Ztracený na Sibiři

Ačkoliv věřím, že skutečnost byla ještě o dost horší, i tak tenhle film ukazuje s velikou dávkou syrovosti a mrazivé působivosti zobrazení nelidských životních podmínek vězňů ve stalinistických koncentračních lágrech - gulazích. Hlavní hrdina - britský archeolog, uvězněný bez zjevné příčiny (jak bylo ostatně v Sovětské říši zvykem) - se musí vypořádat nejen s perzekucí ze strany dozorců, kteří byli neomezenými pány nad životem a smrtí každého uvězněného, ale také bojuje o život s těmi nejhoršími kriminálníky a vrahy za strany vězňů. Jeho přerod z muže s vizáží salónního džentlmena ve vyhublého a okolními vlivy otřískaného mukla je úžasný. Je také čitelně ukázáno, že političtí, neprávem odsouzení vězni, byli v gulazích považováni za mnohem horší sortu lidí, než ti nejhorší vrazi a násilníci. Nechybí ani tragická love story hlavního hrdiny s táborskou ošetřovatelkou. Před několika lety uvedeno na ČT2, v případě opakování je tenhle působivý film jasnou volbou. (15.01.2005)

Neskutočné. Túto fantastickú sebareflexiu ruských tvorcov beriem istým spôsobom aj ako vysporiadanie sa s komunistickou minulosťou Ruska. Film ma nenechal chvíľu chladným a ponúkol mi realisticky stvárnené prostredie sibírskych gulagov (nie nepodobných nacistickým lágrom), preplnených realistickými týpkami (kam sa hrabú postavičky z amerických väzeňských filmov...), a prešpikované smutne realistickými zábermi na správanie sa pohlavárov "červeného týfusu", pri ktorom mi od hnusu vykrúcalo prsty na nohách. Postavy Andreja Millera a malého sibírskeho dievčatka, ktoré musí živiť svojho chorého otca snáď nemôžu nechať chladným nikoho. Chlapci evidentne vedeli o čom točia. Squelé. (18.12.2009)

Silný ruský kafe. Oceňuju, že osazenstvo gulagu není idealizováno a vězni si jdou navzájem po krku, aniž by je k tomu někdo nutil, naopak šéf gulagu působí lidsky až slabošsky (přitom ale svou práci perfektně zvládá) a v necitelnou zrůdu se postupně uvěřitelně změní až ve finále. Anthony Andrews s odstátýma ušima a ztrápeným pohledem je výborný. Zpomalený závěrečný záběr z večírku u šáha, kde propuštěného hrdinu straší přízraky těch, co zůstali v gulagu, nezapomenutelný. (19.02.2011)

,,JAKOU ŠPIÓNSKOU ŠKOLU JSI VYSTUDOVAL? PŘIPRAV SE, ŽE SHNIJEŠ NA SIBIŘI“…. /// Jak řekli, tak udělali (soudruzi slovo držet uměli…). A tak Andrej putuje na místo, kde tatíček Stalin spojuje národy. Na 10 let. ,,JSEM LIDSKÁ BYTOST! JSEM ČLOVĚK!“ (v Rusku? Ti mrdá?!) Život v lágru – zajímavý, ale buď jsem totálně otupělej životem v ranným kapitalismu …. klidně by to mohlo bejt drsnější. Malá Lilka, láska k ženě doktorovi – není to idylka, ale nějak ke mně (ze mně) nejdou ty emoce. Drsný to asi je (né, je to drsnej život, nezlehčuju to…), dobří herci taky, jen to vostatní zdá se mi takový ,,zastaralý“. /// NĚKOLIK DŮVODŮ, PROČ MÁ SMYSL FILM VIDĚT: 1.) Přišel dozorce a prej se mám sbalit. Kolyma čeká.. 2.) Zjistím, jestli i tady platí jinej Kraj, jinej mrav. /// PŘÍBĚH **** HUMOR ne AKCE ne NAPĚTÍ * (07.10.2012)

Z archeologického náleziska do gulagu alebo Ako sa dá aj romantická zápletka vtesnať do existecionálnej drámy odohrávajúcej sa v gulagu. Že boli russácke sibírske gulagy horšie ako pracovné tábory či asi aj nacistické koncentráky, ani netreba pripomínať. Neradostný osud hlavného hrdinu ide ruka v ruke s jeho počiatočnou naivitou, všade bieda, lopota, poníženosť a potupenie i tých najzákladnejších ľudských práv. A práve v takýchto podmienakch by sme asi nečakali priestor na romantickú zápletku. Mal som tiež problém prekusnúť sa cez viacero uspievaných a utancovaných scén (Lilka, poď spievať, zbor hluchonemých čaká), ktorými si Russáci krátili chvíle, otravne drzé a papuľnaté dievča, ku ktorému si nevedno prečo hl. hrdina nachádza vzťah, ale napriek tomu pôsobivé dielo, ktoré vzniklo v poprevratovom režime. (02.04.2023)