Euripides

Euripides patří k nejznámějším starořeckým dramatikům. Byl nejmladší ze slavné trojice Aischylos – Sofokles – Euripides. Všichni tři pocházeli z Attiky (kraj s hlavním městem Athénami) a zcela zásadním způsobem ovlivnili vznik evropského divadla tak, jak ho dnes známe.

Narodil se kolem roku 480 př. Kr. na ostrově Salamis a žil v Athénách. Podle pověsti většinu života prožil v ústraní a své hry psal v jeskyni. Nedlouho před smrtí využil pozvání makedonského krále Archelaa a odešel k jeho dvoru. Tam v roce 406 př. Kr. (přibližně ve stejné době jako Sofokles) zemřel. Pověst vypráví, že byl roztrhán psy, které na něj poslal některý z jeho rivalů. Euripidův životopis je však zatížen dobovými anekdotami, které na něj vymýšleli jeho odpůrci (mezi jinými i komediální dramatik Aristofanés).

Jeho přístup k psaní byl inovativní. Zaměřil se na lidské konflikty a dal důraz na psychologické vykreslení svých hrdinů. Pověst vypráví, že se znal s různými sofisty (učiteli) a že se vzdělával u slavného Anaxagory. To bude zřejmě pravda, neboť z jeho děl vyplývá odklon od tradičního pojetí starořeckého náboženství a jiný pohled na morálku. Sofisté zpochybňovali mnoho do té doby zažitých postojů a názorů, někteří dospěli až ke vše zpochybňujícímu relativismu (odtud hanlivé označení „sofistika“, znamenající záměrné překrucování informací). Euripida tento myšlenkový proud zřejmě výrazně ovlivnil. Položil důraz na ženské hrdinky, přestože nebyl první dramatikem, který uvedl ženu na jeviště.

Jeho nejznámější hrou je „Medea“, příběh zrazené ženy, manželky vůdce argonautů Iasona. Ta z lásky k němu zradila vlastního otce i bratra. Když se později začal ucházet o korintský trůn skrze princeznu Glauké, dceru krále Kreonta, Medeu zavrhl. Ona, která byla v antice považována za jednu z nejmocnějších čarodějnic, z pomsty zabila Glauku, Kreonta i své dva syny, které s Iasonem měla. Z Iasona se poté stal opovrhovaný uprchlík.

Příběh Médey byl mnohokrát zpracován nejrůznějšími umělci. Ke slavným zfilmovaným verzím patří francouzsko-italsko-německý film režiséra Piera Paola Pasoliniho Médée z roku 1969 (s operní pěvkyní Mariou Callas v hlavní roli) a dánský film režiséra Larse von Triera Medea z roku 1988 (podle scénaře Carla Theodora Dreyera).

K dalším známým Euripidovým hrám patří „Alkéstis“ – příběh milující ženy, která ochotně obětuje vlastní život za manžela, „Hippolitos“ – příběh zakázané lásky mezi ženou a jejím nevlastním synem, „Trójanky“ – drama zobrazující na osudu zajatých žen krutost války a dvě dramata o Ifigenii, dceři řeckého hrdiny Agamemnona. Obě tyto hry zpracoval jako opery německý klasicistní skladatel Christoph Willibald Gluck, což je jen dalším důkazem Euripidovy oblíbenosti. Není tedy nijak zvláštní, že nejmladší z hvězdné trojice attických dramatiků pronikl i do světa filmu.

Belsazar