem ho vezla domů." (12.03.2010)

„Žijeme v hloupém, komerčním světě, bez víry a důvěry,“ pronese otec půvabné Audrey Hepburn, uznávaný sběratel, ale hlavně velký padělatel. Dcerunka se pak proto, aby experti neodhalili nepravost jedné jeho vzácné sochy, rozhodne exponát z muzea ukrást. Zápletku tvůrci sice nerozvíjí tak, jak by mohli a dostáváme se k ní navrch zdlouhavě, nicméně velmi potěší hned několik scén: třeba ta, jak se tvůrci vypořádali se scénou v přístěnku (a vlastně s většinou scén během krádeže), který představoval úzký prostor a tím pádem mačkající se Audrey s Peterem O´Toolem. Ten sice nevyzařuje takovým sex-appealem, ale pořád je velmi slušný. I Hepburn tak trochu znovu hraje postavu, u které dojde k romantickému probuzení. A laskavá a okouzlující herečka spíš víc jen přihrává a předvádí luxusní šaty. Nejsou to nějaké zásadní výtky, přesto je patrné, že William Wyler měl silnější momenty.. (30.07.2016)

Role rozmazlené dcerušky, ochotné udělat pro svého „papá“ cokoliv, sedne Hepburnové dokonale. Vždy elegantní O’Toole sice nevyzařuje takovým sex-appealem, aby jste mu uvěřili, že dokáže na potkání dostat do postele každou krásku, natožpak panovačnou Hepburnovou, čímž trpí chemie mezi oběma, alespoň však není lupičem přímočarým a snadno prokouknutelným. Způsob, jakým Wyler přistoupil k již tolikrát obehranému schématu „filmu o loupeži“, je pozoruhodný. Člověk je zvyklý na hodinovou přípravu a následně hodinovou akci samotnou (pokud samozřejmě film netrvá déle než dvě hodiny), jenže Wyler přípravu omezil na nezbytné minimum, divák se nedoví v podstatě žádné detaily, a první polovinu raději věnoval rozvíjení netradičního romantického trojúhelníku. Ačkoliv je zlodějský tým tvořen pouze dvěmi osobami, jistá redukce postav by filmu stejně prospěla. Zcela jasná například není úloha – pochopitelně skvěle hrajícího – Wallachiho (nebo jak se to skloňuje). A ještě jedna věc mi vadila – jakkoliv je ústřední myšlenka jednoduchá a cíl jasný, Wyler, resp. scénář Harryho Krumitze, se k němu propracovává příliš zdlouhavě. Na poměrně velkém prostoru se nachází poměrně málo vtipů. Pravda, když už nějaký, tak stojí za to („Chodíme spolu střílet“), ale pokud se jedná primárně o komedii, jakože jedná, je to v tomhle směru slabota. Jak ukrást Venuši je moc příjemným snímkem, avšak jakkoliv mám Hepburnovou rád (moc, moc, moc, moc, moc!), pokud dostanu chuť na nějaký poctivý zlodějský film, raději sáhnu po Dassinově Topkapi (1964). 80% (25.10.2007)

Jedna z takzvaných amerických klasik z let šedesátých - Audrey Hepburn s roztomilým úsměvem, šarmantní O´Toole s modrýma očima, Audrey Hepburn s magickým pohledem, William Wyler bez sandálů a bez Charltona Hestona a Audrey Hepburn...., prostě Audrey Hepburn. Není to nejnápaditější, nejrafinovanější ani nejvtipnější krimi komedie, ale vše je jaksi namícháno a protřepáno přesně tak, aby se na to i po letech příjemně a se zájmem koukalo. Vkusné, inteligentní a nenudící.... a co chcete víc? :)) 80% (15.04.2014)