Jak ukrást Venuši

Od takových jmen jsem čekal něco lepšího. V Audreyině filmografii mám velké mezery, ale docela se mi potvrzuje, že to prostě není čistě komediální herečka a v téhle roli moc jiného prostoru nedostávala. Její mužský protějšek po komické stránce vychází lépe, oba to táhnou nahoru, ale moc jsem se nezasmál. Aspoň že chemii ti dva měli. (12.09.2017)

Lupičská komedie řídící se heslem "Nebát se a nakrást". William Wyler byl v době natáčení už za svým tvůrčím vrcholem, jeho kvalitní rukopis tu ale můžeme vysledovat stále. To platí především o mistrně natočené loupeži, která zabírá téměř celou druhou polovinu snímku. Klíčová zápletka je tuze jednoduchá, bez větších překvapení či odboček a hlavně na začátku se může zdát, že se film nikam výrazněji neposouvá. Z podvodnických filmů Audrey Hepburnové mám o chlub radši "Šarádu", hlavně kvůli CG a důmyslněji konstruovanému ději, proto 7/10 (02.12.2009)

Moje moc moc oblíbená komedie s naprosto neodolatelnou ústřední dvojicí! Audrey je tu opět prostě kouzelná, obzvláště když nechtěně střílí po Peterovi nebo ve scéně v restauraci, když jako profesionálka plánuje loupež, mimochodem v těch nejkrásnějších černých krajkových šatech. A s kým jiným se vydat krást do pařížského muzea než se šarmantním modrookým Peterem O'Toolem, který zná všechny fígly (i s bumerangem). Samozřejmě ve vedlejších rolích skvělí Eli a Hugh:) Zábavné, romantické, režie - Pan Wyler..Doporučuje se!! ''Well, it was pitch dark and there he was. Tall, blue eyes, slim, quite good-looking... in a brutal, mean way, Papa. A terrible man!'' (23.07.2010)

Audrey Hepburn mi svojí hereckou polohou mnohem více sedí ve vážných, nebo alespoň né nablblých rolích. V jak ukrást Venuši se pohybuje přesně na hraně a první polovina filmu mě spíše utvrdila v tom, že Audreyiny nablblá děvčata nejsou mým šálkem kávy. Poté se ale rozehrává dobrá zlodějská komedie a celý film posouvá do polohy, kterou mám opravdu rád. Jsem si ale jist, že kdybych na film narazil ve večerní hodině v televizi, užil bych si ho naplno. 7/10 (20.12.2012)

Krimi komedie, u níž jsem skoro půlku filmu téměř nic výrazně komického nevnímal. Dokonce i atmosféra Paříže ze strany Američanů mi připadala trochu fádní. Pár scén jako třeba jízda policejních aut po ulici bylo až málem zdlouhavých, ale zaposlouchal jsem se do pěkně napsaných dialogů, zaujalo mne téma kolem falšování výtvarních děl a pro mne nepříliš známý Hufh Griffith coby lehce svérázný mistr padělatel (aneb takový následovník legendárního van Meegerena :-)). Loupež nejrůznějších objektů bývala častým tématem soudobé filmové zábavy, tahle loupež mne překvapila mj. rychlým způsobem, s jakým se do ní téměř bez přípravy naostro pustila nenápadná dvojka pachatelů a jak si hlavní hrdina uměl invenčně poradit se všemi nečekanými nástrahy (např. u "akce" s klíčkem, magnetem a provázkem). Mezi půvabnou Audrey Hepubern a jejím velice sympatickým partnerem Peterem O'Toolem to začlo čím dále víc jiskřit, nevadilo mi ani, že během opakované romantické lichotky jsem to nestoudné tajemství Venuše odhalil a scény z těsného skládku č. 4 v muzeu patřily určitě k těm nejvtipnějším (hlášky modrookého Petříka o obsazených luxusních hotelích, nedostatku místa pro doktora a pod. mne velice rozesmály :-)). Z několika point příběhu, které celé dění hezky završily, se mi nejvíc líbila ta s oslovením a dotazem směrem k Vincentu van Goghovi. Kdybych měl filmu něco vytknout, byla by to v první řadě poněkud nemastná-neslaná hudební složka. 75% (15.05.2020)