Děvče bez adresy

Na nástupišti označeném „Do Moskvy“ sedí dívka s kytarou a čeká s bratrem a babičkou na vlak. V kupé sedí mladík a starý muž, a karty. Počáteční nedůvěra vymizí, když mladík dívce vrátí její doklady a peníze, které vytrousila v chodbičce. Tak začíná romance Pyšky Gusarova a Káti Ivanovny, on jede na stavbu, ona pracovat a studovat do velkého města, do kterého se nesmírně těší. Pak ale nastane drama, protože vystoupí jinými dveřmi, ztratí se na nádraží a jediné, co Paška zjistí, je začátek dívčiny adresy, který na něj Káťa zavolá z okénka odjíždějícího autobusu. Takže zatímco dívka si zařizuje bydlení a zpívá písně, Paška v pauzách na stavbě vysokých stalinských bloků (jsou padesátky) sepíše všechny ulice toho jména v Moskvě a vydá se s přítelem prošoupávat podrážky (doslova) a hledat systematicky svou lásku. Do všeho se zaplete policie, zní další romantické písně, dívka se náhodou dostane k vystoupení na módní přehlídce, kde ji Paška zahlédne, ale nevěří svým očím, že by to mohla být ona. Minou se i v závodní jídelně, na stavbě... Konec je těžko předvídatelný, najdou se oba ve velkém městě? Romantická komedie tehdy ještě ani ne třicetiletého Eldara Rjazanova, jehož díla se promítala i u nás. (Peabody)