Paní Miniverová

Vôbec sa nečudujem, že u amerického publika spôsobil tento film taký poprask. Na prvý pohľad ide síce o takú klasickú vojnovú melodrámu s častým klišé, no medzi riadkami je toho podstatne viac. A to čo je medzi riadkami útočí na city diváka plnou silou, hlavne scéna z bunkru a deťmi bola z tohto pohľadu veľmi silná, na také niečo vnímavejšia a citlivejšia povaha len tak nezabudne. No popritom sa nezabudlo ani na občasný humor a hlášky, ktoré ani po rokoch nestratili nič zo svojho kúzla. Veľká spokojnosť. Slušný nadpriemer. 80/100 (13.11.2017)

Konecne genialny vojnovy film, Anglicanka napriek doliehajucej hroze WWII nadalej pestuje ruze, a snazi sa mat co najobycajnejsie dialogy- WWII je uz notoricky znama vec, vznikli 1000ce knih /kvalitna literatura/, 1000ce filmov /niektore i kulty nadcasove/ a snad miliony clankov. Takze radsej som bral tie obycajne dialogy, napokon Wyler mal pravdu, i pocas najbrutalnejsich bojov WWII jestvovali v Europe oazy kludu a pokoja - Portugalsko, island, Svedsko, z obcianskej vojny sa spamatavajuce Spanielsko uplne obisli boje 1939 - 45, ale aj Irsko bolo kludne a pohodove. S absolutnym hodnotenim nevaham . 100 % (23.07.2019)

Kvalitní válečné melodrama. Účel a smysl takového filmu je jasný. Ukázat proměnu lidí v době války a dodat jim naději. Otázkou zůstává, zda je lepší tento koncept (zdánlivě obyčejná žena v domácnosti překvapivě obstojí v nejtěžších chvílích) nebo má větší apel film plný hvězd jako Follow the Boys nebo příběh ve stylu Holiday Inn. Každopádně se docela těším na pokračování The Miniver Story. (29.08.2020)

Průměrné melodrama plné klišé, ovšem s několika silnými scénami (působivý je zejména výjev z rodinného bunkru během bombardování), celkem zdařilé jsou i některé dialogy. V druhé polovině filmu nabírá na síle propagandistická linie, která se snaží ukázat, že válečné úsilí stmeluje dohromady všechy třídy britské společnosti, od aristokracie (lady Beldonová) přes vyšší střední třídu (paní Miniverová a její idylická rodina) až po nižší vrstvy (služebná Miniverových a její snoubenec). Skutečnost, jak jí dokumentuje "Válečná deník" George Orwella však byla diametrálně odlišná: Orwell se dokonce domníval, že arogance a sobectví vyšších vrstev, které nepolevily ani za války, povedou zákonitě k revoluci... (31.07.2011)

Další oskarovka za mnou. Paní Miniverová je celkem obyčejný film. Sledujeme obyčejnou anglickou středostavovskou rodinu, která žije obyčejný život. Matka a otec před sebou vzájemně tají zbytečné nákupy, malé děti zlobí, starší syn se nejprve pohádá a potom zamiluje do vnučky místní lady, kterou zlobí obyčejný nádražák, co si dovolil s ní soutěžit při výstavě růží. A do života jim pomalu, ale jistě zasahuje válka - manžel se stává říčním dobrovolníkem, syn rukuje k letectvu, občas přijde nálet, občas silná scéna (německý voják, bunkr, závěr v kostele). Abych přiznal, celou dobu jsem čekal, že dojde k nějaké tragédii a když došlo, bylo to stejně nečekané. Paní Miniverová není strhujícím pětihvězdičkovým dramatem, je to celkem obyčejný film, ale v té obyčejnosti a autenticitě (natočeno v době, kdy nikdo netušil jak válka dopadne) má překvapivou sílu. Oskara celkem chápu. (09.12.2016)